Za pět let chceme být normální součástí Žižkova, říká v rozhovoru zástupce Kliniky

Nedůvěřují státu, zpochybňují právo na soukromé vlastnictví a tvrdí, že dokáží být soběstační. Na začátku prosince minulého roku zabrali squatteři budovu kliniky na úpatí Parukářky a v únoru zažili nečekaný úspěch, když ji oficiálně získali na rok zdarma k užívání. Ve více než dvaceti místnostech zařídili bydlení pro šest lidí, dva bary, přednáškovou místnost a modlitebnu, své místo zde dnes má třeba i redakce časopisu Nový prostor. Arnošt Novák je jedním z nich. „Kdybychom nejednali tak, jak jsme jednali, nedostali bychom se ani do vrátnice,“ říká squatter a pedagog z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, který za komunitu Kliniky odpovídal na otázky Kauzy 3.

Jdeme pomalu, jdeme daleko
 

Už je to tři čtvrtě roku, co jste obsadili budovu kliniky.  Na kolika procentech svých původních plánů dnes přibližně jste?

Já bych to nekvantifikoval. Od všeho, co v tom projektu bylo, se alespoň něco na chvíli realizovalo. I jídelna, asi nejproblematičtější část projektu, zde nárazově zafungovala. Máme ale teprve pár dní přivedenou vodu, to nám doteď nejvíc chybělo.

Máme heslo, že jdeme pomalu, protože jdeme daleko. Ale to, co jsme zde chtěli naplňovat, postupně naplňujeme. Někdy to drhne, ale lidé nejsou dokonalí.

Na začátku jste mluvili o několika desítkách dobrovolníků. Kolik vás je dnes?

Pochopitelně se to ustálilo na nějakém menším počtu. V současnosti kolektiv tvoří asi třicet lidí, navíc přes léto z nich spousta odjela… uvidíme, kolik se vrátí, ale třicet by to být mělo. Plus další pomáhají nárazově.

Jaké to je, organizovat pohromadě tolik zadarmo pracujících lidí?

My fungujeme tak, že každý týden máme plénum, kde se kolektiv sejde, a rozhoduje se. Je to o přímé demokracii a samosprávě v praxi, nemáme žádného šéfa ani žádné zaměstnance.

Jak to vypadá? Když se na něčem v těch třiceti lidech neshodnete, tak hlasujete?

Snažíme se dojít ke konsenzu, zatím k nějakému hlasování ve smyslu zvedání rukou nedošlo. Když je něco, na čem se nemůžeme dohodnout, pak se to odloží, nebo se snažíme najít další řešení.

Plánovali jste také projekt „historie Žižkova zdola“, ve kterém jste se chtěli věnovat historii této čtvrti. Jak na tom dnes je?

To jste zrovna vystihl něco, na co nezbývá síly a energie. Zárodky zde jsou, ale musíme jít krok po kroku. Nejdříve chceme mít zázemí, knihovnu, která se má otevřít v září, a pak teprve se budeme věnovat nějakým dalším, systematičtějším aktivitám.

Mluvilo se také o vztazích a spolupráci se sousedy. Jaké jsou dnes vaše vztahy s obyvateli okolních domů?

To je určitě otázka i pro sousedy. Myslím, že s většinou korektní. Třecí plochy trochu vznikaly kolem koncertů, nějaká paní nám napsala mail, ve kterém si slušně stěžovala, že jsou koncerty hlučné, takže se je teď snažíme ukončit v deset hodin. Není zde hudební klub a máme shodu, že ideálně nechceme mít více jak dva koncerty za týden.

Je nám jasné, že ne všichni jsou na nás zvědaví, a snažíme se najít nějaký soulad. Na druhou stranu řada hlavně mladších lidí z okolí se i zapojila do našeho kolektivu. Obecně lidé, kteří sem přijdou, nás vidí pozitivně, když už byly nějaké negativní ohlasy, tak hlavně na internetu. Snažíme se, aby to nebyl barák pro uzavřenou skupinu lidí, ale aby to fungovalo pro každého, kdo sem chce přijít.

Na domech v okolí Kliniky se objevují různé sprejerské nápisy, které vyjadřují vaši podporu. Fotografie jednoho takového s nápisem „Klinika žije“ jste měli i na Facebooku jako titulní fotografii. Není to za hranou slušnosti?

Nevím, na jaké zdi byl ten nápis napsaný.

To se těžko pozná, ale ta fotografie vypadá, že se tím stavíte za podobné spreje.

Nevím, co bych na to řekl. Můžeme debatovat o tom, jestli graffiti patří do města a kam. V momentě, kdy budu vědět, kde tento nápis je – a nepsal ho asi nikdo z Kliniky, ale někdo, kdo s ní sympatizuje –, tak se mohu bavit o tom, jestli tam patří, nebo ne.

