Žižkostel aneb příběh jednoho žižkovského kostela

Fenomén „Žižkostel“, nyní Komunitní centrum na Žižkově, už o sobě za dobu své existence dal několikrát vědět, ať už v pozitivním či negativním duchu. A možná právě proto je na čase vnést trochu světla do toho, kam se za ty dva roky, kdy jsme o něm poprvé napsali, posunul.

Nejprve se zaměřme na hierarchii toho, jak celý tento organismus funguje. Pod poněkud zlidovělým jménem „Žižkostel“ se skrývá jeho oficiální název Komunitní centrum na Žižkově. Název Žižkostel byl ponechán jen pro kulturní aktivity Komunitního centra (aktuální program viz FB stránky), které společně tvoří dvě organizace, a to Husitské centrum o.p.s a Náboženská obec CČSH na Praze 3. Nad tím vším má pak pomyslnou moc zřizovatel obou organizací, tedy pražská diecéze a Komunitní centrum, jež má dvě ředitelky: Lucii Haškovou a Táňu Jírovou. Zaměstnanců církve je celkově šest, což není mnoho, nicméně dobrovolníků, kteří se podílejí na celém chodu různou a nepravidelnou formou je nepočítaně. Bez nich by byl provoz velmi omezený. Všichni zaměstnanci jsou členy církve, ovšem není to podmínkou. Většina lidí, která má s Komunitním centrem co do činění, vystudovala Husitskou teologickou fakultu a studenti z fakulty sem chodí i na praxi. Pod křídla Husitského centra o.p.s. spadá nízkoprahový klub Husita, komunitní zahrádka Meduňka, Žižkostel – kulturní aktivity a Náboženská obec CČSH.

Na Praze 3 existují celkem tři nízkoprahové kluby. Klub Beztíže, který poskytuje služby přímo v ulicích, dále R-Mosty, který  pomáhá osobám ohroženým sociálním vyloučením a NP Husita, jehož výhoda tkví v tom, že je otevřen pro děti a mladé lidi od 6 až do 26 let a součástí je také klub Husátko, který je určen maminkám s dětmi. „Děti se k nám vracejí a řeší s námi nejrůznější problémy. Cítí se tu jako doma. Kdyby pro ně tato služba neexistovala, jistě by to bylo znát. Ve chvíli, kdy přestanou existovat klienti, kteří nás potřebují, bude to v pohodě,“ vysvětluje zdejší sociální pracovnice Hanka Zemanová. Taková situace v nejbližších letech nejspíše nenastane, nicméně by stálo pro radnici za úvahu zrevitalizovat přilehlý park na náměstí Barikád, který by mohl být lépe využíván. Situace Romů na Žižkově je složitá. Romové jsou postupně vytlačováni tržním nájemným a mnozí, nejen z těchto důvodů, nemají šanci najít v této lokalitě bydlení.

                                 Děti z npk Husita                                                                           Romsko-česká bohoslužba

„Nízkoprahový klub Husita je závislý na podpoře církve a grantů od Ministerstva práce a sociálních věcí, městské části Praha 3 a Magistrátu hlavního města Prahy,“ říká Zemanová. Oproti tomu, komunitní centrum Žižkov existuje díky svépomoci a finance jsou vynakládány primárně na rekonstrukci a chod budovy. V současné době je podaná žádost o grant na šestý ročník pochodu romské hrdosti Roma Pride a připomenutí Dne romského holocaustu. Tato akce je plná přednášek a besed s přeživšími, navíc je „týden na budově Židovské obce, na Ústředí Českobratrské církve evangelické a na Žižkově sboru Československé církve husitské vyvěšena romská vlajka, jedná se o takovou ekumenickou záležitost,“ dodává Zemanová.

Ani komunitní zahrádka Meduňka nezískává v současné době žádnou finanční podporu, která by jednoznačně projektu pomohla, přestože to tak v minulosti vždy nebylo. I tak je ale soběstačná a to hlavně díky komunitním obědům, které si můžete přijít vychutnat každý týden od úterý do čtvrtka, vždy od 13 hodin. Navíc je možné sem nosit domácí bio odpad,  v budově naleznete sdílenou kancelář, můžete volně odpočívat či pracovat na zahradě a nebo tu strávit pěkné odpoledne s dětmi na pískovišti a mini lezecké stěně. Komunitní byt teď nově hostí organizaci „Jelen v lavoru“, která provozuje každou neděli prádelnu pro lidi bez domova.

Komunitní centrum otevírá kostel mladým lidem, rodinám, seniorům i lidem bez domova. Ve sklepních prostorách je nově zrekonstruovaný prostor pro koncerty a dvě nové zkušebny pro kapely. „Četné stížnosti na hluk jsme vyřešili přísnějšími pravidly. Teď již postupně ustávají a akce ve sklepních prostorách se odehrávají příležitostně, přičemž oficiální konec je vždy do 22:00. Lidé tam pak chodí hlavně za zážitkem,“ upřesňuje Hanka Zemanová.

                                        Panoptikon                                                                                             Sklep

Kostel slouží pravidelně církevním účelům a bohoslužby probíhají každou neděli a o svátečních dnech. Husitský farář Zdeněk Břeň a evangelický farář Mikuláš Vymětal pak vedou romsko-české bohoslužby ekumenického charakteru. Prostory jsou pravidelně pronajímány i jiné protestantské církvi. Dále je zde pořádáno mnoho duchovně-kulturních akcí, které podle slov vedení Komunitního centra „přinášejí mediaci a spiritualitu do lidské každodennosti“.

Žižkov je v posledních letech velmi populárním místem a sídlem několika alternativních organizací. Na místě je tudíž otázka, jaký má Komunitní centrum na Žižkově vztah k nedalekému Autonomnímu a sociálnímu centru Klinika? „Každý má jiný koncept a pojetí práce. Vycházíme si vstříc, shodujeme se v některý hodnotách, v něčem zase ne, ale to nám nebrání v tom si sousedsky vypomáhat,“ vysvětluje vedení Komunitního centra.

Na rozdíl od předchozího a poněkud punkovějšího období by se situace v dnešním Komunitním centru dala nazvat stabilnější. Celá organizace konečně získává přehlednější formu a společně s postupně nastavovanými pravidly je zevnitř cítit větší jistota a komfort. Otevřeno je téměř denně od 10:00 do 22:00 a při takové škále aktivit jako jsou divadla, výtvarné dílny, taneční kroužky, nejrůznější workshopy, šerm, zkoušky kapel, společné snídaně a komunitní obědy, je s podivem, že je možné za tak nízkých finančních podmínek vůbec fungovat.

                           Den romského holocaustu                                                                       Komunitní obědy

Poslání Komunitního centra:
„Věříme v potenciál komunit a naším posláním je nabízet bezpečný, svobodný, přátelský, božský a boží prostor pro seberealizaci jednotlivců a skupin, propojování a sdílení životů včetně nesnází, ve kterých nabízíme pomoc.
Chceme tím přispět k návratu opravdových osobních a sousedských vztahů a duchovna do naší každodennosti.
Otvíráme kostel všem!“