Dle mého soudu celý problém s privatizací spočívá v jediném: v nerovném postavení všech nájemníků obecních bytů. V tom, že možnost privatizovat obývaný byt nedostali všichni nájemníci. V neexistenci transparentních pravidel. Proč má některý z nájemníků možnost privatizovat byt a jiný ne? Proč se z někoho může stát díky "štěstí", že mu byla privatizace umožněna takřka přes noc milionář (rozdíl mezi cenou zvýhodněnou a tržní je zvlášť v Praze velice zajímavý) a jiný se díky té "smůle" ocitne až na hranici sociální nouze?
Jeden příklad za všechny: rodina s malým dítětem obývající byt v MČ Praha 3 - do rekonstrukce vloží prostředky v řádech stotisíců. Nyní je nájemné na hranici jejich možností. Učinit správné rozhodnutí jak dál je však složité: pokud by privatizace jejich bytu nikdy neproběhla, pak je jistě rozumné hledat jiné, vlastní bydlení. Ale radnice jednoznačnou odpověď na to, zda bude dům privatizovat nedá a opustit místo, kde žijete řadu let, kde žili vaši rodiče a máte k němu (kromě nemalých investic) i citové vazby?
Nezbývá než doufat, že radní budou natolik seriózní, splní své předvolební sliby a privatizaci umožní.
