Musíme se domluvit, říkají noví spolupředsedové Zelených na Praze 3
Strana zelených na Praze 3 si nedávno zvolila nové vedení. Nemají ovšem nového předsedu, ale rovnou dva spolupředsedy: Petru Jelínkovou a Boba Čápa. Od bursíkovské minulosti Zelených se oba distancují. Bob Čáp, odborář, dokonce vstoupil do strany v den, kdy Martin Bursík stranu opustil. K Zeleným ho přivedla především angažovanost kolem Nákladového nádraží. Petra Jelínková, překladatelka a tlumočnice, vstoupila do strany relativně nedávno (cca před rokem). SZ si chválí mimo jiné za to, že v ní člověk může dostat rychle prostor. Její vstup k Zeleným byl motivován setkáním s mnoha zelenými při dobrovolnických aktivitách kolem pomoci uprchlíkům. Zelení na Praze 3 mají 67 členů. Roční příspěvek je min. 400,- Kč (soc. slabší 300,-).
V novém vedení Zelených na Praze 3 je řada nováčků. Přijdou s tím i nové ideje a směr Zelených?
Bob: Ono to tak vypadá, ale není. Z minulé rady přešla většina do té nové.
Petra: Čtyři členové z té původní jsou i v té současné.
Bob: Takže je tam kontinuita, včetně doyena v osobě Ondřeje Ruta. Je tam tedy i institucionální paměť k začátkům Zelených na Praze 3. Jestli se něco mění, tak je to trošku oživení, jak by řekli kolegové Piráti - střídání u vesla. Já jsem například usiloval o to, aby tam bylo osm lidí místo navrhovaných šesti, protože ten, kdo tam je, víc dělá.
Jak často se volí nové vedení?
Petra: Po dvou letech. Navýšili jsme počet na osm a ještě máme jedno rezervované ženské místo, až se nám přihlásí další kandidátka. A z těch sedmi jsme tři novější členové.
Co vás přivedlo k ideji spolupředsednictví?
Petra: V některých zemích to tak funguje a mně se to ihned zalíbilo. Tady na trojce to prošlo velmi hladce. Občas jsem slyšela, že to hrozně komplikuje rozhodování, že je lepší ta klasická hierarchie, protože takto se musí dva lidé domlouvat. Nám to ale připadá jako obrovská výhoda, protože když už se my dva spolu domlouváme, tak počítáme s dalšími členy, kteří by to mohli vidět jinak. Od začátku je tam vzájemný konsenzus.
Bob: Obecná myšlenka spolupředsednictví sleduje dva cíle. Jedním je podíl žen na moci, protože tam mají garantováno jedno místo. A druhým otupení vůdcovského principu organizace. Pro Zelené to má výhody. Musíme se domluvit a nedělat rozhodnutí na sílu.
Souvisí to také s tématem feminismu a genderu?
Petra: Ano, když jsem zvažovala vstup do politiky, bylo pro mě důležité, že to je pro Zelené téma. Důležitější než jen body v programu je ovšem to, jak to funguje v praxi. Ať už je to spolupředsednictví nebo zastoupení delegátek. Zdá se to být drobnost, ale na všech našich stranických akcích je možnost hlídání dětí. To nejsou už jen spekulace o tom, jak zvýšit počet žen v politice.
Potřebujeme na to kvóty?
Petra: V ideálním případě bychom se mohli dostat k tomu, že kvóty nebudou potřeba. Myšlenka kvót je, že mají dočasně narovnat nějakou pokřivenou situaci. Kvóty v politice jsou nyní důležité. Firmy by se měly připojit později samy. Ať řeší zkrácené úvazky nebo podnikové školky spíše než kvóty v top managementu.
Kam byste Zelené z Prahy 3 zařadili na klasické politické škále „levice, pravice, střed”?
Bob: Naše organizace je čitelně levicově zaměřená v západoevropském slova smyslu. Levicově liberální.
Kopíruje to celkovou náladu ve straně?
Petra: Já si myslím, že my jsme tady levicovější, než je průměrné směřování strany.
Bob: Asi jo. Strana je budována zezdola a demokraticky, takže některé základní organizace řeší jiná témata a působí víc doprava, jiné řeší sociální témata a působí víc doleva.
U Zelených člověku vytane na prvním místě ekologická agenda. Nyní se zdá, že dominují témata sociální a téma územního rozvoje.
Petra: Ono to jde ruku v ruce. Zelená ekologická tématika lidem vytane na mysli jako úplně první. Ale sociální tematika je něco, co je od ní nerozlučitelné. Ilustruje to např. územní rozvoj. Nemůžete myslet na zeleň a nemyslet při tom na lidi. A naopak.
Bob: Městská ekologie spadá takřka v jedno s tématem veřejných statků. Máme tady něco jako prostředí, životní prostředí, což je ve městě veřejné prostředí. A jestliže se ve městě začne řešit něco veřejného, je to okamžitě socioekonomická otázka.
Jak hodnotíte spolupráci a politiku Zelených na magistrátu hl. m. Prahy a jaký vliv tam Zelení z Prahy 3 mají?
