Samotná rekonstrukce paneláků v Habrové probíhá vůbec velmi zajímavě. Z vlastní zkušenosti:
byl měsíc máj, lásky čas, a začátek revitalizace - výměna oken - šla poměrně rychle. Následovalo odizolování obvodových stěn polystyrenem a fasáda. Ráno před osmou se domem začaly rozléhat rány a drnčení vrtaček a bouracích kladiv. Okolo deváté vše utichlo a na lešení jste mohli vidět bloumat tak 2 - 3 chlapy s prázdnýma rukama. V poledne zmizeli i ti. Když jsme měli štěstí, odpoledne se tak na hodinku až dvě vrátili, když jsme štěstí neměli, už se neukázali. Po bytech pobíhal stavbyvedoucí sám a vlastnoručně štukoval stěny okolo oken. Ale jak štukoval! Učeň prvního járu zedničiny by to udělal. líp.Jak byl v ráži, přeštukoval mi dokonce i pěkný kus tapety. Když se nájemníci vzbouřili, za měsíc nastoupil jiný zedník a štukování předělával. Pak přišly na řadu balkony. Dělníci po lešení nanosili krabice s dlažbou na balkon, ty tam pak týdny ležely a nic se nedělo. Po čase přišli obkladači a nalepili dlažbu. " Zítra buďte doma, přijdeme to vyspárovat a obložit sokl." Nepřišli. Zato přišla parta lešenářů a rozebrala lešení. Když po několika týdnech dorazil obkladač, tahal špinavé kýble s lepidlem a vercajkem přes uklizený byt. To už se blížily vánoce. Hospodyňky s vánočními nákupy kličkovaly mezi Ukrajinci, rozřezávajícími asfaltové chodníky a klopýtaly po rozhrabaném štěrku; Pak odešli dělníci a přišly svátky klidu. Hospodyňky naklidily byty a užívaly si i s rodinami ticho a absenci prachu a polystyrenových kuliček. S novým rokem se drnčení kladiv, prach a špína vrátily. Vyměňovaly se stoupačky. "A co jádro? To tu zůstanou ty shnilé umakartové příšery a otřískané, přes třicet let staré vany a otočná umyvadla?", ptali se nájemníci. Ano, zněla odpověď. Jádro je dobré a zařizovací předměty se budou vyměňovat individuálně a jen tam, kde jsou poškozené. Ale dostanete nové digestoře místo těch, co už pětadvacet let nefungují. Po bytech zase pobíhali řemeslníci; bourali, tahahali trubky, šroubovali fitinky, vzduchotechniku, izolovali. I ty nové digestoře namontovali! "A co odpady?" - ptali se zase nájemníci. Ty se dělat nebudou - zněla opověď. No dobrá, když nebudou, tak nebudou. Přišli zedníci, zabetonovali stoupačky mezi patry a hlásili: "V pondělí buďte doma, přijdou sádrokartonáři a zakryjí stoupačky na záchodech." Nepřišli. Zato se u vchodu do domu objevily papíry s informací, že se jádra předělávat BUDOU a - světe div se - i rozpis s termíny. I těch nových odpadů se nakonec dočkáme. "Já se na to vy..." - bouřil vzduchotechnik. "To mi toho zase polovinu potrhají a já to budu dělat znovu". "To je jako u blbejch, mohlo se to udělat všechno najednou" - nadávali instalatéři. A tak se zase rozdrnčela bourací kladiva a boural se beton, který sotva zatvrdl.
Jak asi ta jádra udělají? . Snad se konečně zbavíme těch blbě řešených socialistických pidikuchyněk a pidikoupelniček s otočným umyvadlem, žijeme přece v jedenadvacátém století. Soused si to před pár lety nechal udělat od firmy a nejenom že má pěknou velkou koupelnu a obývák spojený s kuchyní, ale ještě tím inteligentním uspořádáním získal ten obývák o kousek větší. SKM prý nechal udělat novou projektovou dokumentaci. Chachá - vy naivkové! No, nechal - a víte jakou? No přece úplně stejnou! Pidikoupelnička, pidikuchyňka, záchůdek a úpně zbytečná velká chodba. Co byste tak asi chtěli, za sedmadvacet tísíc za metr? Dám vám hádanku, chcete? Co myslíte, bydlíme v Praze 3, nebo v Kocourkově?
