K rušení základních škol na Praze 3.

            Optimálním řešením z hlediska kvality výuky a pedagogicko-výchovného hlediska, a následně i dlouhodobého ekonomického hlediska, by byla hustá síť malých škol rodinného typu s ne více než 20ti žáky ve třídách; optimální z krátkodobého ekonomického hlediska by byla jedna mamutí škola pro celou Prahu 3 s dvaceti třídami v každém ročníku a co  největším počtem žáků ve třídách, vyučovaných lacinými nekvalifikovanými vyučujícími.

            Nalezení skutečného optima znamená zodpovědnou, drobnou práci, zvažování úrovně existujících škol, přesné vyhodnocení ekonomických dopadů případného rušení jednotlivých škol, vypracování ekonomických analýz uvažujících přínosy z krátkodobého i dlouhodobého hlediska a analýz pedagogicko-psychologických. Teprve ve chvíli, kdy by zastupitelstvo mělo tyto materiály k dispozici, mohlo by, po důkladné veřejné debatě, vedené nejen s rodiči a řediteli škol, zodpovědně rozhodovat a teprve za takových podmínek by bylo možno právem hovořit  o optimalizaci sítě škol.

            Nic z uvedeného neproběhlo, žádné z uvedených analýz nemělo zastupitelstvo k dispozici. Domnívám se tudíž, že žádné takové studie neexistují. Jediná známá analýza, která byla vypracována, je demografická studie, která pouze potvrzuje zřejmý fakt, že žáků ZŠ ubývá a bude ubývat a jejíž autoři sami zdůrazňují , že jejich práce: „... může sloužit jako výchozí podklad pro odbornou politickou diskuzi o redukci kapacit základních škol. ... Neříká však nic o tom, které kapacity lze a které nelze zredukovat. V tomto ohledu ... prezentovaná čísla nemohou být hlavním či dokonce jediným kriteriem.“

            Dokud nebude stanovena optimální hustota sítě ZŠ na Praze 3 na základě všech shora uvedených analýz a „odborné politické diskuze“, nejedná se o optimalizaci počtu škol, ale jejich rušení bez odpovědné a kvalifikované přípravy, lidově řečeno, jedná se o jejich odstřelení od boku.

            Z ekonomického hlediska se zrušením školy dosáhne úspor ve třech oblastech:

1/ odpadnou provozní náklady školy; např. v případě ZŠ Perunova se jedná o 2 094 tis. korun.

2/ dojde ke zredukování počtu tříd. Tady je třeba zdůraznit, že ekonomická efektivita školy nijak nesouvisí s naplněností její kapacity, ale pouze s naplněností tříd v ročnících. Pokud bychom důsledně uplatnili ustanovení vyhlášky o ZŠ, podle které se třídy naplňují do počtu 30 žáků (ne méně), pak například zrušením ZŠ Perunova a převedením žáků do základních škol Jiřího z Poděbrad a Jiřího z Lobkovic, se zdánlivě ušetří 7 tříd. Jenomže při uplatnění tohoto ustanovení za současného stavu by se ve zmíněných třech školách ušetřilo pět tříd již nyní! Tedy úspora by ve skutečnosti činila pouhé dvě třídy. Pokud by tato úspora měla být hlavním důvodem rušení školy, pak by skutečně bylo věcí veliké politické odvahy ke zrušení školy přistoupit. Úspora dvou tříd znamená při republikovém průměru 1,3 učitele na třídu (a tady má Praha 3 skutečné rezervy) úsporu 2,6 úvazku a tedy přibližně 1 milionu korun na mzdách. Dlužno poznamenat, že mzdové prostředky z větší části hradí stát, nikoliv obec.

3/ bude možno budovu pronajmout nebo prodat. Nejsem realitní agent, ale domnívám se, že případný ekonomický přínos prodeje či pronájmu školní budovy by byl o jeden až dva řády vyšší než úspory uvedené pod body 1/ a 2/.

            Z pedagogicko-psychologického hlediska je nesporné, že menší školy mají lepší předpoklady dosahovat kvalitních výsledků než školy velké, na menších školách se častěji vytváří lepší klima, ve kterém se hůře daří drogám nebo šikaně a zrušení školy a následné rozmetání žáků do již zavedených tříd na jiných školách je z tohoto hlediska jednoznačně nesmírně špatným počinem, který by měl být opravdu dobře oddůvodněn jinými hledisky.

            Z dlouhodobého ekonomického hlediska je rušení škol, které nebere v potaz pedagogické dopady, naprosto nešťastné. Pokud chceme, aby Česká republika obstála v globalizovaném světě, musíme přestat spoléhat na láci naší pracovní síly a zaměřit se na kvalitu vzdělání našich dětí a úroveň jejich kvalifikace.

            V neposlední řadě přispívá rozumně strukturovaná síť dobrých základních škol ke zvýšení kvality života v obci. V některých evropských městech jsou dokonce nemovitosti v okolí kvalitních škol dražší než v jiných oblastech.

            Ekonomické důvody jsou nepřesvědčivé (2 094 tisíc, jak bylo uvedeno na příkladě ZŠ Perunova, sice vypadá jako velké množství peněz, ale jedná se pouze o 0,4% rozpočtu městské části), a ostatní důvody mluví jasně proti rušení škol. Jsem toho názoru, že je nutné, abychom se dali pomalejší a pracnější cestou, zpracovali varianty dlouhodobé koncepce rozvoje školství na Praze 3, hledali vnitřní rezervy v hospodaření škol a neschovávali se za čísla o úbytku dětí a nenaplněnosti kapacit, která, jak bylo řečeno, souvisí s efektivitou školy jen nepřímo a vzdáleně.

            Ostatně začneme-li na obvodu rušit školy, budou mít mladí lidé s rodinami nějaký důvod žít právě na Praze 3? 

PhDr. Jakub Cháb, člen zastupitelstva Městské části Praha 3