Památník na Vítkově bude otevřen

28. října otevře Národní muzeum do zkušebního provozu novou expozici v památníku nazvanou Křižovatky české a československé státnosti. Památník neměl nikdy v historii moc štěstí a tak se nechme překvapit jak to dopadne tentokrát. Nm do něj nasypalo 320 milionů.

Památník zažil po roce 1989 dlouhé diskuse o nové náplni. Zavítaly do něj módní přehlídky, luxusní recepce i avantgardní divadelní představení. Žižka posloužil i jako nosič trička pro volební kampaň.

Mnohokrát jsme slyšeli, že "teď  již se to pravé řešení našlo" a pak zase ticho a ticho. Mezitím se ale na památníku podepsaly trhací práce pro tunely  mezi Karlínem a Žižkovem tzv. "Nového spojení". A pak i "neúdržba" provázená poruchami ve střešním a obvodovém plášti , kterými prosakovala voda do všech konstrukcí.

Nová expozice

Od roku 2006, kdy začala rekonstrukce, se název nové expozice trochu změnil. Z původního České křižovatky - Křižovatky české státnosti – Ideje a idealisté je to dnes politicky korektnější název Křižovatky české a československé státnosti. A na co se můžeme těšit? Na webu NM je projekt popsán rádoby odborným ptydepe.

Pro pobavení připojuji několik ukázek:
"Cílová skupina: Návštěvníci kulturních akcí, návštěvníci výstav, zájemci o poznání objektu, návštěvníci Prahy (místo s dobrým rozhledem na město). Slavnostní a oficiální hosté jen v relevantních případech.
Nástroje programu památníku: – kulturní akce všeho druhu (v užším smyslu: hudba, divadlo, slovo, filmové produkce, slavnostní akce) s obezřetným vyloučením akcí s vysokým podílem módnosti
- rekreativní funkce (jak v objektu – kavárna, tak v okolí – odpočinek)
Výstavní prezentace nástroji muzea (nikoli však s výlučným použitím metod muzea)."   

A co tam asi doopravdy najdeme? 

Zachována bude laboratoř a velín Mauzolea Klementa Gottwalda a bude sloužit jako expozice k 50. létům minulého století.

Síň Rudé armády zůstane zachována, socialisticko-realistické mozaiky budou doplněny projekcí s připomínkou všech válečných obětí.

Kolumbárium (nově Kalendárium) zůstane zachováno, pouze na místě schránek s urnami komunistických pohlavárů budou prostory na promítání dokumentů.

V centrálním prostor bude expozice k dějinným předělům: vznik státnosti - 1918, její rozbití – 1938, její obnovení a degradace – 1948, navrácení smyslu – 1968 a konec a počátek – 1989/1992. Jednotlivé křižovatky budou propojeny speciálně vytvořeným filmovým dokumentem.

NM současně předpokládá, že "Vítkov i nadále zůstane (i díky zrekonstruovanému Památníku) místem odpočinku Pražanů. Nejenom pro ně na Vítkově připravujeme kavárnu a informační středisko, kde se budou moci zastavit, odpočinout si, nebo popřemýšlet na tím, co měli možnost v Památníku shlédnout."

Trocha historie

Poté, co se v roce 1869 zrodila v sokolských a mladočeských kruzích myšlenka na vystavění pomníku Jana Žižky, byl v roce 1882 založen Spolek pro zřízení sochy Jana Žižky, který byl až do roku 1918 nositelem této myšlenky. Žižkova socha měla být vztyčena na pražském Vítkově. Ve změněné společenské situaci po roce 1918 došlo k podstatné transformaci záměru jeho spojením s myšlenkou zbudování Pantheonu československých legií v roce 1922.

V roce 1933 byla dokončena podle projektu J. Zázvorky a J. Gillara hrubá stavba a v dalších letech se dokončovaly interiéry a řada významných umělců pracovala na umělecké výzdobě Památníku. V roce 1938 práce na Památníku pokročily do té míry, že Sbor pro zbudování se připravoval na odevzdání Památníku do rukou státu u příležitosti výročí vzniku Československa. Díky mnichovským událostem se tak nestalo a Památník zůstal v majetku Sboru a rovněž nebyla dokončena umělecká výzdoba.

"Nová historická situace vede k myšlence vybudovat po skončení války i síň druhého odboje, kterou projekčně  připravil J. Zázvorka již v roce 1942. Po válce se začalo pracovat na obnově Památníku a rovněž byla navrhnuta nová přístavba. Únorové události roku 1948 však zhatily demokratický vývoj Památníku. Jeho labutí písní se stalo pietní vystavení pozůstatků Edvarda Beneše po jeho smrti 3. září 1948. Až do roku 1950 byl kolem Památníku klid. V tom roce totiž naplno vypukl boj proti legionářské tradici. Proto bylo nemyslitelné, aby jedna z pražských dominant připomínala legionáře" uvádí se na webu NM.
Na základě rozhodnutí politického sekretariátu Ústředního výboru Komunistické strany Československa byl Památník osvobození změněn na proletářský panteon, kde 17. března 1951 byly uloženy urny předních zakládajících členů KSČ (B. Šmerala, S. K. Neumanna). Slavnostního aktu se účastnili Klement Gottwald, Antonín Zápotocký, Rudolf Slánský ad.
Realizována byla v letech 1946–1955 „Síň Sovětské armády“ která tvoří krajní východní objem stavby.
Krátce po návratu z pohřbu J. V. Stalina zemřel 14. března 1953 Klement Gottwald. Po jeho smrti ÚV KSČ rozhodl zřídit v Památníku Mauzoleum Klementa Gottwalda.
V„Hlavní síň“ mauzolea byla pak v roce 1953 přestavěna dle projektu Ing. arch. P. Kubíčka na Mauzoleum K. Gottwalda. Otevřeno bylo 5. prosince 1953.
Po zrušení Gottwaldova mauzolea začala postupně pohasínat i sláva proletářského panteonu. V roce 1990 bylo přijato rozhodnutí, aby urny uložené v Památníku byly vráceny rodinám. Část nevyzvednutých uren byla uložena na Olšanském hřbitově v hrobě, který dnes spravuje KSČM.

V roce 2001 převzalo památník a budovy Vojenského muzea na úpatí Vítkova Národní muzeum.