Víte, pane Popove, možná, kdybych byl mladší a bez životních zkušeností, vstoupil bych do nějaké politické strany v místě bydliště. Neudělal jsem to v době, kdy jsme jako dnes chodili volit do ZDŠ na nám. Jiřího z Poděbrad a volili jednotnou kandidátku Národní fronty. Dokonce jsem při svých prvních volbách, když mi bylo 18 let, dostal jakýsi pamětní list z rukou pana Jeřábka, souseda, který už tehdy byl starobním důchodcem. Pan Jeřábek, bývalý knihkupec, tuším, nebyl členem KSČ. Ale byl to aktivní člověk, a pořádal prostřednictvím místního svazu důchodců poznávací autobusové zájezdy po celé republice pro důchodce z našeho obvodu. U volební komise pan Jeřábek seděl, protože prostě jen tak občansky pomáhal. Podle dnešního výkladu by se řeklo, že pomáhal komunistům. Ale on nepomáhal komunistům. On se jenom zapojoval do života obce tam, kde mu to režim umožňoval v míře, kterou on sám považoval za jiným lidem (nikoli režimu) prospěšnou.
Za současné doby drancovacího kapitalismu jsem se zkusil v průběhu dvaceti let zapojit do činnosti několika občanských sdružení. Vždy to skončilo tak, že se do čela takovýchto sdružení dostali lidé, kteří usilovali o moc aspoň na tom malém písečku a nedalo se přes ně prosadit nic užitečného.
Kdybych dnes, téměř ve věku starobního důchodce vstoupil do politiky v Praze 3, musel bych bojovat s takovými lidmi jako jste Vy nebo pan Hurda. A na to už nemám síly. Vím, že já už nedokážu nic v Praze 3 změnit.
