Karel Hartig: První žižkovský starosta
V minulém roce uplynulo 180 let od narození muže, jehož jméno je možná všeobecně známo jako encyklopedické heslo hovořící o prvním starostovi Žižkova, ale jehož dílo tvoří pro mnohé Pražany velkou neznámou. Muže, bez jehož výrazné osobnosti bychom dnes pravděpodobně bydleli ve čtvrti Rudolfov anebo Nová Praha...
Hartigův životopis dokonale ilustruje období 2. poloviny 19. století. Připomeňme si, že být osobností svého regionu vůbec neznamená se v něm narodit, vždyť i první starosta Žižkova pocházel ze Sedlčanska, kde se narodil v roce 1833. Ve svých 21 letech složil stavitelské zkoušky v Benešově u Prahy a o dalších 7 let později získal v Praze zednickou koncesi. Jako mladý a zapálený národovec byl v prvních řadách mnohých českých spolků, např. Hlahol (1861), Sokol (1862), Umělecká beseda (1863), Družstvo národního divadla (1881) nebo Spolku pro zbudování Husova pomníku v Praze (1890).
V roce 1868 se Hartig, jež měl v té době za sebou své první stavby v Praze, vydal s dalšími 400 Čechy k místu upálení Jana Husa do Kostnice. Tato událost jen prohloubila jeho vlastenecké cítění. Po návratu požádal o označení svého nového domu na Vídeňské cestě (dnes osa Husitská – Koněvova) čp. 160 názvem U Jana Žižky z Trocnova a po získání povolení požádal i o další názvy U Jana Husi z Husince čp. 191 (socha Husa od F. Heidelberga zůstala na fasádě dodnes) a U Jeronýma Pražského čp. 192. Když k Hartigovu vlastenectví připočteme svatbu s Amálií Stomeovou v roce 1865, jejíž otec vlastnil usedlost Pražačka (přilehlá pole byla tehdy rozparcelována a rozprodána a hlavním nabyvatelem byl právě Hartig), není se čemu divit, že právě na Vídeňské cestě začaly vznikat podle Hartigových projektů první obytné domy v místech bývalých usedlostí a polností.
V roce 1869 obdržela část Vídeňské cesty název Žižkov podle vedlejšího vrchu (užíval se i Vítkov nebo Žižkaperk) a o tři roky později následovala Hartigova žádost - již jako člena obecního zastupitelstva - o pojmenování 10 ulic a náměstí dle husitských tradic. Žádost byla jednohlasně schválena. Hartig se angažoval i ve výstavbě pomníku Jana Žižky - v roce 1882 byl založen Spolek pro zbudování pomníku Jana Žižky z Trocnova na vrchu Vítkov - i když úplně první socha měla původně stát na Prokopově náměstí, kde Hartig vystavěl v roce 1870 Obecnou záložnu. Záložna stála u počátků města Žižkova - levné půjčky podporovaly stavební ruch - ale i u konce Hartigovy politické kariéry... ale o tom až za chvíli.
V roce 1873 následoval třípatrový rohový dům čp. 404 U Božích bojovníků – originální sochy bojovníků můžete ve stejnojmenné ulici obdivovat dodnes. Žižkov se rozrůstal neuvěřitelným tempem. V roce 1875 činil zdejší počet domů 354, o 15 let později jich bylo už více než 750 – odhaduje se, že počet Hartigových staveb dosáhl v tomto období úctyhodného čísla 60. Původní Volšanská škola přestala kapacitně dostačovat novým potřebám rychle se rozvíjejícího města. Vznikla školní budova naproti Žižkovské radnici (dnes Policie ČR), ale především byla vystavěna nová škola na hranicích města Žižkova na dnešním Komenského náměstí. Stala se úplně první velkokapacitní školní budovou na Žižkově a jejím stavitelem byl opět – jak jinak – Karel Hartig, který měl na Komenského náměstí vlastní cihelnu. Škola jako jediná v okolí přežila žižkovskou asanaci, ostatní Hartigovy domy byly zdemolovány.
Hartigova škola na Komenského náměstí se stala symbolem odporu proti asanaci
Mezitím byl Hartig zvolen 22. března 1876 prvním starostou nově vzniklé obce, kterou se snažil neúspěšně udržet ve svazku s Vinohrady. Pojmenování Žižkov bylo úředně uznáno rozhodnutím c. k. ministerstva vnitra v srpnu 1877 - názvy Rudolfov nebo Nová Praha se díky neutuchajícímu vlasteneckému zápalu neujaly.
O 4 roky později, 15. 5. 1881, byla osada Žižkov (neboli dřívější Vinohrady I.) císařem Františkem Josefem I. povýšena na město, čehož se ale Hartig jako starosta nedožil. Občanská záložna, kterou Hartig s velkou slávou založil, se dostala do problémů, zkrachovala a Hartig byl v roce 1878 se svými společníky obžalován z podvodu a zaviněného úpadku. Presumpce neviny nebyla vyslyšena a zasloužený starosta Hartig byl nucen rezignovat a nastoupit na měsíc do vyšetřovací vazby. V dalších měsících byli sice všichni aktéři této kauzy osvobozeni, ale o něco později se uražený Hartig přestěhoval na sousední Vinohrady. Hartigův přítel Jan Nepomuk Richter (1829–1913) po něm převzal úřad starosty pouze na jeden den, ale právě během něj byla zastupitelstvem schválena žádost o povýšení Žižkova na město.
Hartig se na podzim svého života nevzdal ani stavitelství, ani vlasteneckých ambicí. Po smrti své ženy v roce 1893 se rozhodl věnovat více vnučkám po předčasně zemřelé dceři, sám zemřel 12. 5. 1905 na Novém Městě jen měsíc poté, kdy pokládal základní kámen k pomníku Jana Husa na Staroměstském náměstí. Je pochován v rodinné hrobce na Olšanech. Pokud byste chtěli věnovat jednomu z největších Žižkovanů v historii naší čtvrti několik chvil svého času, udělejte si procházku od hospody U Vystřelenýho oka přes Prokopovo náměstí až ke škole na Komenského náměstí. Některá z přilehlých ulic by si určitě zasloužila nosit jeho příjmení.
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů.
