Místostarosta Štěpán Štrébl o kauze ZŠ Cimburkova
28. března proběhlo veřejné zasedání komise pro výchovu a vzdělávání, které dokázalo zaplnit celý sál zastupitelstva. Téma: segregované školy. Ihned po zvolení místostarostou jsem dostal na stůl několik podnětů ohledně naší základní školy v Cimburkově ulici.
Obsahem podnětů bylo následující:
• Na škole se vzdělává mezi 70-90% Romů (přesný údaj není k dispozici), což se dá považovat za segregované prostředí.
• Škola má vysoké absence, výrazně vyšší než jiné školy.
• Žáci častěji odchází spíše na slabší střední školy.
• Podle poslední zprávy školní inspekce se ve škole vzdělává 59% dětí se speciálními vzdělávacími potřebami (přitom průměr je okolo 11 %).
• Obdržel jsem několik svědectví o tom, že romské děti jsou z jiných škol odkazovány na tuto školu a naopak neromské děti jsou odrazovány od toho, aby na školu chodily.
• Škola ve svém školním vzdělávacím programu uvádí, že nemá žádné nadané děti.
• Po prostudování velmi dobře zpracovaného a ozdrojovaného komplexního doporučení ombudsmanky jsem zjistil, že jako zřizovatel neseme za daný stav odpovědnost, a to nejen politickou ale i právní, tedy jej musíme řešit. Nějaké pokusy proběhly již v minulém volebním období, např. v rámci tvorby Místního akčního plánu vzdělávání.
Data točící se kolem segregace a poukazující na problémy jsou však jen jednou stranou mince. Jak byl o řečeno na včerejším zasedání, celá problematika má ještě další, a sice čistě lidský rozměr:
• Na škole pracují odborníci, pro které je jejich práce posláním, záleží jim na osudech žáků a snaží se jim poskytnout nejlepší možné vzdělání.
• Škola se snaží vycházet vstříc žákům se speciálními vzdělávacími potřebami a je schopná pro ně vytvořit bezpečné prostředí.
• Rodiče za školou stojí a žáci sem docházejí rádi.
Bylo mi jasné, že toto téma mě nikterak populárním neudělá. Nešel jsem však do funkce s tím, abych si v klidu odseděl na radnici 4 roky. Společné vzdělávání a zvyšování kvality vzdělávání je prostě prioritou - je zcela samozřejmé, že se tím začnu zabývat a budu chtít, aby každá naše škola byla dobrou volbou nejen pro svou spádovou oblast, ale pro celou Prahu 3.
I proto včera proběhlo zmíněné jednání komise, kde jsem získal další cenné podklady. Rád bych se podělil o několik pocitů jak z toho jednání, tak celkově z toho, jak vnímám dosavadní vývoj situace od doby, kdy jsem se ZŠ Cimburkova začal zabývat:
+ Veřejná jednání mají úspěch. Zaplnili jsme sál zastupitelstva.
+ Těší mě, že komise naplňuje svůj účel a je skutečným poradním orgánem. Členové a členky se nebojí otevřít i palčivá témata a přináší k nim informace, tvrdá data i kontakty na experty na danou problematiku. Důkazem budiž komisí navržené složení expertní skupiny, která má přinést konkrétní opatření. Přesně takhle si představuji výstupy poradního orgánu, o který se mohu při své práci opřít.
• Pozoroval jsem rozčarování z tvrdých dat. Je těžké se odpojit od emocí v tématu, jehož jste součástí a do nějž jste spoustu emocí investovali. Když někdo rozebírá data, která se týkají osobně vás a vašich dětí, těžko se nad tím povznesete. Když někdo někomu řekne, že chce změnu, přestože dotyčný má za to, že dělá maximum, nelze očekávat úplně stoickou reakci. Emoce, které na včerejším zasedání tak rezonovaly především ze strany učitelů a z řad rodičů, chápu jako důkaz toho, jak moc jim na škole záleží. Také nám na škole záleží a nepustíme se do ničeho, co by škole mělo přivodit újmu. Budeme realizovat opatření, která budou mít pozitivní efekt pro celou školu. Máme stejný zájem.
- Co mě mrzí, je, že čím více je v sále lidí, tím se zvyšuje neupřímnost některých politiků, kteří si snaží nahnat si laciné politické body, spíše než mluvit věcně, upřímně a navrhovat konkrétní řešení. Obecenstvo je jedním z důvodů, proč se ze zastupitelstev stalo divadlo a ne konstruktivní fórum, kde se vyměňují názory a pohledy na danou problematiku. Aby debaty byly věcné, musí mít dobrou vůli udělat je věcnými všechny strany a tato dobrá vůle u části politiků stále chybí. Stále však stojím za veřejností jednání a budu doufat v postupnou kultivaci naší politiky.
