Biskup Malý: Žití nad poměry? Spíše se tady jen ve velkém krade a netrestá
Biskup Václav Malý okomentoval v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz současné napětí ve společnosti a dotknul se i aktuálních kauz s odposlechy. Místo drakonických škrtů by podle něj měli politici raději hlídat, aby nedocházelo k rozkrádání státního majetku a k obcházení děravých zákonů. Frustrace občanů totiž pramení hlavně z faktu, že nepoctivost v naší zemi nebývá potrestána.
Jak hodnotíte celkovou situaci v České republice? V podstatě neustále se objevují nejrůznější kauzy, co to ve vás vyvolává?
Především se nenechávám ovlivňovat jen těmi negativními zprávami, protože stále kolem sebe vidím i mnoho dobrého. Když se například někdo stará o postižené, nebo umí pomoct svému sousedovi, moc se o tom nemluví. Pravda ale je, že pohled na společenskou scénu je kvůli nejrůznějším politickým aférám a kauzám dosti smutný.
Jak se díváte na aktuální případ, v němž jde o únik odposlechů telefonních hovorů exprimátora Pavla Béma s vlivným lobbistou Romanem Janouškem?
Odposlechy obecně se mi nelíbí. Nemá to totiž pevná pravidla. Když už se něco zveřejní, je třeba také uvést zdroj. Není dobré, pokud někdo jen podstrčí odposlechy médiím a hned se z toho vyvozují závěry. Nejde totiž o očistu, ale o vyšachování dotyčných jednotlivců nebo skupin. Tím ale rozhodně nehájím ty, kteří se v odposleších objevili, a neříkám, že jsou nevinní. Pokud není uveden zdroj, necítím v tom poctivost. Proto bych se přimlouval, pokud budou odposlechy zveřejňovány, aby byl zveřejněn i zdroj. Nezpochybňuji obsah, zpochybňuji jen to, jakým způsobem se ty informace veřejnost dozvídá. Potom vzniká dojem, že každý veřejný činitel je podvodník a s tím já souhlasit nemohu.
Máte pocit, že nyní v roce 2012 máme horší politiky než například v roce 1995?
Politická kultura je dneska skutečně na nízké úrovni a potřebovala by pozdvihnout. Vedou se monology, politici spolu nehovoří, ale neustále se jen konfrontují a vůči sobě vymezují. Co mi chybí a vidím, že to irituje i lidi, je, že dosud žádný velký případ korupce nebyl doveden do konce. Vždycky se to nějak zastaví. Několik dní, týden či dva jsme denně informování o dané kauze a najednou se to zničehonic vytratí. Lidé ale potřebují vidět, že nekalost se nevyplácí a že ti, kteří opravdu nakradli ze společného, budou postaveni před soud a odsouzeni. Není tady síla, která by se tomu vzepřela a řekla dost. Je to i chyba současné garnitury, že na to netlačí.
Životopis biskupa Václava Malého: http://cs.wikipedia.org/wiki/Václav_Malý
Jak se v rámci výše řečeného potom díváte na reformní snahy současné vlády?
Pořád se mluví o tom, jak si musíme utahovat opasky a že jediným prostředkem je zvyšování daní. Chápu, že je třeba konat reformy, ale lidé zase potřebují mít jistotu, že nepoctivost se nevyplácí, což nemají. Nestrkám všechny veřejné činitele do jednoho pytle, ale obecně mi zde chybí větší vůle a citlivost k tomu, že zde žijí i sociálně slabé vrstvy. Pokud někdo řekne, že jsme si žili nad poměry, musím já dodat, že je zde spousta lidí, kteří si nad poměry nikdy nežili. Protože ty dluhy jsou především z nepoctivého a neřádného hospodaření, z děravých zákonů a jejich obcházení. To by se mělo jasně říci, a ne jenom neustále opakovat, že jsme si všichni do jednoho žili nad poměry. To lidi skutečně irituje. Nejsem pro agresivitu či bezhlavé protesty, ale existuje zde tento psychologický moment a veřejní činitelé by ho měli vzít na zřetel.
Když se vrátíme k panu Romanu Janouškovi a jeho tragické jízdě v opilosti, jak na to pohlížíte jako věřící člověk?
Je to zpupnost. Je to naprosté lidské selhání. Ten člověk srazil ženu, ujel z místa činu a když už zastavil, tak nakonec ještě utíkal. Zcela jasně si byl vědom toho, co provedl a chtěl zmizet. To je neomluvitelné. Člověk sice může někdy zkratovitě jednat, ale zde těch zkratových momentů bylo přespříliš. Vypovídá to samozřejmě něco o charakteru pana Janouška. Nemluvím teď o politickém přesahu celé věci, protože tam mám informace pouze ze sdělovacích prostředků. Jsou zde ale jasné momenty, kdy se ten člověk cítí beztrestný a spoléhá na to, že to zase nějak zakamufluje. Je v tom jistá necitlivost typu já jsem někdo a kdo mi co může.
