Příběhy Pražského povstání na Žižkově
K letošnímu 70. výročí Pražského povstání již vydal Vojenský historický ústav v Praze "Magazín - Speciál II. světová – Pražské povstání 1945" a k 5. květnu aktualizovaný seznam padlých, které se podařilo dohledat. Vzhledem k dřívějším odhadům se počet padlých takřka zdvojnásobil a blíží se ke třem tisícům. Zároveň MČ Praha 3 společně s Ústavem pro studium totalitních režimů a Vojenským historickým ústavem připravily rozsáhlou výstavu "Voláme na vlně 415 metrů", která má ukázat na dobových fotografiích umístěných přímo v ulicích Prahy 3 poslední válečné dny roku 1945. Na všechny připravované akce a nové objevy se těšíme a ve zkratce připomínáme, co vše se tehdy v posledních bojích o Prahu a Žižkov odehrálo.
Pražské povstání ve Velké Praze
Již v pátek večer 4. května začali lidé spontánně strhávat německé nápisy v ulicích. V poledne 5. května pak důstojnické odbojové skupiny "Alex" a "Baroš" nařizují pohotovost české policie a následně obsazení rozhlasu, telefonní ústředny, nádraží, hlavní pošty a dalších strategických bodů ve městě. Bojem o rozhlas pak oficiáně začíná Pražské povstání a již večer téhož dne se z rozhlasu ozývá společné prohlášení gen. Kutlvašra (Vojenského velitelství Velké Prahy – "Bartoš") a kapitána Nechanského (zástupce České národní rady). Na výzvu z 6. května následně lidé po celé Praze začali stavět barikády, aby ubránili mosty a izolovali obklíčené německé posádky.
Zároveň se chystali na Pankráci k obraně Prahy před největší hrozbou, aktivními jednotkami Waffen SS „Böhmen“, umístěnými ve výcvikovém prostoru Benešov-Neveklov v počtu 35 tisíc vojáků. Právě tyto jednotky se vydaly na pochod již v 5 hodin odpoledne 5. května, jak hlásil pražský rozhlas. Ráno 6. května za úsvitu pak frontálně zaútočily 4 německé roty pěchoty s 20 tanky a podporou dělostřelectva na pankrácký úsek. I těchto bojů se účastnili Žižkováci, ale vraťme se teď do žižkovských ulic.
Mnoho nových informací se můžete dozvědět např. z pořadu Čt - Volá Praha! z 2.5.2015. Historici zde diskutovali mimo jiné na téma: Kdo Pražské povstání zahájil, Krutosti frustrovaných německých posádek na území Prahy, časový průběh povstání, skutečné počty padlých z řad Rudé armády i pozdějíší fatální politickou dezinterpretaci těchto událostí. Pravděpodobně již president Beneš v prvních dnech po válce prohlásil, že "historická pravda musí ustoupit pravdě politické".
"Česká národní rada" na Žižkově a "Mládež Hnutí za svobodu"
Také na Žižkově vycházejí lidé 4. května do ulic, strhávají německé nápisy a vyvěšují první čs. vlajky. Po vypuknutí bojů v centru Prahy se 5. května v 7 hodin večer stěhuje "Česká národní rada" (vrcholný orgán povstání, který je v kontaktu s Čs. exilovou vládou v Londýně) z budovy družstevní záložny Svépomoc v Dlouhé třídě čp. 609/2 na Nákladové nádraží Žižkov. Téhož večera se svolává na Žižkovo náměstí (tehdejší Kollárovo) ilegální orgán skautského odboje - "Mládež Hnutí za svobodu" (také zastoupena v ČNR).
Boje "Na Pražačce"
Od soboty 5. května také počítáme první oběti Pražského povstání. Přesný počet dokládá nový seznam, který nedávno sestavili badatelé Vojenského historického ústavu. Podle něj padlo v hlavním městě přesně 2898 lidí, což je téměř dvojnásobek oproti dřívějším odhadům. Ty mluvily jen o počtu 1600.
Již 5. května přišla o život 14letá Hana Svobodová u domku, ve kterém bydlela. Hanka se skrývala se svou kamarádkou a jejím bratrem ve sklepě. Když uslyšeli výbuch, to právě vybuchl sklad něměcké munice, vyběhli na zahrádku a vojáci, kterých bylo všude kolem plno, na ně zahájili palbu. Podle jiné zprávy se šla jen podívat s kamarádkou na pancéřový vlak přistavený pod kopcem na Krejcárku a byla zastřelena.Dnes má pamětní desku na chodbě školy Na Pražačce. Mezi dnešní školou a křižovatkou ulic Želivského a Koněvovy byla v bývalé zemědělské usedlosti kasárna V. Sturmbann der SA – Standarte Feldherrnhall. Panují dohady, jestli šlo o školu nebo zemědělskou usedlost, ale ze vzpomínek zde bojujcího Jaroslava Staňka víme, že ostřelovali dvůr statku z vikýře hotelu Vítkov. Mladí nacisté z posádky od začátku povstání terorizovali okolí. Již dne 5. května zavlekli do kasáren několik desítek rukojmí, které pak na dvoře mučili a posléze zastřelili.
Bývalá zemědělská usedlost Pražačka - kasárny SA a pomník v zahradě ZŠ Na Pražačce.
O kousek dál v budove gymnázia Na Pražačce sídlila zároveň posádka SS. V okolí Krejcárku budovali její příslušníci zákopy a k místním občanům se chovali stejně krutě jako SA ze statku.