Člověk nemá pod kontrolou vše, co se děje v jeho okolí. Zatím nepřišel majitel nějaké nemovitosti, že by to s námi chtěl řešit, nevnímám to tedy jako takový problém. Důležitý je kontext, jestli to třeba vadí těm lidem, kteří tam bydlí, pak se má cenu o tom bavit.

Narušování norem
 

Tvrdíte, že odmítáte státní dotace a granty a odmítáte státní i soukromý sponzoring. Vy nevnímáte poskytnutí budovy zdarma jako formu podpory?

Určitá forma podpory to určitě je, ale nemyslím si, že by byla systematická jako třeba dotace a granty. Je dobré si uvědomit, že když jsme tady nebyli, tak stát platil šest tisíc za den za hlídání této nemovitosti. Vaše otázka se tedy dá i obrátit, jestli my nešetříme státu šest tisíc za den.

Jiné projekty a organizace získávají do pronájmu státní budovy v rámci různých výběrových řízení. V čem je Klinika odlišná, že se nemohla ucházet o budovu touto cestou, ale musela jejím zabráním vyvolat mediální bouři?

My to zde máme pronajaté také v rámci výběrového řízení.

Ale to výběrové řízení bylo vypsáno v reakci na to, že jste to zde obsadili.

Já náš projekt nevnímám jako konkurenci neziskovému sektoru, myslím si, že Klinika je v tomhle odlišná. My se nechceme ucházet a soutěžit o granty a státní dotace. Klinika má fungovat jako projekt, který je co nejvíce samosprávný, organizovaný zdola, a otevřený participaci lidí. Může to znít jako fráze, ale v praxi to může znamenat, že jsme hodně odlišní.

Nebudu zastírat, že Klinika je do určité míry i politická, zatímco zatímco většina organizací a spolků, které dělají různé sociální a kulturní aktivity, jsou apolitické. I to, že jsme ten barák obsadili, souviselo s tím, že jsme chtěli otevřít debatu nad tím, jak tato společnost funguje, jaké má hodnoty, co uznává a co neuznává, co je legální a co je legitimní. Takže na rozdíl od řady jiných spolků – jejichž fungování nezpochybňujeme – se snažíme být jiní i tím, že jsme mnohem více angažovaní, a to i politicky.

Tato vaše angažovanost a snaha vyvolat veřejnou diskuzi tedy legitimizuje to, že tu budovu zaberete i mimo rámec standardních postupů?

Ano, my se to tím snažíme legitimizovat.

Nevytváříte tím způsobem, jakým jste budovu získali, mediální prostor pro populistické politiky? Vyvoláte bouři, do které pak přijde nějaký politik s tím, že to vyřeší. Andrej Babiš vaši podporu úspěšně využil pro svůj politický marketing.

Přeceňujete náš vliv, populističtí politici zde byli i bez nás a budou zde i po nás. My jednáme takovým způsobem, který považujeme za správný, a mimo jiné tím vyvoláváme zájem veřejnosti. Jestli se toho chopí populisté nebo to vyvolá politickou angažovanost občanů, to je další věc.

Budovy od státu se dají získat i jinak, než jejich zabráním. Proč jste zvolili tuto cestu?

My s jinými variantami moc dobrou zkušenost nemáme. Často uvádím příklad našich kamarádů z Brna, kteří zvolili strategii toho, že s magistrátem jednají. A o té budově jednají už skoro dva roky a budova se zatím rozpadá. Jednání uvízla na mrtvém bodě, a teď se hovoří o tom, že ji budou bourat.

Kdyby jednali jako my, tak ta budova mohla být třeba zachráněná, a oni už tam mohli skoro dva roky fungovat. Kdybychom my nejednali tak jak jsme jednali, nedostali bychom se ani do vrátnice. Ale tím, že jsme získali veřejnou podporu, se s námi byl vůbec někdo ochotný bavit.

Historie ukazuje, že jakýkoli společenský pokrok šel dopředu tím, že se porušovaly nějaké zákony a normy, které v tehdejší době platily. Ať už zákaz otroctví, volební právo žen, pracovněprávní podmínky a tak dále.

Jakého výdobytku se snažíte dosáhnout vy?

Toho, aby soukromé vlastnictví nebylo upřednostňované před právy lidí, kteří potřebují bydlet. To znamená, aby spekulanti, kteří nechávají domy prázdné a spekulují s nimi, neměli automaticky přednostní právní ochranu. Jsou země v Evropské unii, které mají ve své ústavě právo na bydlení a sociální právo zakotvené minimálně na stejné úrovni, jako soukromé vlastnictví.

