„Anežčina křižovatka“ 4 a půl roku po tragické nehodě
Pokud, milí čtenáři, nechápete, proč nešťastnou a možná většině spoluobčanů z okolí nehody známou událost vzpomínám právě na prahu letošního 5. léta, které uplyne bez Anežky, vysvětlím Vám to jednoduše: Anežčinu historii mi připomněl článek „Smutný rekord – 4 smrtelné křižovatky na území třetí městské části“ publikovaný v květu vydaném čísle Žižkovských listů (012014, str. 24), který je plný alarmujících, avšak napůl pravdivých, či zcela nepravdivých údajů o nehodovosti chodců na Praze 3, o spoluvině vedení této městské části a také o odsuzujícím postoji našeho sdružení k současnému vedení radnice.
Kdo je vinen nebezpečnou situací chodců?
„Ze židle mě zvedla“ nejen akrobacie s informacemi a sděleními, které jsem šéfredaktorovi ŽL panu Hamšíkovi poskytla, ale také skutečnost, že jsem tak naivně naletěla. Žižkovské listy totiž donedávna vedl jako šéfredaktor pan Janíček, který sehrál v případu velmi neblahou roli.
Za záda pana Hamšíka, kterého jsem neznala, se schoval autor, jehož text nese rukopis pana Janíčka, jehož styl znám naopak velice dobře. Pokud bych věděla, jak bude text překroucen, rozhovor bych rozhodně neposkytla.
pan Hamšík, současný šéfredaktor Žižkovských listů, následník neblaze proslulého Janíčka
Jak pracují Žižkovské listy s fakty
Zde uvádím tvrzení z ŽL na pravou míru:
Tvrzení 1:
Městská část Prahy 3 prý drží „Smutný rekord: nejvíce přechodů smrti. Vyplývá to z loňských policejních statistik, kde se v žebříčku nejvyšší nehodovosti chodců umístila hned 4 místa z třetí městské části.“
Podle Přehledu nehodovosti na území hl. m. Prahy (HMP) jsou v roce 2013 sice mezi 10 místy s nejvyšší nehodovostí chodců v Praze uvedena čtyři místa, která jsou na území MČ Praha 3, avšak na žádném z nich, ani žádném jiném v této MČ, nedošlo ke smrtelné nehodě.
V Praze došlo loni celkem k 644 srážkám s chodci, zabito přitom bylo 17 chodců, těžká zranění utrpělo 119 a 482 chodců bylo zraněno lehce. Na Praze 3 nedošlo k žádnému úmrtí, těžce bylo zraněno 7 chodců a 25 lehce.
Tvrzení 2:
ŽL: „Přesto radnice v uplynulém roce ořezala investice do zvýšení bezpečnosti přechodů a stopla některé projekty, které byly rozjety vedením městské části.“
Pražské matky si dlouhá léta budují vztahy k veřejné správě MČ i HMP ve snaze co nejúčinněji spolupracovat na zlepšování podmínek pro chodce, zejména pro děti na jejich cestách do školy – program Bezpečné cesty do školy (BCŠ).
Od roku 2004 se tak podařilo na základě jejich návrhů v rámci BCŠ jen na Praze 3 zrekonstruovat cesty v blízkosti ZŠ Jiřího z Poděbrad, ZŠ Jeseniova, nebo poblíž RKC Nová Trojka. Po tragické nehodě školačky Anežky ze ZŠ Lupáčova, kde po té také proběhl projekt s dětmi BCŠ, se však spolupráce se samosprávou „zasekla.“
Teprve s novým vedením se daří dotáhnout navrhované změny k realizaci. Rekonstrukce komunikací v nejbližším okolí ZŠ Lupáčova, doufejme, proběhne již letos o prázdninách.
Na počátku byla smrt Anežky
Pojďme si Anežčin příběh, jakkoli je pro mne osobně i naše sdružení frustrující se k němu vracet, znovu projít od začátku, tj. od listopadu roku 2009, kdy Anežka zemřela, až do dnešního dne.
V listopadu to bude jižž 5 let, kdy se na naše sdružení Pražské matky (snažící se ve svých projektech o zlepšení podmínek pro chodce v Praze – www.prazskematky.cz, www.chodcisobe.cz) obrátil s prosbou o podporu otec osmileté školačky Anežky, kterou při cestě domů z nedaleké základní školy v Lupáčově ulici na pražském Žižkově doslova přejel na křižovatce Rokycanovy a Prokopovy ulice náklaďák.