Mladí skauti z Hnutí za svobodu si již 5. května, po výzvě z rozhlasu, šli vyzvednout zbraně do jedné budovy poblíž Bulhara, kde bylo skladiště zbraní německé železničnístráže, která se již vzdala. Dostali 4 pušky, 1400 nábojů, 2 pistole s 50ti náboji, 25 ručních granátů a 3 pancéřové pěsti.
Hned v neděli ráno 6. května byli vysláni bojovat o kasárny SA Na Pražačce. V prvním boji o kasárny přišel o život 22letý Jaroslav Bočinský. Z kulatého okna ve vikýři jednoho z rohových domů střílel na dvůr kasáren, aby kryl ostatní na barikádě, která stála v místě dnešního přechodu pro chodce. Němci ale měli v usedlosti těžký čtyřhlavňový kulomet a Jaroslav Bočinský byl zastřelen (vzpomínky Ing. Jaroslava Staňka (1926): "Velitel mrtev").
Téhož dne zemřel Na Pražačce i 7letý chlapec. Václav Pták byl s babičkou v krytu, když střela z pancéřového vlaku pod Krejcárkem zasáhla jejich dům. Lidé vyšli ven, aby hasili zapálený dům a když malý Vašek přebíhal dvorek, byl zastřelen.
Boje pokračovaly i následující den, kdy vstoupil do kasáren Na Pražačce štábní strážmistr Václav Bečvář jako vyjednavač s bílou vlajkou, ale byl popraven. 7. května posílilo zdejší posádku sedm německých tanků, z nichž jeden se Žižkovákům podařilo zničit. Tady umírá i poslední oběť z pamětní desky ZŠ Na Pražačce. Na poslední boje obrněnců Na Pražačce se chtěl podívat i 14letý Miroslav Šulc žijící na Kněžských Lukách a byl v domovních dveřích zastřelen.
Ještě tentýž den 7. května, podle vzpomínek obyvatel domu Koněvova č. 129, vojáci posádky SS sídlící ve škole, vyvedli ze sklepa schované obyvatele zmíněného domu a všechny je na ulici postříleli.
Boje trvaly až do následujícího dne, kdy Němci kapitulovali.
Boje "Na Pražačce" mají i svůj šťastný příběh
Ze vzpomínek pamětníků víme, že muž na snímku je krejčí z Michle. Pracoval u obchodníka s látkami Barhoňe v Husitské ulici. V době povstání se připletl Na Pražačku a když vypukly boje, ukryl se v přízemním bytě na snímku, kde strávil 48 bezesných hodin. Šťastně přežil a pár dní po osvobození se nechal vyfotit u rozstříleného okna svého úkrytu. Dokážete někdo tento snímek, pořízený v některém z vnitrobloků, lokalizovat?
V průběhu čtyřdenních bojů zde položilo život přes čtyřicet Čechů. Dne 8. května ve večerních hodinách, po podpisu kapitulace, opustila posádka SA Pražačku a u Hindenburgových kasáren v Karlíně se připojila k dalším německým útvarům procházejícím Prahou směrem k pozicím 3. americké armády.
Barikády v ulicích Žižkova
Jako jinde v Praze lidé na výzvu z 5. května začali stavět barikády. Podle Vojenského historického ústavu jich bylo po Praze až 2200 (ještě v roce 2013 odhadovali odborníci počet kolem 1300). Opět ze vzpomínek Ing. Jaroslava Staňka: "Za boj na barikádách jsem dostal Junácký kříž" (hodnost Dobrovolník - průkazka - Národní výbor pro Prahu IX, velitelský úsek, stanoviště Žižkov - 7.5.1945) víme, že po neúspěšném dobývání kasáren "Na pražačce", byl spolu s kamarády ze skautského oddílu poslán na opačný konec Žižkova držet hlídku na barikádu v Husitské ulici č. 36 (dnes naproti divadlu Ponec). Při opravách na barikádě byl tehdy zastřelen ostřelovačem jeho 20letý kamarád Vladimír Hauff. Dnes má zde na zdi u aut. zastávky "U památníku" pamětní desku.
Na dalších fotografiích - barikády u Tachovského a Olšanského náměstí (foto: Michal Vronský a Eduard Dlabal)
Na našem webu také naleznete unikátní Obrazovou reportáž z budování, strážení a rozrebírání barikád na Tachovském náměstí.
9. května ráno dorazila do Prahy konečně Rudá armáda a pomohla zlikvidovat poslední německé jednotky, kterým se nepodařilo do té doby uniknout z Prahy do americké okupační zóny. Podle posledních výzkumů přišla, když už bylo vše rozhodnuto a v samotných bojích o Prahu padlo z řad Rudé armády jen cca 20 - 30 vojáků. Na Olšanských hřbitovech sice leží pohřbeno asi 400 rudoarmějců, ale to jsou většinou oběti dopravních nehod a mrtví z pražských lazaretů, které zde pohřbívali až do července roku 1945. Tím končí Pražské povstání, ale ještě několik dní probíhají ojedinělé boje a lidé umírají až do 12. května 1945.
V ulicích celé roky míjíme pamětní desky neznámých hrdinů, zapomenutých jmen i nešťastných, náhodných obětí konce 2. světové války. Letos se pokoušíme dohledat všechny pamětní desky na území Žižkova. Hlavně díky vám čtenářům se nám v redakci sešlo už 28 fotografií, odhadem tak polovina z celkového počtu. Akce dál pokračuje -Pátrejte s námi po pamětních deskách v ulicích Žižkova - II. díl
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů.