- Rovněž mě mrzí, že poslanec a zastupitel z ANO teatrálně opustil sál, když se začala prezentovat data. Je to tolik příznačné pro naši dobu. Data jsou od toho, abychom s nimi pracovali a dělali informovaná rozhodnutí a pokud se nám nelíbí, musíme dělat věci, které zajistí, že se změní a líbit se nám budou. Decisionmaker musí umět pracovat s daty.
Dostali jsme pak panskou radu od dalšího politika, že máme věc "řešit citlivě a že za těmi daty jsou lidi a děti". A to je vše. Můžeme se bavit o tom, jak moc to bylo upřímné, ale soudit to nechci. Co rozeberu, je obsah toho sdělení.
Víme dobře, že za daty jsou lidi - lidi, jejichž práce si velmi vážíme. A děti, na jejichž budoucnosti nám záleží. Lidí, jichž se problematika týká, je však tolik, že sám komunikaci se všemi nemohu zvládat s ohledem na všechno, co na radnici řeším. I proto jsme angažovali Rebeka Vadasová, jejímž jediným úkolem je být ambasadorem radnice, řešit tuto věc a komunikovat s dotyčnými přímo. Její práci bych chtěl tímto ocenit. Co víc můžeme udělat v citlivém přístupu? Můžete říct, že necitlivé je už otevřít to téma, protože se to někoho dotkne. V každém případě v té radě dotyčného politika nenajdete žádný návrh řešení, žádný uchopitelný podnět, žádný obsah - proto říkám, že je to panská rada. Je to ukázka politického umění nic neříct a nic neudělat. Pokud "řešit citlivě" = nedělat nic a o tématu vůbec nemluvit, nemohu se s tím ztotožnit. Úkolem politika není strkat před problémy hlavu do písku. Myslím, že k politice patří i odvaha problémy řešit - i ty, co vám popularitu nezískají.
Krom toho, všimněte si, že jsme zatím fakt NIC neudělali! Škola stále funguje jako dosud. Nebyl dosud formulován žádný oficiální návrh. Máme status quo. Školu jsem požádal, aby mi dodala nějaká data a chtěl jsem nějaký konkrétní návrh předložit, nicméně jsme po čtyřech dnech podrobného zkoumání stejně zjistili, že je neproveditelný a opustili jsme jej. Čili nebylo zatím navrženo NIC. Jen jsme se tématem začali zabývat, mluvit o něm a zjistili si nějaké informace.
Považuji-li něco za necitlivé, pak je to živit paniku a rozdmýchávat různé teorie o tom, že chceme školu zrušit nebo jí provést něco špatného. Deklaroval jsem jasně hned na začátku jednání o škole, že rušení nepodpořím. Mým cílem je, aby paní ředitelka dostala od nás konkrétní podnět, zahájila nutné změny s cílem školu destigmatizovat. Místo toho, aby kdokoli přišel za mnou zjistit si informace, někteří politici se snížili k tomu, aby šířili paniku a strach pod rouškou toho, že se starají. Šli rovnou do éteru s dezinformacemi. To je přístup, který možná vytěží politické body, jinak je však zcela cynický a necitlivý vůči rodičům, dětem i učitelům.
Vrcholoví reprezentati všech pěti klubů v našem zastupitelstvu deklarovali, že segregace je problém. Beru je tedy za slovo a problém řeším. Zástupci všech stran také podpořili zřízení expertní pracovní skupiny. Jejími členy jsou i paní ředitelka a nominanti dané školy. Mám velkou důvěru v to, že paní ředitelka změny nastartujte. Její dosavadní práce si vážím, o tom žádná. Má to těžké a ona i pedagogové skutečně dělají více, než by museli. Nikdy jsem však toto nezpochybňoval. Čeho bych rád, abychom dosáhli, je změna systému. Pochopil jsem, že změna musí být pozvolná a fázovaná. I tak jistě nebude snadá, status quo je vždy příjemnější, nicméně k té změně chceme dát nyní impuls.
Jak na jednání komise řekla paní ředitelka jiné ZŠ, která procesem desegregace nyní prochází, máme to štěstí, že o problému na naší MČ skutečně mluvíme. To jinde není standardem. Jinde se ruší školy a diskuze nad změnami neprobíhá. Věřím, že výsledkem této diskuze budou konkrétní kroky, které přinesou kýženou rovnováhu ve vzdělávání a které a ze ZŠ Cimburkova udělají dobrou volbu pro všechny Žižkováky (a Jarováky a část Vinohraďanů).
