Proč si cizinci vybírají Žižkov k bydlení?

Co se týče mladé generace okolo dvacítky, tak ty dost často potkáte na Praze 3. Žižkov si za ta léta vytvořil vizáž multikulturní a divoké čtvrti přitahující lidi, kteří milující život a kteří před klidem a čistotou upřednostňují dostupnost služeb a zábavy na vzdálenost jedné tramvajové zastávky.

„Mám Žižkov rád kvůli snadné dostupnosti, praktičnosti i cenové vyváženosti.“ dokládá svými slovy čtyřiadvacetiletý Duc, který na Žižkově žije už dvanáctým rokem, přestože se narodil ve Vietnamu. Pravdou je, že studenty a mladé rodiny v této části Prahy potkáte spíš než kravaťáky s kufříčkem. Na rozdíl od pankráckých mrakodrap a kancelářských budov zde najdete spíše hospody, bary, bistra a večerky. Pro mladé rodiny je to ideální čtvrť. Svá sídla tu totiž mají několik základních, středních i vysokých škol jako Vysoká škola ekonomická, Metropolitní univerzita i Univerzita Jana Amose Komenského. Všechny tyto školy podporují studijní pobyty pro zahraniční studenty, kteří se samozřejmě snaží hledat bydlení v blízkosti školy. 

„Do školy to mám 10 minut tramvají, do centra čtvrť hoďky, před bytem hospoda, za bytem hospoda. Všude, kam se podívám jsou bary, hospody a kluby. Co víc si přát, když jseš V Praze na Erasmu?“ vysvětluje svoji náklonnost k Žižkovu Jean, třiadvacetiletý student z Francie. 

„Hlavně se mi líbí, že Žižkov nikdy nespí. Bydlel jsem první semestr na Hůrce, protože jsem tam sehnal levný byt. Jenže tam člověk vykročil po desáté z domu a venku mrtvo. To byla fakt nuda! Zato Žižkov nikdy nespí. Můžeš pařit celou noc a na ulicích jsou pořád lidi. A ta doprava je taky fajn. Na Hůrce jsem byl furt zalezlý v metru. Tady na Žižkově jezdím jen tramvají a do školy dokonce pěšky.“ povídá nadšeně Julian, doktorant z Berlína. V Praze pobývá již sedmým měsícem v rámci roční studijní stáže na VŠE.

Žižkovské Las Vegas

 

Čím se Žižkov tolik liší od zbytku Prahy? Je to jeho specifický řád v chaotickém nepořádku? Ano, ulice Koněvova připomíná žižkovský Las Vegas. Od shora až dolů ke Florenci jsou casina, zastavárny, bazary, video kabinky, vykřičené domy schované za oprýskanými dveřmi bez jmen. Kromě toho tu narazíte i na tatoo studia a zejména desítky klubů a barů na zvonek. I gayové a lesbičky tu mají svá místa, která se na první pohled nijak neodlišují. Jenom do té doby, než vyjdete vchodovými dveřmi.  V dolní části Žižkova žijí spíše chudší obyvatelé hlavního města, takže se tu uživí zejména second handy a různá vetešnictví.  Korunu tomu dodává žižkovský tunel, který spojuje Žižkov s Karlínem. Nijak nezapáchá, není ani tolik špinavý, jak to tak bývá v pražských tunelech, ale jít tudy v noci se dá asi jen pod silným vlivem alkoholu či jiné omamné látky. 

Já jsem si Žižkov vybrala zejména z toho důvodů, že mi připomíná několik měst, v kterých jsem žila. Stejně jako Hanoj tak i Žižkov je neskutečně praktický. Lehce najdete jakékoliv služby, které k životu potřebujete. V každé ulici je tabák, kadeřnictví, nehtové studio a bistro. Stejně jako v Bruselu nerada chodím na Žižkově do MHD po desáté hodině. I když mám tuto čtvrť ráda, tak na mě dýchá trochu nebezpečnou atmosférou. Přestože je Žižkov celkem blízko centru, člověk neznalý by si spíš připadal jako na předměstí. Oproti elegantním královským Vinohradům to vytváří dokonalý kontrast. Trochu jako Paříž. Tam jsou městské čtvrti též různě propojeny, a tak buržoazie z île de France bydlí hned vedle chudých umělců z Montmartru.

Žižkov a jeho dvě tváře, jedna drsná a rázná, druhá přátelská a tolerantní. Jednou z nezaměnitelných tváří žižkovských ulic jsou rozkopané dveře řeznictví, rozbitá okna restaurací, ušmudlané výlohy, které jako kdyby zažily i dobu první republiky. Chodníky jsou většinou pořád špinavá a plná psího lejna, sem tam zahlednete i rozbitá okna u aut, rozlámané cedulky nebo vylité odpadkové koše. Na druhou stranu je Žižkov velmi různorodý a otevřený různým kulturám a chutím. V jedné ulici najdete turecký kebab, indickou restauraci, vietnamské bistro, obchod s korejským jídlem, africkým kořením i pravými ruskými specialitami. 

Na Žižkově se sdružuje velká směs ojedinělých jedinců. Na ulicích často potkáte, jak za sebou jdou cizinci všech možných národností, alternativní umělci s jejich napůl rozbitými hudebními nástroji, bezdomovci, opilci i bohémy, kteří nehledě na semafory si kráčí ulicemi jako kdyby žádná pravidla ani neexistovala.  Člověk si tu vlastně ani nepřipadá jako cizinec, protože skoro každý, koho potká na ulici vypadá jako kdyby zrovna vypadl z jiné planety. A každý druhý tu má samozřejmě i psa. Díky parku Vítkov je Žižkov ráj pro čtyřnohé mazlíčky. A vlastně i pro ty dvounohé!