Názor: Parukářka víří vášně
Jedním z mnoha témat, která nenechávají Žižkovany chladnými, je dění kolem parku Parukářka (Křížek). Docela často jsou slyšet hlasy vyslovující se proti jakékoliv změně a zásahu do parku. Proč tomu ale tak je? Čeho se lidé bojí? Vždyť je přeci na první pohled jasné, že rozumný a trvalý koncept Parukářce chybí. Nechceme další sterilní park 21. století s mnoha nefunkčními, ale designovými prvky. Nechceme ale ani skanzen připomínající svými artefakty zástupce různých politických stran ve vedení města. Chceme pulsující místo vhodné pro aktivní i pasivní strávení volného času. Chceme hezký park s jasnou koncepcí.
Minulý týden se v konferenčním sále v hotelu Olšanka konala veřejná debata o budoucnosti Parukářky. Oceňuji, že radnice takovéto akce pořádá a že ji zajímá názor občanů hned od začátku projektu. Vzhledem k tomu, že i mně plány radnice a osud parku nejsou úplně lhostejné, šla jsem se tam podívat. A byla jsem mile překvapena.
Architekt Josef Pleskot se svým týmem zde představil první rozpracovanou verzi urbanistické studie. Momentálně se nacházejí přibližně v druhé třetině celkové práce a v plánu je ještě jedno (možná dvě) veřejná projednávání. Na tom následujícím by už měl být k dispozici finální návrh.
Z prezentace pana architekta Pleskota i z vyjádření paní starostky Hujové vyšlo najevo, že primárním záměrem je systémové řešení celého parku, které má přesahovat toto volební období a být jakýmsi dlouhodobým návodem i pro další vládní koalice, jak s parkem nakládat. Jeho finální podobu musí schválit na svém zasedání celé zastupitelstvo a snahou paní starostky je dojít k souladu napříč celým politickým spektrem. Do jisté míry by měla urbanistická studie suplovat veřejné referendum, jež bylo Prahou 3 vypsané v roce 2014 a mělo uchránit Parukářku před necitlivými a bezmyšlenkovými zásahy a rozšiřováním zástavby. Bohužel se ho tenkrát nezúčastnil dostatečný počet obyvatel a referendum bylo prohlášené za neplatné.
Tým architekta Pleskota se drží několika hesel, která by měla charakterizovat podobu parku. Mnoho věcí chce zachovat nebo jen lehce funkčně pozměnit (viz). Důležité je, aby park zůstal místem pro všechny a aby si jednotlivé skupinky s rozdílnými zájmy a potřebami navzájem „nepřekážely“. Navíc se nesoustředí pouze na samotný vrch parku, ale zabývá se především vstupy do parku, které chce přeměnit a zformovat jako architektonické útvary, cestami a napojením parku na okolí. Na samotném kopci chce zanechat co nejvíce volné přírody a zásahy člověka omezit. Z toho jasně vyplývá, že architekt pochopil, na čem nám pravidelným návštěvníkům parku opravdu záleží. Jeho rozumný a vnímavý přístup k celkové koncepci je příslibem kvalitně odvedené práce.
Jsem ráda, že konečně někdo přišel s nápadem na systémové řešení. Doufám, že se zabrání tomu, aby se park v budoucnosti stal nefunkčním a zapleveleným prostorem plným náhodně a nelogicky umístěných exponátů využívaných ke krátkodobým politickým cílům. Grilovací místo, agility hřiště, pítko, prolézačky, pétanque … vše bez plánu a logiky naplácané tu a tam, jak se komu momentálně hodí. WOW efekt se ale bohužel nekoná.
Doufám, že se projekt povede dovést do zdárného konce a zachová se genius loci Parukářky i pro další generace. Všichni, kterým není budoucnost tohoto parku lhostejná, mají možnost vyjádřit svůj názor. Nejen ve veřejných debatách, ale také třeba prostřednictvím dotazníku, který lze stáhnout na webových stránkách Prahy 3.
© foto: Irena Kopecká (archiv K3)
