17. listopad a Žižkov
![17. listopad a Žižkov 17. listopad a Žižkov](/obrazek.php?id=786-15-6-2015.jpeg)
17. listopadu 1989 se na Žižkově nestalo vůbec nic zaznamenání hodného. Přesto měl tento den pro následný vývoj Žižkova velký význam. Změna režimu totiž učinila definitivní tečku za žižkovskou asanací, o které se vedly diskuze, proti které se protestovalo, ale která do té doby stále visela ve vzduchu a neztrácela ze své naléhavosti. Prohlášení celé oblasti za památkovou zónu pak bylo logickým zakončením těchto snah o záchranu žižkovského genia loci.
Megalomansky navržená socialistická výstavba, která měla nahradit pavlačové domy za typizované panelové sídliště, vedla k likvidaci posledních zbytků vesnice Olšany, zrušení Nákvasovy ulice a k demolici tradiční výstavby na Žižkově.
Roku 1930 byla pořízena fotografie Táboritské ulice v blízkosti Olšan, na níž je zachycena zcela vpravo část olšanské školy postavené roku 1838 a nárožní dům čp. 842 s restaurací Na Smetance. Všechny objekty byly zbourány roku 1973 při rekonstrukci Táboritské ulice. Archiv: Milpo
Přestavba Žižkova, která zcela ignorovala tradici místa, měla proběhnout ve dvou etapách. Vlastní asanaci navíc urychlila i výstavba spojového kolektoru v roce 1971, která si vyžádala demolici domů v Ondříčkově a Táboritské ulici.
„I. etapa přestavby Žižkova“, což byl oficiální název akce, fakticky znamenala novodobou plošnou asanaci historické čtvrti, a to v obdélníku vymezeném ulicemi Koněvova, Rokycanova, Jeseniova a Ostromečská. Zahájila ji urbanistická studie, kterou zpracovali po roce 1975 Miloš Sádek a Martin Kris z projektového ústavu SÚRPMO (Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů).
Fotografie z roku 1972 ukazuje roh Lupáčovy a Táboritské ulice s domem již odsouzeným k brzké demolici. Archiv: Milpo
Žižkovští starousedlíci přestěhovaní do okrajových panelových sídlišť přijímali bourání svého města s rozdílnými pocity. Znamenalo to pro ně zpřetrhání po léta budovaných sousedských vazeb, konec návštěv důvěrně známých tradičních krámků či oblíbené tržnice. Museli se vzdát i snadné dosažitelnosti centra Prahy. Na druhé straně zejména mladé rodiny s dětmi se však nemohly změny bydliště dočkat. Vidina ústředního topení, teplé vody a vlastní koupelny a WC byla pro ně velmi lákavá.
Tuto I. etapu výstavby však zcela jednoznačně odsoudili mnozí architekti a vyvolala i značný nesouhlas památkářů. Proto také už k II. etapě rekonstrukce, která byla připravena na konec 80. let minulého století a měla na I. etapu navazovat u Prokopovy ulice, nakonec nedošlo a starý Žižkov, památková zóna, se po společenských změnách v roce 1989 již regeneruje tradičním způsobem – tedy přestavbami a dostavbami, které respektují stávající výstavbu a zachovávají původní měřítka.
Za druhé světové války byla pořízena fotografie Českobratrské ulice, která byla demolována v rámci I. etapy tzv. žižkovské asanace. V pozadí vrch sv. Kříže. Archiv: Milpo
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů.