25 let od demonstrace na Škroupově náměstí
Zítra si připomeneme 25. výročí první oficiálně povolené manifestace opozičních seskupení v období normalizace. Stalo se tak na Škroupově náměstí dne 10. prosince 1988. Na tento den připadalo výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv. Žádost o povolení podala pětice občanských sdružení: Charta 77, Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, České děti, Hnutí za občanskou svobodu a Nezávislé mírové sdružení.
Jejich původní žádost pořádat manifestaci na Václavském náměstí zamítl Obvodní národní výbor Prahy 1, shromáždění však poté povolil ONV Prahy 3. Úředníci při rozhodování pravděpodobně vzali v úvahu i plánovanou státní návštěvu francouzského prezidenta Françoise Mitterranda v Praze, kterému tak komunistický režim mohl dokázat určitou míru tolerance vůči opozici. Mitterrand na 9. prosince 1988 pozval Václava Havla a sedm dalších disidentů na společnou snídani na francouzské velvyslanectví na Velkopřevorském náměstí, kde v předvečer shromáždění na Škroupově náměstí diskutovali o stavu lidských práv v Československu.
Shromáždění se zúčastnily asi tři tisícovky osob. Zahájila je v 15 hodin československá hymna. Poté přednesli projevy Václav Havel, který vyslovil požadavek propuštění politických vězňů, Rudolf Battěk, jenž vyzval k ukončení monopolu vlády KSČ, Petr Placák a další. Asi sedm set účastníků podepsalo petici vyzývající režim k propuštění politických vězňů. Manifestaci asistovaly zásahové jednotky Veřejné bezpečnosti a Lidových milicí, přítomné na kamery natáčeli příslušníci Státní bezpečnosti. Manifestace skončila přibližně v půl páté, aniž by došlo k násilným střetům s bezpečnostními jednotkami.
Na akci navázal tzv. Palachův týden v lednu 1989, kdy však masové demonstrace byly naopak brutálně potlačovány. Série protestních shromáždění vyústila o necelý rok později, v listopadu 1989, v konec totalitního režimu v Československu.
Má někdo z vás nějakou osobní vzpomínku?
Související články
Zapomenuté Tachovské náměstí - pozvánka na výstavu
3.12.2013 Michal Vronský
Po pradědovi jsem zdědil igelitovou tašku plnou svitkových negativů, vesměs zobrazovaly rodinné snímky z různých výletů nabo vánoc. Při jejich prohlížení proti oknu jsem občas objevil políčko zachycující starý Žižkov. Bylo jich však velmi málo a na konci prohlížení jsem film vždy vrátil do igelitky, takže zase zmizel mezi tisíci jiných snímků. Před asi 4 ...pokračování
