Koněvka - neotevíráme pandořinu skříňku kulturních válek?
Debata o přejmenování Koněvovy ulice je hodně stará a není nijak překvapivé, že s čím dál agresivnější politikou Putinova Ruska, znovu ožívá. Zastupitelstvo na ni přesně před rokem zareagovalo zadáním historické studie Vojenskému historickému ústavu. Na výsledky dosud čekáme. Otázka je, k čemu přesně nám budou. Že byl Koněv sovětský politruk, zodpovědný za masakrování maďarského i československého obyvatestva, to nikdo nepopírá. Otázka ale stojí: znamená to automaticky, že máme ve dvacátých letech 21. století přejmenovávat Koněvovu ulici?
Petice o Koněvce má přijít od lidí na Koněvce
Poslední dny se debata opět rozvířila proto, že si média všimla facebookového příspěvku pana starosty, který prakticky jen informoval, že se sešel s petenty. Online petice má k dnešku něco přes 1200 podpisů (z toho ani ne 350 z Prahy) a žádá přejmenování ulice na třídu Marie Terezie.
Každý opatrný žižkovský politik či politička si pročítá internetové diskuze pod těmito články a (pokud to doteď nevěděli) rychle zjišťují, že na přejmenování ulice nepanuje shoda, dokonce převládají výkřiky “nechte nás na pokoji” a “to fakt nemáte nic lepšího na práci?”.
Přejmenování ulice totiž není tak banální jako odstranění sochy. Bydlí na ní 7000 lidí a to je 7000 krát plná peněženka dokladů, vizitek, firemních letáků, techničáků, živnosťáků, smluv atp. I proto starosta Ptáček zvolil opatrné, ale (podle mého) rozumné stanovisko: ta iniciativa, jakkoliv je mu třeba sympatická, musí přijít zespoda. Myšleno - od lidí ze Žižkova, resp. od lidí, kteří na té ulici bydlí. Prozatím se nezdá, že by něco takového odpovídalo realitě.
Kdo bude příště?
Já jsem k tomu záměru skeptický ale také proto, že ulice jsou pojmenovány po hrdinech, ale i po zbabělcích, po lidech nudných i kontroverzních, po zachráncích i po vrazích. Celé město je protkáno nejen otisky komunistické propagandy, ale i několikasetletou samozřejmou oslavou feudalismu, náboženského fundamentalismu, násilné rekatolizace, diskutabilním nacionalismem a tradičním šovinismem. Ostatně žijeme ve čtvrti, která je dokonce celá pojmenována po vojevůdci, který nevěřící upaloval ve stodolách a kněze prosící o smilování jako výstrahu exemplárně tloukl k smrti palcátem. A názvy ulic jsou plné jeho souvěrců. Že je to všechno trochu složitější? Ano, je. No právě.
Pojmenování ulice se odehrálo v nějakém kontextu a v nějaké době, která byla často v lecčems zvrácená. K pojmenování ulice po Koněvovi došlo v roce 1946; ponětí o tom, jak osvobozování Československa probíhalo a že zásluhy Koněva o osvobození Prahy jsou dost sporné, bylo malé. O tom, že za deset let sovětská armáda přepadne Maďarsko, samozřejmě nikdo taky nemohl ani tušit. Dnes je snadné demaskovat zločinnost režimu, spočítat oběti, a vyvodit jasný závěr, že Koněvka je ostuda. Přijde zítra petice za odstranění sochy Churchilla, zodpovědného za statisíce civilních obětí v Indii, Jižní Africe a na blízkém východě? Není to trochu naivní hra na černobílé póly dobra a zla, mezi kterými jako by nic nebylo? A máme na zastupitelstvu městské části věnovat dlouhé hodiny debatám o výkladu historie 20. století?
Jak považuji přejmenování Koněvky za diskutabilní, nápad přejmenovat ušmudlanou hlavní ulici toho dělnického, buřičského “proletářského” spodního Žižkova, plnou vajglů a smrdících aut, ulici, ze které se ještě nepodařilo ani vyhnat všechny herny a bordely, na třídu Marie Terezie, je myslím až legračně absurdní. Ideje, na kterých byl Žižkov založen (a pojmenováván) - ať už si o nich myslíme cokoliv - jsou s tím v přímé kontradikci. Vše, co se vám vybaví, když se řekne Žižkov, je z jiného světa než brokáty a pudřenky vídeňského dvora. Je to vlastně nápad z různých pozic fascinujícím způsobem nedůstojný jak pro Žižkov, tak pro Marii Terezii.
Je to lákavé, ale…
V rámci letošního kulatého výročí bitvy na Vítkově umístí radnice několik modrých výkladových tabulek pod názvy ulic po významných Husitech. Podobnou tabulku by třeba mohla mít i každá cedule nesoucí Koněvovo jméno. Vysvětleme na ní, kdo Koněv byl. I o ten krátký text by se sice strhla lítá bitva vykladačů historie, ale alespoň by se jí nemuseli účastnit jako rukojmí lidé, které Koněv vůbec nezajímá.
Osobně jsem například přesvědčený, že když už názvům ulic vůbec přiřkneme takovou symbolickou moc, je mnohem trapnější to, že na Praze 3 máme jen jedinou ulici pojmenovanou po ženě mezi 70 ulicemi pojmenovaných po mužích. Dětem i mladým lidem snadno vysvětlíme, že Koněv si tu ulici nezasloužil. Ale všudypřítomnost mužských jmen na nárožních cedulích je tichým, ale výmluvným a každodenním signálem, že si naše společnost váží primárně hlavně mužských hrdinů. Že jsou i důležitější problémy? Ano, jsou.
Obzvlášť ten zahraničně-politický ostentativní akt, ten signál ruské vládě a ambasádě, je samozřejmě pro politiky lákavý. Když jsem sledoval symbolické akty dejvického starosty, připadalo mi to ale celé přitažené za vlasy. Docela jistě to mediálně funguje a pro komunálního politika je to dar z nebes - proslavit se jako bojovník s cizí mocností. Těžiště jeho práce ale má spočívat jinde. Že prodal pozemky na Kulaťáku developerům za nejlevnější možnou cenu, to se už hezky zapomnělo. Docela nerad bych se i na Žižkově dočkal téhle kulturní války o to, kdo je tu největší a nejstatečnější antikomunista. Protože ta debata odvádí pozornost od zdražujícího se bydlení, rozbitých chodníků, usychajících stromů, nedostatku školek a ulic zahlcených auty. A to mají být naše starosti především.
Matěj Michalk Žaloudek
předseda zastupitelského klubu Zelených a nezávislých