Chybí vám Václav Havel?
Chybí. Měl jsem ho rád, i když v posledních letech jsme se stýkali minimálně. Imponoval mi i přes všechny osobní nedostatky a chyby, které však děláme každý. Byl to člověk, kterému šlo opravdu o něco zásadního. Stal se symbolem a legendou a my potřebujeme symboly i legendy, aniž je budeme zbožšťovat. O České republice se jednak díky němu vědělo i v krajích, kde bychom to ani nečekali, a za druhé už jen svou postavou a bytím neustále připomínal, že se dá na svět dívat i trochu jinýma očima.
Doufám, že zase z mladé generace vyrostou noví Havlové, o kterých zatím ještě nevíme a že někdo bude opět schopen nést tu štafetu dál. Existuje zde mnoho dobrých lidí, kteří mají stejné kvality jako měl i Václav Havel, ale nebyli tak vidět a nedostali se tolik do podvědomí, byť i právě oni spoluvytvářejí atmosféru ve společnosti. Na jedné straně tedy symboly a legendy, na straně druhé si ale nesmíme říkat, že Václav Havel zemřel a je konec – není.
Naznačil jste, že Václav Havel měl i své slabosti. Selhal někdy ve vašich očích?
Myslím, že ne vždycky se obklopoval lidmi, kteří si zasloužili důvěru a byl i čas, kdy byl těmito lidmi obklopen natolik, že už neslyšel kritické hlasy. Ale podle mých zkušeností a pozorování jako občana mě často mile překvapilo, že potom v nějakém projevu či rozhovoru zaznělo, že si toho je vědom. To pro mě bylo jisté uklidnění, že také o sobě přemýšlí a nežije úplně ve vatě.
Za chvíli si budeme my občané ČR sami volit našeho budoucího prezidenta, staráte se o to, kdo to bude? Máte své tipy?
Nerad bych jmenoval někoho konkrétně, protože jako biskup nechci vstupovat do předvolební kampaně, aby se někdo mnou zaštiťoval.
Je to někdo, kdo žije v Americe? Nemusíte být konkrétní.
Já bych raději někoho, kdo žije tady. Ale není to zase nic proti někomu, kdo žil v cizině.
Naznačíte, jaký by podle vás měl být nový prezident?
Především by to měla být osobnost moudrá. Člověk, za kterým stojí pevný životní postoj. Nemusí to být vědec, nemusí to být ekonom, ale především moudrý člověk, který si svou osobností získá respekt. Myslím, že tady takoví lidé jsou.
Těšíte se na samotnou volbu, na kampaň a hlavně pak na fakt, že zde bude prezident, kterého si zvolí sami lidé?
Uvědomuji si, že z přímé volby může nakonec vzejít klidně i někdo naprosto odlišný, něž jaká je moje představa. Bude záležet na vedení kampaně a já doufám, že na rozdíl od jiných voleb bude prezidentská kampaň kultivovaná a vedena na úrovni. Že se kandidáti nebudou napadat, ale budou naopak jasně vysvětlovat své představy. Doufám, že to bude tedy zcela jiná třída. Je to ale jen přání, snad se z toho něco splní.
Jste příznivcem přímé volby?
S přímou volbou je samozřejmě spojeno i riziko, že lidé dají na demagogii a povrchní dojmy, to nelze vyloučit. Má to své pro a proti. Jsem spíš pro přímou volbu, ale není v tom žádná jistota. Když si vzpomenu na to kšeftování při minulých prezidentských volbách, co všechno tehdy vyšlo najevo a jak se věci dohadovaly z jakýchsi pragmatických důvodů navzdory stranické příslušnosti, nedělám si iluze, že kdyby zůstala volba prezidenta jen v rukou politických sil, že by to bylo lepší.
Kolik lidí už vám nabídlo, abyste se o post prezidenta pokusil vy sám?
Snad dva nebo tři lidé se mě na to zeptali. Já ale nejsem člověk, který by byl schopen zastávat tento význačný post. Od prezidenta se očekává moudrost, nadhled, zároveň trocha vtělení naděje, umění ukázat cestu vpřed a být jaksi nad každodenním kláním. To vše mi chybí. Nejsem člověk vzdělaný ani moudrý. Jdu jen svou životní cestou. Navíc jsem biskupem, a kdyby se v čele státu objevil biskup, hned by se mezi lidmi začaly ozývat hlasy typu: nový klerikalismus, černá totalita, co nám ten flanďák bude říkat, upálili nám tmáři Husa atd.
Kde jste přišel na to, že nejste moudrý?
Jsem obyčejný člověk, který přemýšlí, ale rozhodně mi chybí všeobecný přehled. Nějaké zkušenosti samozřejmě mám, ale do moudrosti mám ještě daleko.
Není to falešná skromnost?
Určitě ne. Zpytuji své svědomí, vidím své slabiny i silné stránky a zdaleka jsem nedorostl do toho, abych mohl být nějakým vzorem pro ty druhé.
