Roku 1870 založil Občanskou záložnu na Žižkově a tento peněžní ústav se pak valnou měrou podporoval stavební ruch rostoucího města. Hartigův věhlas ovšem přesahoval hranice Žižkova. Velký vlastenec stál u zrodu Hlaholu, Sokola, Umělecké besedy... Byl to také on, kdo se nejvíce zasloužil o pojmenovávání nově vznikajících ulic a náměstí na Žižkově jmény slavných Čechů. Protože však nikdo není doma prorokem, nebyl jím ani Hartig na Žižkově. Občanská záložna se dostala do problémů, starosta Hartig byl nucen abdikovat a po štvavé kampani se dokonce přestěhoval ze „svého“ Žižkova na sousední Vinohrady. K jeho nesporným zásluhám se znovu vrací až současná generace.
Po Hartigovi převzal starostenský úřad jeho přítel Jan Nepomuk Richter (1829–1913). Setrval v něm pouhý jeden den, byl to však den nadmíru důležitý, neboť právě tehdy byla zastupitelstvem schválena žádost o povýšení Žižkova na město. Hned nato bylo obecní zastupitelstvo rozpuštěno a správy obce se ujala úřední komise.
V roce 1879 byl zvolen starostou stavitel Josef Mořic Wertműller (1817–1890). V době jeho úřadu se Žižkov stal městem.
Po Wertműllerově smrti roku 1890 nastoupil do úřadu jeho dosavadní náměstek František Bláha (1846–1911) a setrval v něm po devět let až do své rezignace.
Za dalšího starosty – Eduarda Žďárského (1855–1944) – prožíval Žižkov velký stavební boom. Byla postavena reálka, chrám sv. Prokopa, obecní dvůr, městské lázně. Zároveň však se zdá, že tyto obecní stavby provázela korupce a správa veřejných věcí podléhala osobním sporům a politikaření. Na konci roku 1903 proto starosta Žďárský odstoupil.
Úřadu se ujal dosavadní náměstek Gustav Žák (1852–1933), který pak město převedl přes nelehké období 1. světové války a zúčastnil se ještě prvních jednání o připojení Žižkova ku Praze.
Tato jednání pak završil v roce 1919 zvolený starosta MUDr. Rudolf Kostrakiewicz (1879–1941), zdejší praktický lékař. Tento uvážlivý politik pak zůstal v čele žižkovské radnice prakticky po celou éru první republiky, od roku 1922 ovšem již nikoli samostatného města, ale pražské čtvrti. Teprve v roce 1938 už odmítl znovu kandidovat.
Posledním předválečným žižkovským starostou tak byl zvolen bývalý legionář Václav Cón (1901–?), ne však na dlouho. Už v roce 1939 byla místní zastupitelstva rozpuštěna.
Po roce 1945 nahradili starosty předsedové národních výborů a od roku 1990 na žižkovské radnici sídlí starostové Prahy 3.
Žižkovští starostové
1.9.2007 Pavel Augusta
Dodnes můžeme na žižkovské radnici obdivovat galerii obrazů zachycujících tváře důstojných mužů – nejvyšších představitelů obce, v jejímž čele po léta stáli. Ač lidé nesporně různí, jedno je nezpochybnitelné: pod jejich vedením Žižkov vzkvétal. Prvním starostou samostatné žižkovské obce se roku 1876 stal stavitel Karel Hartig (1833–1905), osobnost, která se svými aktivitami nesmírně zasloužila o rozvoj Žižkova.