Rozlišil bych ještě mezi soukromým a osobním vlastnictvím. Squatteři neobsazují dům nebo byt někomu, kdo odjel na dovolenou. To je osobní vlastnictví, které člověk využívá. Soukromé vlastnictví je něco, co má člověk předmětem obchodu, ale nepotřebuje a neužívá to.

Když někdo žádá o podporu státu nebo nějaké organizace, žádá tak za nějakým účelem, jehož smysluplnost musí prokázat, a následně je podroben kontrole. Komu se zodpovídá Klinika?

Výběrová řízení se vždycky dají napsat tak, aby pro někoho byla výhodná, a pro někoho nevýhodná. To je také důvod, proč my jsme k tomu hodně skeptičtí a nechceme se této hry, která má předem narýsované koleje, účastnit. Ostatně přidělování grantů na kulturu i tady na Žižkově je již od 90. let kapitola sama o sobě.

Když dostanete grant nebo dotaci, musíte se zodpovídat tomu, kdo vám ty peníze dal – a on vám do jistě míry určuje, co a jak děláte. Tím, že my žádné peníze od státu nechceme, se nemusíme za hospodaření s těmi prostředky takto odpovídat.  Pro nás je důležité, abychom byli důvěryhodní především pro ty, kdo na Kliniku chodí a podporují ji. Bez jejich pomoci a často i finanční podpory během benefičních akcí by nemohla fungovat tak, jak funguje.

Klinika přinejhorším neskončí tak, že bychom napsali závěrečnou zprávu, kterou nám někdo, koho jsme v životě ani nepotkali, hodí na hlavu. Skončí tak, že to ti lidé přestanou podporovat a tím to zanikne. Takže nehrozí, že by po nás zůstaly dluhy za zpronevěřené granty a dotace.

Zodpovědnost tedy cítíme vůči lidem, kteří sem chodí, a kteří nás podporují. Jsme vystaveni jejich kritice, zpětné vazbě, kterou se snažíme reflektovat a podle toho jednat. To je pro nás důležitější, než se zodpovídat někomu, kdo nám dal dotace, a v životě tu nebyl.

Méně radikální být nelze
 

Dřívější squatterské akce se ve společnosti setkávaly spíše s nevolí, Klinika naopak získala poměrně širokou podporu. Čím si to vysvětlujete?

To je dobrá otázka, na kterou myslím neexistuje úplně jednoduchá odpověď. Jednak to souvisí s tím, že tato budova byla více než pět let prázdná a byla vnímaná svým okolím jako problematická. Bylo to vlastně tranzitní místo pro drogově závislé, ani tady dlouhodobě nebydleli lidé bez domova. Tím, že se to tu proměnilo, lidé již toto místo nevnímají jako rizikové.

Druhý důvod je, že styl, jakým jsme to obsadili – že jsme přišli a začali jsme tu budovu hned uklízet a opravovat – ukázal, že jsme do toho od začátku vstoupili s prací a snahou ten dům opravit a zkultivovat. Třetí důvod, který určitě hrál roli je, že ten barák patří státu a v české společnosti pořád převažuje náhled, že stát je špatný hospodář.  Kdyby to patřilo nějakému soukromému developerovi, tak si myslím, že by ta podpora bohužel nebyla tak veliká. Říkám bohužel, protože soukromí developeři a spekulanti v Praze páchají městu větší újmu, než stát, který s budovami ani tak nespekuluje, ale je spíš jen lajdák. Spekulanti – a my jsme to docela dobře zdokumentovali v minulých letech – cíleně nechávají budovy prázdné a pak s nimi spekulují. Často sídlí v daňových rájích, neplatí daně, a přitom využívají policii jako svou ochranu.

A čtvrtý důvod je, že jsme od začátku prezentovali projekt, co zde chceme dělat, a snažili jsme se být transparentní. S tím souvisí o to, že se to odehrálo na Žižkově a zde je v posledních letech čilý občanský život. Jsou zde občanské iniciativy a lidé v nich nás od začátku podporovali.

Takže to byla souhra různých okolností. Myslím, že kdybychom kliniku obsadili teď, tak by to už tolik nerezonovalo, přeci jen je hlavní téma uprchlíci. Tehdy se to dostalo i do médií, zarezonovalo to.

Spolupracujete s nakladatelstvími, jednáte s politiky, píšete projekty, máte širší podporu ve společnosti. Cítíte se být více součástí hlavního proudu?

Klinika určitě ano. Témata, kterým se zde věnujeme – prázdné domy a spekulace s nimi, nezpochybnitelnost soukromého vlastnictví – se alespoň v některých médiích začala diskutovat a začalo se na ně nahlížet jinak. Ale nemyslím si, že by se to stalo tématem hlavního proudu, nebo že by to dokonce nějakým způsobem vstřebal.

