Můj pes ještě nikoho nepokousal aneb Vaše dítě tu taky jen tak pobíhá
9.12.2008 PES - PŘÍTEL 8
Vyšli jste si někdy s dětmi mimo zdi vašeho obydlí, ať už na procházku, nebo jste šli k doktorovi, do školky, nebo na nákup ? Těšili jste se, ze se příjemně projdete, odpočinete si a provětráte se? Většinou má člověk v takovém případě ale smůlu...
Nejlepší přítel člověka v akci a jeho milovník
Když totiž člověk v této zemi opustí dveře svého domu, musí počítat s tím, že se k němu do několika minut dozajista přiřítí nějaký ten nejlepší přítel člověka - vážící něco mezi jedním až čtyřiceti kilogramy - samozřejmě štěkající, bez náhubku a bez obojku. Klidu to člověku pochopitelně nepřidá, protože nemůžete tušit, zda si cizí pes vaše děti přiběhl pouze očuchat, nebo by si chtěl zaskotačit, anebo zda se v něm právě ozvalo volání jeho šelmích genů - a on se tedy vaším dětem rozhodl prokousnout krk. A vy jen doufáte, že varianta C není správně a snažíte se svými omezenými dostupnými prostředky ochránit své potomstvo před fyzickou újmou (duševní újmu mají již obtěžujícím psem zajištěnou).
A majitel/ka? Pokud se vůbec ukáže, tak se tváří nezúčastněně, nechápavě a občas se zmůže alespoň na výkřik tipu "je to fuj", nebo "nech toho". Že by se omluvil, s tím počítejte jen vyjímečně - to je takový nadstandard. A pokud se pokusíte majitele slušně požádat, aby svého psa nenechával volně a bez náhubku pobíhat po veřejném prostranství - kde chodíte s malými dětmi - většinou se setkáte buď s ignorujícím přehlížejícím mlčením, anebo s agresivním chováním, nadávkami a i osobními (někdy nepublikovatelnými) výpady. Ti vstřícnější pejskaři se s vámi někdy pustí i do „dialogu", kde padají perly tipu: "vaše děti tu také jen tak pobíhají", nebo "můj pes ještě nikoho nepokousal", nebo "můj pes má policejní výcvik", nebo "dávat psovi náhubek považuji za týrání zvířat" atd.
A jak je známo, na každou věc lze hledět z více úhlů pohledu. Tak například na podivně originální argument milovníka psů, že moje děti po parku také jen tak pobíhají, se lze pokusit logicky argumentovat, že moje malé děti nikoho bezprostředně neohrožují na zdraví a na životě, svými zuby a instinktem šelmy. Další argument, že tento pes ještě nikoho nepokousal také není právě uklidňující, protože pro každého je poprvé někdy jindy a proč ne právě teď? Takto by se dalo v argumentaci pokračovat dál. Jak už to ale v životě chodí, bohužel ne každá diskuze je o logických argumentech...
Důsledkem chování /některých/ milovníků psů je pak skutečnost, že psi v mnohých lidech /a hlavně dětech!/ oprávněně vyvolávají pocit ohrožení a nejistoty a rodiče pak mnohdy nemohou svoje děti pustit samotné ani na hřiště přímo v parku před domem. Ten totiž začínají postupně ovládat kálející čtyřnozí nevyzpytatelní a zuby vyzbrojení "nejlepší přátelé".
Nekončí snad svoboda jednoho tam, kde začíná svoboda druhého?
Ponechme ale "logickou" argumentaci některých milovníků psů stranou a ptejme se obecněji: nemají snad mít ve společnosti všichni prostor k životu? Nekončí snad svoboda jednoho tam, kde začíná svoboda druhého? Nemají snad ve společnosti všichni nějaká práva, ale i povinnosti? Není snad smyslem pravidel a zákonů ve společnosti, že regulují potenciálně nebezpečné a ohrožující jednání? A ptejme se konkrétněji: Co dělají naši zákonodárci? Co dělají naši starostové? Co dělají ochránci zákona? Myslíme si, že pokud nelze apelovat na slušnost a ohleduplnost některých spoluobčanů, je nutné, aby se začínali více ozývat všichni ti, kteří čím dál tím více přicházejí o životní prostor na úkor šelem psovitých a jejich milovníků.
Článek byl převzat z připravovaného serveru o vztazích s pejsky - PES - PŘÍTEL
9.12.2008 PES - PŘÍTEL 8
Související články
Žižkovské lejno, náš každodenní společník.
14.1.2008 Michal Konvička 15
Všichni je známe, občas si je nedobrovolně pozveme do bytu a označkujeme si s nimi podlahu v předsíni. A nejsou to vůbec dobří společníci, dávají o sobě hned vědět a ani v autě, když si po ránu ve studeném kabině pustíte topení na nohy, nejsou vůbec diskrétní. pokračování
