Manuál: Co dělat, když vaše kandidátka připomíná pánskou jízdu

Názory

„Popravdě si kladu stejnou otázku,“ odpovídá lídr kandidátky na dotaz kde se stala chyba. První žena je na žižkovské kandidátce TOP 09+STAN až na 11. místě a Topka k tomu říká: „na téhle slabině hodláme aktivně zapracovat“. Nabízím k obecnému využití tento manuál o pěti bodech.

Pravidlo první: Musíte ženy mezi sebou opravdu chtít.

To je naprostým základem úspěchu. Musíte to chtít změnit, ne o tom jen mluvit. Musíte si sednout a zamyslet se, co s tím, mít to jako jeden z cílů, plánovat a průběžně vyhodnocovat. Povzdechnout si jednou za 4 roky nestačí. Řešením není ani přemlouvání manželek kandidujících mužů na poslední chvíli, aby na kandidátku šly taky – není divu, že křoví se jim dělat nechce.
Jestli to opravdu chcete změnit, budete si muset přiznat, že nedostatek žen v politice není náhoda, ale systémový problém, a nenalhávat si, že to tak zrovna vyšlo. Pokud nepřipustíte, že ženy mají obecně v naší společnosti přístup k funkcím (nejen politickým) těžší, jejich příležitosti nejsou rovné a je v pořádku to aktivně napravovat, potom se těžko něco změní.

Pravidlo druhé: Nechte ženy mluvit.
Ať už na schůzi nebo na akci pro veřejnost – muži si prokazatelně uzurpují více prostoru, i to ženy od aktivity odrazuje. Nepořádejte panelové debaty, ve kterých vedle sebe sedí pět mužů a ideálně se jich ani neúčastněte a navrhněte za sebe stejně zkušenou kolegyni. Pokud ženy na schůzích spíše mlčí, ptejte se jich na názor.
Zvažte opatření, že v rozpravě dostanou před muži přednost.
Při větších akcích používejte mikrofony – mít silný hlas nemá být bezpodmínečnou výbavou v politice. Nescházejte se v prostorech, kterým vždy dominovali muži – hlučná hospoda, kde všichni pijí jen pivo, všude sedí štamgasti a někdy se tu navzdory zákazu kouří, nemusí být komfortní místo, zvlášť pro rodiče s dětmi. Dávejte najevo, že děti jsou u vás vítány, scházejte se tam, kde jsou vždy aspoň nějaké hračky. 
Když necháte ženy mluvit, zjistíte, že jejich priority jsou často jiné, než máte vy sami.

Pravidlo třetí: Změňte svoji politiku
Nebourejte školky. Nepřehlížejte problém, že místo ve školce neseženou všechny děti i když jim třeba ještě nejsou přesně tři roky. Nebo že park v Rajské zahradě má nelogicky velkou část roku zavřeno. Že dětská hřiště na Praze 3 jsou skoro všechna bez stínu. Že auta v rezidenčních ulicích jezdí padesátkou a lidi se na ulici bojí o svoje děti. Že máme na Žižkově nejnebezpečnější přechody v celé Praze. Že se tu dobře žije řidičům (kterými jsou častěji muži) a hůře pěším (kterými jsou častěji ženy). Že je v cestě pořád spousta obrubníků, spousta zastávek je stále bariérových a ostrůvky jsou tak úzké, že se na nich s kočárkem těžko otáčí. Chraňte zeleň. Neodmítejte návrh opozice na dětský koutek během zastupitelstva nebo na pevné hodiny dotazů veřejnosti. Pokud vládnete na radnici, zajistěte, aby zaměstnankyně MČ neměli nižší platy než jejich kolegové. A nebourejte školky.

Pravidlo čtvrté: Pozor na jazyk
Jazyk ovlivňuje naše myšlení. Když sháníte grafika, kreativce a copywritera, váš mozek automaticky listuje primárně mužskými tvářemi. Pokud to jde, nezapomínejte úplně na ženský rod a na výrazy, které zahrnují jak muže, tak ženy. Projděte si s tímhle vědomím váš program, nebo třeba Radniční noviny. Najdete desítky spojení, které by šlo napsat lépe.

Pravidlo páté: Pokud vám na tom záleží, přinuťte se k tomu
Opusťte poučky o tom, že kvóty něco pokřivují nebo že vynesou do čela neschopné ženy. Napravování nespravedlnosti není pokřivování a zástup neschopných mužů v politice je dlouhý. Neargumentujte Hujovou, Sukovou a Vítkovskou na důkaz nevhodnosti žen v politice, copak někdo Hurdu a Bellu vydává za důkaz toho, že muži nemají v politice co dělat? Pokud ženy na kandidátce opravdu chcete, zavažte se s velkým předstihem ke kvantifikovatelnému cíli a do té doby na tom pracujte. Regionální kvóty zcela běžně používáme např. při celostátních volbách - i tam je to totiž nástroj jak zajistit pestré zastoupení - a nikdo se tomu nediví. Nic radikálního na tom není.