20.11.2009 dva dny po nehodě, foto dokládá neoprávněně zabraný chodník a špatné dopravní značení u vjezdu do výkopové jámy základů na stavbě podzemních garáží (rekonstrukce panelového domu Lupáčova, investor MČ Praha 3)
Tatrovka, která právě zabočovala z Prokopovy ulice přes přechod v Rokycanově na stavbu podzemních garáží, kde Anežka právě přecházela „na svou zelenou“, dostala současně také signál „volno“. Řidič však dívenku buď přehlédl, nebo ji možná ani zahlédnout nemohl, pokud se na zlomek vteřiny ocitla v tzv. mrtvém úhlu mimo jeho zorné pole.
Anežka každopádně smrtelnému zranění na místě podlehla a řidič náklaďáku je dosud jedinou osobou, která vzala vinu plně na sebe a jediný člověk, který rodičům vyjádřil svou hlubokou lítost osobním dopisem a nakonec i jediný, kdo si svůj díl viny také osobně odpykal.
Projektanti zatím již pátým rokem překreslují plány, jak by měla křižovatka vypadat, aby se na tom místě už podobná tragédie nemohla zopakovat.
Proč se však ani po téměř pěti letech neprokreslili do konce, z jakého důvodu křižovatka stále čeká na rekonstrukci a Anežka na zadostiučinění? To je trojjediná otázka, na niž se pokusíme nalézt odpověď.
Pláč není totéž co spolupráce
Anežčin otec, pan B. W., jak nám později řekl, viděl jedinou možnost, jak přežít zbytečnou smrt své dcery v tom, že pomůže alespoň jiným dětem.
Usoudil, že tresty Anežku nevzkřísí, a tak se rozhodl namísto hledání viníka raději pomáhat třetí městské části zabezpečovat každodenní cesty pro školáky i všechny ostatní chodce.
Vyhledal si na webu naše sdružení, které, jak zjistil, se bezpečností nejohroženějších účastníků dopravy v Praze, tedy i školáků a chodců obecně, zabývá.
http://www.prazskematky.cz/projekty/bezpecne-cesty-do-skoly/databaze-realizovanych-projektu/, www.chodcisobe.cz)
12.12.2009 setkani paní Johnové s otecem Anežky a po naší urgenci napravené dopravní značení na křižovatce
Prostřednictvím aktivisty za bezpečnější přechody pana Trejtnara z Prahy 3 nás oslovil a požádal o podporu. Od pana B. W. jsme se dozvěděli, že paní starostka, kterou již předtím navštívil, dokonce plakala, když jí Anežčin příběh vyprávěl. A tak jsme věřili, že naše mise bude úspěšná, třebaže jsme na základě zkušeností s nějakými komplikacemi počítali.
Otec Anežky spolu s občany nabízí pomoc při ochraně chodců
Vyrazili jsme tedy společně na jednání se zástupcem samosprávy, tehdejším radním pro dopravu ing. Lochmanem (ODS) a pak i na širší mítink s kompetentními osobami, mimo jiné s panem Janíčkem, coby tehdejším vlivným zaměstnancem kanceláře tiskového mluvčího.
Předpokládali jsme, že pokud MČ přesvědčíme, že nechceme hledat viníky, ale naopak pomáhat, radnice také ukáže svou lidskou tvář, projeví otci účinnou účast a prokáže svou profesionalitu. Nic podobného se však nestalo. Reakce veřejné správy byla tehdy až nepochopitelně nevstřícná a odmítavá. Veškerá jednání se nesla v duchu sveřepé, až nepřátelské obhajoby správného jednání MČ, ačkoli ji nikdo ze smrti dítěte neobviňoval, a naše sdružení se snažilo o co největší smířlivost.
Občan nemá co navrhovat
Zpočátku byly odmítány i naše jednoduché návrhy na změnu dopravního značení a režimu v okolí stavby garáží, které nevyžadovaly téměř žádné náklady. Vypozorovali jsme totiž, že vjezd nákladních vozů na stavbu nikdo nekontroluje a dopravní situace – která sice nehodu nezavinila - tam byla poněkud zmatečná, většina chodců ani netušila, kudy vede pěší cesta. Doporučovali jsme také, aby vjezd na stavbu garáží byl zřízen z Prokopovy a nikoli Rokycanovy ulice, kde se pohybuje hodně dětí.
2009 vpravo pan Janíček v době, kdy byl ještě zaměstnancem radnice, vlevo tehdejší tiskový mluvčí Sotona
Co udělal pro chodce zástupce MČ pro Prahu 3 a šéfredaktor ŽL pan Janiček?
Zástupci MČ však trvali na svém a tvrdili, že MČ ani její úřad nemohou pro bezpečnost dětí v dané lokalitě udělat více, protože nemohou mluvit do činnosti soukromé firmě, která garáže pro MČ staví. Otci se navíc nedostalo žádného projevu účasti, jeho nabídku zkušeností s ochranou chodců v zahraničí – prezentoval nám např. podobnou situaci na stavbě v Londýně, kde vjezd náklaďáků na stavbu byl kontrolován závorou, před níž muselo každé vozidlo zastavit a čekat, dokud jim zaměstnanec stavby závoru neotevřel - nesla MČ velice nelibě.
Jednoduše řečeno, naše nabídka spolupráce při analýze dopravní situace a návrhy na jednoduchá, okamžitá zlepšení nebyla přijata. Naše „spolupráce“ vyústila nakonec v naše rozhodnutí s radnicí, resp. jejím zástupcem panem Janíčkem, který nám byl radnicí v průběhu spletitých jednání určen, již dále nekomunikovat. Pochopili jsme totiž, že radnice s občany jednat nechce a nebude.
Uspořádali jsme proto tiskovou konferenci, kde jsme novináře informovaly o nebezpečné dopravní situaci v okolí ZŠ Lupáčova včetně „Anežčiny“ křižovatky a také o „neprůstřelné situaci“ na radnici. Nikým nepozván, se dostavil i pan Janíček a na naše tvrzení o neochotě radnice konat, kontroval prohlášením, že do úprav komunikací ve prospěch chodců bude MČ investovat 3 miliony Kč. To se však nestalo.
Tisková konference k tragické dopravní nehodě z 19.11.2009 na vimeo
Občánku, co teď?
Tato „nespolupracující nálada“ trvala až do změny politické reprezentace po komunálních volbách v roce 2010, kdy pan Janíček zmizel do Žižkovských listů. Jediné, čeho jsme společnými silami do té doby dosáhli, byla změna vjezdu do garáží, o niž jsme žádali. O přijetí změny jsme se navíc nedozvěděli od radnice, ale vlastním šetřením.
MČ také souhlasila se spoluprací na projektu Bezpečné cesty do školy (BCŠ), který o.s. Pražské matky v roce 2010 uskutečnilo s žáky ZŠ Lupáčova, jejich obětavým ředitelem panem Hausnerem i rodiči.
Projekt spočíval v tom, že všichni žáci spolu s některými rodiči analyzovali provoz kolem školy, označili místa, kde se necítí bezpečně a vysvětlili proč. Projektant na základě těchto zjištění zpracoval návrhy na zlepšení dopravní situace a pracovní tým složený z dopravních odborníků, laiků, úředníků, zástupců samosprávy, policistů i školy včetně dětí a rodičů, potom návrhy projednali a shodli se na finálním řešení. To pak předali městu a MČ k realizaci.
Výsledky projektu BCŠ z roku 2010
Za rok trvání projektu se vytvořila skupina vytrvalých rodičů i ostatních občanů Prahy 3 a byla opravdu zpracována a nakonec předána vedení radnice a Magistrátu i zmíněná dopravní studie. Šetření žáků i rodičů bylo jejím významným podkladem.
Žáci perfektně zmonitorovali dopravní provoz v okolí školy a stovky jejich hlasů potvrdily nejnebezpečnější místa v okolí školy, mezi něž žáci i rodiče zařadili křižovatku Prokopova, Rokycanova, ale zrovna tak prostor před školou i Olšanské nám. s přilehlými křižovatkami.
21.9. 2010 předání projektu Pezpečná cesta do školy na Základní škole Lupáčova, přítomen radní pro školství Matušek (ODS)
Přestože se však pracovní tým shodl na řešení, které firma EDIP ve své studii z listopadu 2010 nakreslila a odůvodnila, nové vedení radnice (ODS a TOP09) studii tehdy odmítlo.