Můžeme do budoucna čekat, že squatterská komunita bude méně radikální?

Já si vůbec nemyslím, že by squatterská komunita byla v Čechách radikální. Kdyby byla méně radikální, tak už by nebyla vůbec. Squatterská scéna je velice malá a velice umírněná ve srovnání s jinými zeměmi – Španělskem, Itálií, Řeckém, v minulosti s Německem.

Ve všech českých pokusech byli squatteři ochotní s majitelem jednat a komunikovat, usilovali o legální nebo pololegální status a dohodu. To není úplně tradice radikálních squatterských hnutí. Méně radikální už být nejde.

Smlouva, na základě které budovu obýváte, může zaniknout ze dne na den, pokud budova přejde na jinou složku státu. Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) už delší dobu pracuje na tom, aby budovu získal. Kdy teď vypadá, že by to mohlo nastat?

My nemáme žádné zvláštní informace. Naposledy jsme se z médií v dubnu dozvěděli, že vláda ukončila proces privatizace a budova by se měla převádět na GIBS. Nevíme ale, kdy by to mělo být.

Co budete dělat, až se tak stane?

Na našem postoji se nic nemění. Domníváme se, že tenhle dům je pro náš projekt vhodný a že GIBS může sídlit v jakékoli jiné budově. Než tady ale GIBS začne něco reálně dělat, to je otázka delší doby. Nevidíme tedy důvod, proč by naše smlouva neměla rok vydržet, a pak se můžeme bavit, co bude dál.

Kde vidíte ideálně sebe a squatterskou komunitu kolem Kliniky za pět let?

V případě Kliniky se už úplně nedá hovořit o squatterech, ten kolektiv se rozšířil a je v něm i spousta lidí z okolí. Za pět let bychom ideálně chtěli být zde, ve stejném baráku, po provedené rekonstrukci. Měli bychom fungovat jako živé sociální centrum – v rámci toho, co jsme měli v našem projektu.

Chtěli bychom být lidmi vnímaní jako normální součást Žižkova, podobně jako Žižkovský vysílač. Třeba je to inspiruje, aby se začali aktivně zajímat a měnit město a společnost ve které žijí.

Fotografie

Foto: Tobiáš Hrabec

Související články

Klinika – den po dni

21.12.2014   Karel Světlík   1

Občanská iniciativa Klinika se zrodila kolem projektu autonomního sociálního centra v dlouhodobě chátrající budově bývalé kliniky v Jeseniově 60, kterou s tímto záměrem obsadili. Iniciativa získala na facebooku více než 6000 příznivců. Online petici na její podporu podepsalo přes 2000 lidí, papírovou pak přes tisíc. Následující text shrnuje s odstupem 3 týdnů, ...pokračování

Den pro Kliniku - 24. 1. 2015

23.1.2015   Iniciativa Klinika

V sobotu 24. ledna se uskuteční Den pro Kliniku, autonomní sociální centrum, které bylo vyklizeno z chátrajícího objektu v majetku státu. Akce přichází po více jak měsíčním jednání s politiky a úředníky, které otevřelo možnost dočasného a možná i trvalého návratu do budovy bývalé polikliniky. Obecným cílem Dne pro Kliniku je vyjádřit hlasitou podporu snaze o ...pokračování

Klinika se připomíná

24.1.2015   Mirek Trejtnar   5

Dnes probíhá demonstrace a průvod na podporu iniciativy Klinika. Průvod skončil na nám. J. z Poděbrad asi v 16,30 h. Večer proběhne řada výstav, besed a koncertů v klubech v Praze i mimo Prahu. Přinášíme jejich přehled a foto z průvodu. pokračování

Kdo dostane Kliniku? Přihlásili se tři zájemci

16.2.2015   Kateřina Čopjaková

Pokračuje rozhodování o budoucnosti bývalé Kliniky v ulici Jeseniova na Žižkově. Dlouhodobě nevyužívaná budova se dostala do povědomí poté, co ji loni v prosinci obsadili a uklidili squatteři. Do dnešního rána bylo možné zúčastnit se výběrového řízení na její zapůjčení pro nekomerční účely. pokračování

Končí Klinika? Program zatím běží

9.4.2015   Karel Světlík   3

V noci na středu vláda schválila návrh ministerstva financí na zastavení privatizace objektu bývalé žižkovské polikliniky, v níž už měsíc legálně funguje autonomní sociální centrum Klinika. Kolem stovky lidí se sešlo večer před úřadem vlády, aby vyjádřilo centru podporu. pokračování