Jaká byla cesta k totalitnímu vedení radnice Prahy 3
Přeci jen v poslední době je více a více občanů, kteří se začínají intenzivně zajímat o dění na radnici Prahy 3. Ať již z důvodu neprůhledného hospodaření radnice, téměř mafiánského způsobu privatizace bytového fondu, arogantního jednáním zástupců radnice nebo z nespokojenosti se správcovskou společností SKM a.s. Důvodů by se u nás na Praze 3 našlo přehršel. Ne však každý je schopen se v tomto dění orientovat a nalézat souvislosti, proto jsem požádal Tomáše Mikesku, bývalého starostu a současného opozičního zastupitele, o rozhovor.
Tomáši, byl jsi teprve druhým starostou Prahy 3 po roce 1989. Byl jsi členem ODS a nyní od roku 2002 jsi předsedou SNK-ED Prahy 3. Tvým předchůdcem ve starostenském úřadě byl Michal Bors. Můžeš nám říci, proč tehdy došlo k odchodu Michala Borse z funkce starosty? Byl to on, kdo prosadil prodej budovy Paláce Akropolis tehdejší ŽDHA s.r.o. za částku 4,5 mil. korun?
Ano, byl to M.Bors, který prosadil prodej Paláce Akropolis za 4,5 mil. Kč. To ale nebyl důvod, proč odstoupil. Zastupitelstvo a členové ODS jej obviňovali počátkem roku 1994 především z toho, že podepsal dodatky ke smlouvě na rekonstrukci školy na Komenského náměstí bez souhlasu rady a zastupitelstva. M. Bors se sám vzdal funkce starosty a zastupitelstvo nepřijalo jeho žádost o vzetí abdikace zpět. Bors rozjel v Praze 3 spoustu projektů, na které neměl zajištěno financování a Městskou část Praha 3 přivedl, řečeno dnešní terminologií, do finanční krize. Když jsem nastoupil na radnici, neměla Praha 3 zaplaceny faktury za 50 mil. Kč, byl nezaplacený kontokorentní úvěr za 25 mil. Kč a byla splatná půjčka za 50 mil. Kč. Bankovní ústav obstavil účty, všechny peníze z dotací a státního rozpočtu posílal za zaplacení úvěrů. Místo sociálních dávek pracovnice úřadu dávaly nepotřebnějším lidem zaměstnanecké stravenky. Účty byly uvolněny peněžním ústavem až po dohodě s novým vedením Městské části Praha 3.
Můžeš nám trochu přiblížit atmosféru na radnici Prahy 3 krátce po změně režimu? Musela to být jistě velmi hektická doba přeměn. Například z Pavla Hurdy, nynějšího předsedy ODS Prahy 3, se stal z topiče ředitel OPBH téměř přes noc.
Já jsem byl v zastupitelstvu Prahy 3 od podzimu roku
V kterém období se začalo v ODS prosazovat uskupení kolem Pavla Hurdy, jeho podporovatelé Ondřej Pecha, Marcela Graciasová a další. Kdy se tak radikálně začala měnit tvář ODS Prahy 3 do dnešní podoby?
Zlomovým okamžikem pro Prahu 3 se stalo založení akciové společnosti Správa komunálního majetku (SKM). Já jsem podle demokratických zásad nechtěl být součástí orgánů společnosti. Společnost měla být oddělena od politických orgánů radnice a měla být řízena profesionály, zastupiteli měla být jen kontrolována. Byla to určitě má špatná a naivní úvaha, dal jsem prostor lidem, kteří nebyli odborníci a neměli s majetkem městské části ty nejčestnější úmysly. Kolem Správy komunálního majetku se vytvořilo druhé mocenské centrum v Praze 3 v čele s Hurdou, které hospodařilo s velkým objemem peněz a kontrolovalo samo sebe. Starostovi a zastupitelům, kteří nebyli v orgánech společnosti, zabránilo k přístupu k informacím a řádné kontrole společnosti. To byl zásadní spor o tvář Městské části a ODS v Praze 3. tam je začátek arogance moci v Praze 3. Tento spor jsem definitivně prohrál v roce 2000, někteří zastupitelé to vnímali jako osobní spor Mikesky a Hurdy, kteří bojují o moc v Praze 3. Časem se však ukázalo, že Hurda se vždy pokusí odstranit toho, kdo nepřijme jeho metody v politice. On nebere politiku jako službu občanům, on má jen pragmatický přístup k hodnotám.