Nový radní pro dopravu, pan Sladkovský (ODS), byl však ochoten s občany vést dialog a tým rodičů kolem projektu BCŠ i další zainteresované občany včetně našeho sdružení na radnici přijal a několikrát se s námi sešel. Budiž mu přičteno k dobru, že dokonce vyhlásil občanskou anketu (odpovědi občanů na anketu), kde jeden občan navrhl okružní křižovatku (OK).
Občané se na tomto typu rekonstrukce s MČ shodli jako na nejlepším řešení. Pan Sladkovský nechal zpracovat na náklady radnice rozsáhlou studii proveditelnosti pro obě varianty rekonstrukce – pro klasickou v podobě T a pro OK. Vyhrála OK a vše vypadalo nadějně. Projektovou dokumentaci k OK začala zpracovávat Technická správa komunikací. Jenže pak pan Sladkovský dlouhodobě onemocněl, na nějaký čas jsme ztratili rekonstrukci lokalit, kterou jsme iniciovali, z dohledu – opět nebylo s kým spolupracovat.
stav v roce 2010, Banner o.s. Pražské matky a plaketa se souhvězdím instalovaná rodinou holčičky na zdi podzemních garáží, které byly mezitím slavnostně otevřeny Pavlem Hurdou (ODS) jako zástupcem radnice
Rok 2014 – chýlí se nekonečný příběh ke konci?
V červnu 2012 se změnila na Praze 3 vládní koalice a na místo pana Sladkovského nastoupil pan místostarosta Rut (ŽnS), který s námi opět navázal spolupráci a konečně se mu podařilo posunout realizaci původních návrhů dopředu, nechal zpracovat projektovou dokumentaci a radnice rozhodla o uvolnění prostředků na realizaci.
Vracíme se na začátek – dědicové pana Janíčka obviňují z jeho nečinnosti jiné
Letos na jaře mi zatelefonoval zmíněný šéfredaktor Žižkovských listů, pan Hamšík, kterému jsem poskytla rozhovor o podmínkách chodců na Praze 3 i jinde. Jak jsem se již zmínila na začátku, pod článkem je podepsaný nikoli on, ale někdo jiný a obviňuje v něm současné vedení radnice z nečinnosti a vkládá to do úst našemu sdružení, resp. mně.
Ve skutečnosti je to však bývalý šéfredaktor ŽL, který ve významné funkci na radnici Prahy 3 pro bezpečnost chodců neudělal zhola nic.
2011 malý výběžek z kostek - dodnes jediná stavební úprava křižovatky, na které se "odborníci" shodli, jinak stále nebezpečné a nepřátelské místo pro kohokoliv, kdo jde pěšky
Konec dobrý, všechno dobré?
Tento týden bylo rozhodnuto, že Pražské služby provedou během prázdnin přestavbu komunikací v nejbližším okolí školy, která zde dopravu výrazně zklidní a umožní pohodlný průjezd cyklistům. Dílo by mělo být hotovo v září a městskou část to bude stát 15 mil. Kč.
Pokud jde o současný stav projektování smrtelné křižovatky, tentokrát se pro změnu „zasekla“ Technická správa komunikací. Aniž by s námi cokoli konzultovala, zastavila projektování OK a projektanti „kreslí“ křižovatku T. TSK nejednala o změně svých plánů nejen s námi jako s občany, ale dokonce ani s MČ a panem Rutem (ŽnS).
Věříme, že i zde nakonec nalezneme schůdné řešení a Anežka se konečně dočká.
Jarmila Johnová, o.s. Pražské matky
foto: M. Trejtnar
přílohy:
TZ o.s. Pražské matky k prvnímu výročí úmrtí Anežky
Projekt od firmy EDIP podle zadání dětí ze ZŠ Lupáčova
Kde se ještě projektovalo s o.s.Pražské matky na Praze 3
ZŠ Jiřího z Poděbrad, Nám. Jiřího z Poděbrad (2008)
RKC Nová Trojka a Hudební škola hl.m. Praha, Jeseniova 19 (2010)
ZŠ Jeseniova, Jeseniova 2400/96, 130 00 Praha 3 (2009)
ZŠ Lupáčova, 130 00 Praha 3 – Žižkov (2010)
Přechod Slavíkova ulice na rohu náměstí Jiřího z Poděbrad (ostrůvek a osvětlení)