Právo hrdelní pod Žižkovým vrchem

První popraviště mimo Staré Město (tedy mimo Prahu) zmiňuje už kronikář Kosmas a informace o něm pocházejí dokonce až z 11. století. O přímou lokaci se přeli už v 19. století přední čeští historici, my se můžeme pokusit už jen o její rekonstrukci. Důležité je také připomenout fakt, že popravy (obvykle oběšením) se samozřejmě konaly i v samotném městě, ale z hygienických i dalších důvodů byla často užívána popraviště mimo město. Vzdálenost uváděná v tehdejších pramenech asi jeden kilometr od východní (tehdy Hradecké neboli Horské) Novoměstské brány ukazuje na místo označené na starých mapách jako Galgenberg.

 

Galgenberg neboli Šibeniční vrch je na mapách zaznačen v místech mezi dnešním Vítkovem a tou částí Žižkova, jež se zvedá od Seifertovy ulice až k Vinohradům. Oblast se nám tedy zužuje a pátráme po vrchu nebo vyvýšeném místě v této lehce zvlněné oblasti Prahy. Jeden vršek přezdívaný „Malý Vítkov” se tady opravdu nachází, ovšem ukryt za zdmi mohutného činžáku na začátku Seifertovy, v místě zvaném Komotovka. Přístup k nečekanému skalnímu „útesu” ve dvoře s romantickou ruinou konstrukce altánku vede přes průchod s krásnými dřevěnými dlažebními kostkami, jež ale bývá bohužel uzavřený. Zbývají dvě hlavní teorie. Ta první hovoří o popravách přímo na vršku, což je ale díky vcelku mohutné konstrukci šibenice méně pravděpodobné, druhá uznávanější teorie pak o lokaci v místě dnešního náměstí Winstona Churchilla, tedy „pod” zmíněným vrškem.

 

Galgenberg - staroměstské popraviště pod vrchem Vítkovem, (Christop Riegel 1714 - Mollova sbírka map)

 

K  nejznámějším využitím práva hrdelního v české historii můžeme zařadit popravu oběšením (již značně vymučeného) husitského hejtmana Jana Roháče z Dubé 9. září 1437, která se navzdory dřívějším názorům odehrála pravděpodobně právě na žižkovském Šibeničním vrchu. Pokud se ale podíváme na historii vynucení přiznání s následnou likvidací domnělého či skutečného kriminálního živlu, musíme si udělat malý exkurz tresty, na jejichž konci byla obvykle smrt. Rozpárání břicha anebo předhození divokým šelmám nechme Římanům, nabití na kůl s několikadenním zachováním nejdůležitějších orgánů pro pomalé umírání zase Turkům...  Rozštvrcení těla bylo milou kratochvílí pro asijské a orientální národy, ukřižování bylo původně výsadou otroků. Konečně se dostáváme k evropské „civilizaci”. Upalování je nám díky Janu Husovi a čarodějnickým procesům známo, takže zbývá kromě jiných možností stětí (gilotinu tentokrát ponechme Francouzům) a oběšení. Právě poslední zvolená metoda byla užívána na žižkovském „Galgenbergu”.

 


Chaos v hledání místa posledního přání mnoha pražských kriminálníků vnáší i sama historie. Mezi lety 1787 a 1803 byl trest smrti až na výjimky zrušen Josefem II. V roku 1817 kat změnil své místo zaměstnání o pár set metrů někam k dnešnímu vrchu Parukářka, jehož jiný název – vrch sv. Kříže – tuto teorii možná potvrzuje, leč důkazy opět chybí. 

 

Jan Křtitel Piperger, pocházející ze známé rodiny katů, se díky svému přeložení ze Záhřebu a pak Vídně do Prahy nachomýtl u poslední pražské veřejné popravy. Tedy vlastně předposlední, pokud nepočítáme veřejné oběšení K. H. Franka v květnu 1946. 

V roce 1836 se popraviště stěhovalo naposledy a opět na východ – na návrší Židovských pecí. Nějaký Václav Fiala zavraždil svou milenku 15 ranami nožem. Piperger později vzpomínal na tuto popravu slovy: „V to hrozné ráno byla celá Praha na nohou, přes třicet tisíc lidí se hrnulo k popravišti, když za časného jitra vyvedli Fialu z kaple v novomněstské radnici... za teskných zvuků umíráčku bral se v kordonu stráže Jindřišskou ulicí k Židovskám pecím na žižkovskou pláň, kde kůl popravčí strměl k nebesům.” (Praha 3 známá neznámá, Milpo).

 

Jasně viditelná šibenice na horizontu města, přemístěná zřejmě již na Židovské pece, (Praha, ŽP, 1774 Krieger, Friedrich Christian - Mollova sbírka map)

 

Až budete příště přátelům popisovat krásy i strasti Žižkova, nezapomeňte na šibenici. Ona k němu tak jako tak patří.

 

Zájemcům o hrdelní tématiku lze doporučit www.hrdelnipravo.cz