Bob: Ta spolupráce je obtížná, už jen proto, že došlo k rozvodu a druhému sňatku, výměně našeho zástupce v radě. Neřekl bych, že z Prahy 3 máme velký vliv. Máme jednoho člověka, který je šéfem dopravního výboru. Dva lidé pracují na asistentských pozicích. Něco, za co se nemusíme stydět, jsme prosadili. Do voleb jsme šli se zlevněním tramvajenky, což se podařilo. Další věc je, že se nám podařilo ukončit Opencard. Na magistrátu je to takové střetnutí idealistických politiků s pragmatiky. Pragmatici - například z ČSSD, která má na Praze speciální pověst - mají rádi svůj smrádeček, když jim v něm nikdo moc nevrtá.
Praha 3
Co vás nejvíc pálí na Praze 3?
Bob: Jestli můžu být osobní, tak moje srdcová záležitost je jednoznačně Parukářka. Na tomto kopci se dá ukázat spousta procesů. V pozadí je to, jak funguje politika ve městě, v čí prospěch se rozhoduje a jaké kdo má zájmy. Říkám Parukářka, ale je to samozřejmě příklad.
Petra: Pro mě jsou to v poslední době třeba Židovské pece. Bydlím za rohem a vidím, že se tam výstavba za parkem začíná trošku vymykat z toho, co by nám připadalo únosné. Na jednu stranu se tam přidají nějaká grilovací místa, kde se lidé mohou scházet. Na druhou stranu se tam rozšiřují novostavby a zakousávají se do úpatí parku.
Bob: Nedávno také vyšla zpráva, že Central Group chce koupit O2 barák se záměrem ho zbořit a postavit si tam něco svého. Máte tady Garden Towers, Nákladové nádraží, což je samo o sobě malá čtvrť. A město tady staví nějaký developer, který nemá důvod brát na zřetel zájmy veřejnosti. Je to masivní, takže vyvstává reálná nikoli pouze ideologická otázka: „Čí je město?“. A to nemluvím o zátěži, kterou to na celou oblast klade.
Jak byste to chtěli například z pozice starosty řešit?
Bob: U poslední výstavby na Parukářce - WH Estate, bylo vidět, že to je konflikt pohledů na věc. Kdyby byla vůle být na straně stávajících sousedů, na straně veřejnosti, tak by šlo vyjednávat větší ústupky. Paní starostka řekla: „Nemůžeme šikanovat developera. Ať si tam postaví, co chce.“
Petra: Developeři se musí naučit naslouchat lidem. Nedávno jsme měli debatu, kam jsme pozvali i zástupce Metrostavu. Ten člověk najednou viděl, že to jde. Byl konfrontovaný s názory lidí, kteří si od něj koupili byty před pár lety a říkali: „Ale když jste nám tady dělali vizualizace na to, co si kupujeme, tak tady byl park a ne jedenáctipatrové věžáky.” Bylo vidět, jak je to pro toho developera vcelku nová situace. Z mého pohledu by mělo být úplně normální, že si budou developeři hezky povídat s lidmi, to je taky jedna z vizí.
Zdá se, že developerské projekty jsou zde vaším ústředním tématem.
Petra: Patří k těm hlavním.
Bob: Je to něco velmi hmatatelného. Mnohem závažnějším a hůře hmatatelným tématem bude sociální proměna obyvatel. Čím jsou dražší nájmy - a reality obecně - tím hůř si to budou moci nízkopříjmoví lidé dovolit. A promění se charakter čtvrti. Ani si toho nevšimneme a bude to tady vypadat jako v Karlíně.
Bojíte se tedy, že ze Žižkova budou mizet sociálně slabší?
Bob: Ano.
Petra: Je důležité i to, nakolik v těch novostavbách, určených pro vyšší příjmovou vrstvu vznikají otevřená prostranství. Když někde vzniknou jen uzavřené luxusní komunity, tak jinde vznikají ne nutně ghetta, ale komunity sociálně slabší. Prohlubuje se tím nerovnost a z té pak vzniká napětí.
Bob: Nejde jen o novou výstavbu, ale obecně o cenu nájmů. Ta může růst i tady. Podívejte se na Prahu 1. A teď do toho přichází platformové Airbnb, které vyčlení část bytového fondu mimo to, co si mohou zaplatit místní. A najednou z toho máte hotely.
Jak byste toto chtěli řešit?
Bob: V Berlíně s tím mají největší zkušenosti. Konkrétně na Airbnb uvalili regulace. Na takovýto druh nové ekonomiky je potřeba nějaká přísnost, protože je silná. Další věc je aktivní bytová politika města. Nenechat to jenom na trhu a mít nějaký veřejný bytový fond. Dále dostatek veřejných škol a školek. To vše přispívá k tomu, jestli si člověk bude moci dovolit v takové čtvrti žít.
Volby
Na Praze 3 je zde stále patrný černý výlep z minulých voleb. Počítáte s touto taktikou i pro volby následující?
