Olšanské hřbitovy – Prostor veřejný
Ve středu 26. listopadu se v základní škole Chelčického uskutečnila veřejná diskuse k tématu Olšanské hřbitovy – prostor veřejný. Území o rozloze 50 hektarů patří mezi největší veřejně přístupné plochy Prahy 3. Je namístě hovořit o pietním prostoru v souvislosti s občanskými aktivitami, mezi které patří happeningy, pikniky či procházky po parku? Co všechno vlastně Olšanské hřbitovy a jejich odkaz sdělují? Co o nás vypovídá náš postoj ke smrti, pohřbívání a památce zesnulých? A k čemu kromě piety by mohly Olšanské hřbitovy do budoucna sloužit?
Diskusi iniciovala nezisková organizace Agora CE ve spolupráci se Správou pražských hřbitovů (SPH, ředitel Martin Červený) a Institutem plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR, architekt Filip Ditrich). Své představitele zde měla též městská část Praha 3 (vedoucí Odboru územního rozvoje Zdeněk Fikar) a projekt Ke kořenům (Blanka Dobešová).
Pokud se na některých obdobných setkáních po projevech panelistů rozhostí trapné - svádí mě to užít příměr „hrobové“ - ticho, nebyl to případ středečního večera. Odhadem padesátka občanů se poměrně emotivně vztahovala k Olšanským hřbitovům. K tomu, co pro ně znamenají. Co si na jejich území dokáží představit. A co už je „mimo“, za hřbitovní zdí, za hranou dobrých mravů a uvažování v souvislosti s pietou za zesnulé. Lidé, kteří mají na Olšanech pochované své příbuzné, samozřejmě nebudou rádi slyšet jen ideovou debatu o tom, že by se hřbitovy mohly otevřít veřejnosti, mohly by sloužit jako veřejná komunikace mezi jednotlivými částmi Prahy 3, jako místo odpočinku (nikoliv toho posledního), vycházek a podobně.
Světla, kamery a cyklisté
Martin Červený, ředitel SPH, na středeční diskusi mluvil o tom, že řada náhrobků, nebo rovnou celé úseky (je jich zde 12), trpí samotou. Chátrají. Na „vině“ jsou staré hroby, které už nemá kdo opečovávat, ale i fakt, že trendem současnosti je pohřeb žehem, nikoliv ukládání rakve pod zem. To přináší provozovatelům méně peněz. Adopce hrobů by tento fakt měla změnit k lepšímu.
Na Olšanech by se samozřejmě mohly a měly opravit všemožné přístupové cesty a cestičky, na některá místa by bylo vhodné instalovat osvětlení (od listopadu do března je dlouho tma) a bezpečnostní kamery. Jestli někomu vadí cyklista, vedoucí kolo, to bych osobně neřešil. Spíš bych řešil to, aby se ke „svému“ hrobu dostal i člověk na invalidním vozíku.
Na Olšany zavítají i turisté a průvodci, studenti a profesoři architektury, designérských škol. Ostatně, není se čemu divit. Jestli jste někdy byli například v Paříži, tamní hřbitovy (a nejde jen o Père-Lachaise) jsou turistickou atrakcí od nepaměti. Mladý ředitel SPH je otevřen novým „trendům“, chystá aplikace pro chytré telefony (v několika jazycích), které by návštěvníkům usnadnili orientovat se na Olšanech a nalézt svůj objekt zájmu. Toho, že by se ze hřbitovů stal druhý Václavák, se neobávám. To už mi jako větší morbidita přijde jeden takový národní kolorit, a sice kradení svíček. Což je něco, s čím nikdo nic silou, vyhláškami a nařízeními nezmůže. To je zkrátka v lidech. Bohužel.
KONCEPĆNÍ ROZVAHA
červený puntík (problémy) - severní zeď Olšanských hřbitovů
modrá šrafa (hodnoty) - Olšanské hřbitovy
zelená čára (rozvoj) - uživatelské otevření Olšanských a Vinohradských hřbitovů v denních hodinách
modrá hvězda (hodnoty) - kulturní vybavení – pravoslavný kostel
modrá hvězda (hodnoty) - kulturní vybavení – synagoga
červená šrafa (problémy) - Vinohradská v části Flóra – Želivského, předprostor hřbitovní zdi, prostorová transformace, možnost vedení cyklotrasy
Hřbitovní zeď jako bariéra
Co mi přijde nejdůležitější pro rezidenty Prahy 3 je možnost otevření hřbitovů z více světových stran. Dlouhá hřbitovní zeď působí jako bariéra, lidé složitě a dlouho obcházejí, objíždějí místo, kterým by si kupříkladu ze severu na jih mohli pěšmo usnadnit cestu. O zpřístupnění severní části Olšan na Praze 3 přemýšlejí. Vše je ale čerstvé, jak dodává Zdeněk Fikar, vedoucí Odboru územního rozvoje. „V minulosti jsme si zadávali projekty od studentů. Nyní bychom podél té severní stěny chtěli zadat regulérní profi projekt – relaxační zónu, pro pěší i cyklisty. Podél hřbitovů je to dnes zasekané parkovišti. Majetkově to je trošku komplikované, ale většina pozemků je Magistrátu. Takže teoreticky by to šlo,“ říká Fikar a dodává. „Všechny záležitosti jsou nové. Já ne všemu věřím, protože už jsem starší člověk. Ale budeme se snažit.“
Developer Central Group, který za severní zdí Olšanských hřbitovů staví Residenci Garden Towers, se do projektu revitalizace finančně nezapojí. Ač byl vyzván, na diskusi se zástupce developera nedostavil.
| Okénko autora |
| Na Olšanských hřbitovech je pohřbena moje prababička, která na Žižkově prožila významnou část svého života. Děda na Olšanech odpočívá od předloňského listopadu. Mám v živé paměti, jak jsme s věnci putovali z Krematoria Strašnice k hlavní bráně Olšan, hlavními a vedlejšími uličkami až do sektoru, jehož indicie si nepamatuji. Čímž bych rád poukázal na dvě skutečnosti: Přirozená potřeba rozloučit se se svým bližním tu stále je. A bude. Druhá věc se týká rozlohy Olšanských hřbitovů. Jsou vskutku monumentální. 50 hektarů, 2 miliony pohřbených – mezi nimi nejen moje prababička a děda, ale také významní národní buditelé 19. století, váleční legionáři, komunistický prezident, zakladatel Sokola, upálivší se student, komici, herci… No prostě paměť a zrcadlo národa. |
Fotografie: Zuzana Oplatková
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů.