Velkým zlomem v zastupitelstvu Prahy 3, potažmo v tehdejších politických representacích, byl v roce 2000 tolik kritizovaný prodej Paláce Akropolis Pavlu Hurdovi. Jak se na tento sporný prodej díváš dnes po 9 letech?
Vedle ustavení SKM byl skutečně prodej Paláce Akropolis Pavlu Hurdovi zlomovým okamžikem pro vývoj politiky v Městské části Prahy 3. Hurda prezentoval prodej jako záchranu kultury v Praze 3, záchrana šla realizovat i jinými cestami, výhodnějšími pro Prahu 3. Schválením prodeje Akropolisu Hurdovi byly porušeny ty nejelementárnější principy morálky a slušnosti. Politici, včetně ministrů a primátora, dohodli převod zadluženého objektu (80 mil.) z peněžního ústavu před privatizací pro Městkou část Prahy 3 za
5. V posledních volebních obdobích ČSSD v zastupitelstvu Prahy 3 téměř vždy úzce spolupracovali s ODS. Dalo by se říci, že vždy měli roli toho pasivního, který se jen spokojil s několika dobře placenými funkcemi a do chodu radnice nezasahovali. Bylo tomu tak i v 90. letech?
V době, kdy jsem byl starostou, byla ČSSD v opozici a vždy jsem se i těšil na jejich připomínky, už jsem věděl kdo a na co se bude ptát. Sociální demokraté měli mezi sebou v zastupitelstvu Prahy 3 velkou morální autoritu prof. Věnka Šilhana. Byl to politik s velkým nadhledem a s velkou rozšafností, ten v klubu nepřipustil žádnou levárnu. Prof. Šilhan s mnoha věcmi pravicové politiky, kterou jsem na radnici uplatňoval, nesouhlasil. Třeba mi i na jednání zastupitelstva nadával, ale stali jsme se za ty 4 roky kamarády. Je to prototyp slušného levicového politika s vekou životní zkušeností, který dovedl přiznat chyby. Sociální demokraté začali s ODS spolupracovat až v roce 2002, kdy vstoupili do Rady Městské části Praha 3, to už tam nebyl prof. Šilhan. Trvalým zájmem zastupitelů sociální demokracie v Praze 3 jsou městské pozemky pod stadionem Viktoria Žižkov, zvláště po tom co se jejich předseda Michal Kucián stal viceprezidentem fotbalového klubu FK Viktoria Žižkov.
Jak si ty sám vysvětluješ tristní stav současné radnice, její naprostou uzavřenost, netransparentní finanční toky v akciovkách městské části, arogantní vystupování zástupců radnice vůči občanům Prahy 3. Naše radnice má jednu z nejhorších pověstí v Praze. Většinu členů rady přeci dobře znáš z tvého minulého působení ve vedení radnice. Kde se stala chyba?
Všichni se bojí, radnici a místní ODS vládne Pavel Hurda s ostrými lokty metodou cukru a biče. Minulý měsíc jsem potkal jednoho bývalého kamaráda z ODS před radnicí, nebyl z toho nadšen, a pak mi řekl: „Nesmím se s Tebou mluvit, dostal jsem kartáč, že jsem se s Tebou bavil, zavolej mi“ a odešel.
V tomto bodě nemám radu, já jsem se demokratickými prostředky snažil bojovat proti totalitě na Žižkovské radnici nejméně od roku 1998. Prohrál jsem, nevzdávám to, ale asi to chce větší a tvrdší chlapy než jsem já.
Po všech zkušenost, které jako bývalý starosta a v posledních letech jako opoziční zastupitel, máš jistě na rozdávání a které nebyly jistě v mnoha případech vůbec příjemné. Máš ještě chuť se i do budoucna angažovat v komunální politice Prahy3 ?
Ti mladší většinou nejsou zvědavi na moudrosti staršího, ale pokud někdo bude chtít poradit, vždy mu pomůžu. Městská část Praha
