Být si sousedem
Žižkovské mezidvorky
Čtvrtý ročník žižkovského sousedského festivalu Mezidvorky přilákal dvě stovky lidí, přesto si zachoval svůj už typický komorní ráz. Dvanáct dvorků a dvanáct různých programů, namátkou – komorní kytarový neofolk v Le Budoir v podání britského kytaristy Justina Lavashe, klasická pohádka O neposlušných kůzlátkách s neklasickým koncem či řízná skočná v podání kapely Kadé Chim a mnoho dalšího.
Je po čtvrté hodině a na asi nejmenším dvorku U Slovanské lípy se natahuje celta, aby nedočkaví dětští diváci při koukání na divadélko nezmokli. Ti staří a trpělivější z nich si krátí čas výrobou krasohledů. Beton mokrý deštěm je plný třpytek, kamínků a korálků, které dětem spadaly z pracovního stolu. Zazní první tóny úvodní písničky a dětské oči se jako na povel stočí k trojici kůzlátek z ovčího rouna. I přesto, že všichni pohádku znají, brzy se nechají lapit autorskými skladbami dua hereček říkajících si Pruhované panenky. Na konci kůzlátka jako v klasické verzi od Bratří Grimmů nevolají „Je po vlkovi! Je po vlkovi!“, ale vlka společně s Mámou Kozou berou na milost, protože se polepšil.
Dvorkové DIY
Obyvatele domu, kteří pro sousedy a kolemjdoucí představení uspořádali, obcházejí diváky s kloboukem, aby herečky dostaly alespoň nějakou odměnu za svůj výkon. Letos totiž Mezidvorky nezískaly grant od městské části Praha 3, a ani se jim nepovedla crowdfundingová akce na Hithitu. „Nakonec jsme vlastně byli spíše rádi. Dokázali jsme si, že zvládneme Mezidvorky uspořádat ještě ve větším rozsahu, a bez prostředků z veřejných peněz,“ vysvětluje Šárka Lebedová, jedna z trojice hlavních organizátorů ze spolku Offlinestudio.
Kromě barterové podpory od sponzorů v podobě několika desítek litrů piva a vína a poskytnutí autodopravy si Lebedová s kolegy museli poradit hlavně svépomocí. Na Mezidvorcích se tak kromě občerstvení prodávaly i odznáčky, které sloužily pro zájemce jako dobrovolná vstupenka (jinak byly všechny akce zdarma stejně jako v minulých letech).
Na dvanácti dvorcích od dvou hodin odpoledne do půlnoci vystoupila dvacítka kapel a hudebníků, sedm Dj´s, proběhla dvě divadelní představení, pětice diskusí a přednášek, dva workshopy a prodávalo a vyměňovalo se na třech bleších trzích a dvou antikvariátních stáncích.
Žižkov jako Malá Strana
Na koncertu kapely Kadé Chim ve dvorku v ulici Pod Vítkovem je plno a skladba publika dokazuje, že hlavní myšlenka festivalu – znát své sousedy a objevovat skrytá zákoutí dolního Žižkova – se naplnila. Z grilu se line vůně domácích jehněčích klobásek, sedí se na pivních lavicích i v houpacích křeslech, děti pobíhají a rodiče křepčí.
„Festival je volně inspirován podobnou akcí, která probíhala v 80. letech na Malé Straně. Návštěvníci s mapkou hledali utajená místa, kde probíhal různorodý kulturní program. Kolega René se tehdy malostranských dvorků účastnil, a právě on přišel s nápadem oživit tento koncept i na Žižkově,“ popisuje Lebedová.
Dolní Žižkov, který je pořád vnímán jako takový chudý příbuzný horního má díky Mezidvorkům šanci nalákat lidi nejen do míst privátních, kam by se jinak nedostali, ale místní kavárníci, galeristé i hospodští mohou prostřednictvím zajímavého programu zdarma zpopularizovat své podniky. Navíc společný program spojuje, a tak mnozí návštěvníci zavítají tam, kam by běžně možná nevešli - do centra komunity Hus 23, stylového obchodu Le Budoir anebo legálního squatu Klinika či kaváren, které ještě stále není zvykem na dolním Žižkově hledat.
„Pokud bude energie, půjdeme do toho i příští rok. Mezidvorky příjemné podporují sousedské vztahy a bez sousedů bychom organizaci letos vůbec nezvládli. Takže všem patří velký dík,“ uzavírá Lebedová.
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů.