Bob: Černý výlep jsme odstraňovali, a když mi někdo řekl, že v jeho ulici ten plakát ještě je, tak jsme tam zašli a sundali ho. Je možné, že někde ještě je. Ale ruku na srdce, kolik plakátů Strany zelených ještě v současnosti vídáte na Praze 3? A pokud jde o samolepky, neměl je jen Matěj Stropnický, ale i Zbyněk Passer. A nikdo to neřeší.
Černý výlep byla hraniční aktivita, která je oprávněně kritizována, ale sololity byly dopředu rozprodané a my jsme neměli možnost se na legální plochu dostat, protože billboardy jsme si zakázaly.
V minulých volbách Zelení kandidovali s podporou hnutí ANO. Budete to opakovat?
Bob: Tenkrát šlo o to, že ANO na Praze 3 chtělo kandidovat, ale Kleslová, která šéfovala ANO v Praze, jim zamítla kandidátku. A oni se ocitli „na ulici“. Předpokládám, že budou kandidovat, protože Kleslová je v politickém důchodu. Takže tato možnost není na stole.
A půjdete do voleb opět společně jako Žižkov nejen sobě?
Bob: Myslím si, že se tento model osvědčil. Samozřejmě, že jsme mladí a aktivističtí a někteří bychom se rádi bili jen za tu naši značku, ale na druhou stranu vidíme, že to společně funguje.
Petra: Byli bychom rádi, ale ještě zbývají skoro dva roky.
S čím byste chtěli jít do voleb na Praze 3 v roce 2018?
Petra: To se dá vyčíst z našich dosavadních aktivit. Asi tedy bude součástí development a bydlení. To jsou zásadní témata již delší dobu.
Bob: Budeme muset reagovat na obrovskou výstavbu, která tady vznikne. Už nyní lidé trnou při představě, že obyvatelé Garden Towers budou chtít jezdit tramvají.
Petra: Tak má vypadat smart city, kde se monitoruje vytíženost hromadné dopravy a na základě toho se můžou vytvářet nějaké predikce, jak to bude vypadat, až se támhle něco postaví a někde otevře nová školka. To jsou věci, kde by bylo potřeba se dívat trochu víc do budoucna.
Bob: Mě osobně se dotýká i téma charakteru Žižkova. Bydlím u kina Aero a všímám si změn. Měli bychom se ptát, co budeme za čtvrť? Jestli pořád ještě budeme čtvrtí volnomyšlenkářů, hospod, čtvrtí osobitějšího charakteru, takovým městem ve městě. Anebo se to všechno znormalizuje a zefektivní. V rámci smart city budou informační tabule u vchodu do parků, jako je například Parukářka nebo Židovské pece, které budou informovat o tom, co se tam děje. Já si nechci připadat na Žižkově jako na letišti. Chci, aby v té čtvrti byla sociální rozmanitost, aby tady fungovali malí živnostníci, malé obchůdky. Nechci kvůli šňůře na prádlo jezdit do nákupního centra.
Co se s tím dá v rámci politiky dělat?
Bob: Vychází to ze světonázoru, který daný politik zastává. Bojovali jsme proti Monstrmarketu, který měl vzniknout u Basilejského náměstí - 40.000 metrů čtverečních. Asi si umíte představit, jak by obchodníci okolo prosperovali. V zahraničí se dělají studie dopadu na život kolem, včetně maloobchodu. Je to obdoba EIA, která řeší životní prostředí. Zkratka je RIA (Retail Impact Assessment). U nás se to nedělá, ale procházel jsem si podobné studie z Pardubic a Brna. Naprosto jasně se prokázalo, že zavedené malé podniky obřím nákupním centrům nemohou konkurovat a krachují.
Petra: Je tu také obrovský potenciál kulturních akcí vznikajících zezdola. Např. Žižkovské mezidvorky, Venuše ve Švehlovce aj. To jsou projekty, kterým stačí zanedbatelná podpora, aby mohly přežít. Za peníze na jednu interaktivní tabuli před parkem, může být - možná to trošku přeženu - dvacet kulturních akcí a malých festivalů, které si budou organizovat občané. Z velké části si je zaplatí a bude jim stačit podpora v řádu tisíců až desetitisíců korun. Podporujeme samozřejmě participativní rozpočet, ale dá se jít mnohem dál.
Jak se díváte na nižší preference Zelených ve srovnání např. s Piráty, strany de facto bez tradice?
Petra: Piráti mají výhodu, že je to relativně mladá a cool značka. Není zatížena vládní minulostí, nemá za sebou žádné pošpinění. Ale v jednom z nedávných průzkumů jsme na tom byli stejně.
Bob: Je to trpká prohra, když prohrajete s někým, kdo třeba ani nemá kampaň. Což se nám stalo v českokrumlovském obvodě. Náš kandidát stál dennodenně na kampani, Pirát nikde a stejně dostal dvakrát tolik hlasů. Z marketingového pohledu má značka Pirátů vyšší hodnotu.
Předpokládáte, že budete jakožto spolupředsedové kandidovat do zastupitelstva v příštích volbách?
Bob: Předpokládáme, ale rozhodne o tom demokratická většina.
