Za problémy s parkováním si můžeme také sami
Parkování v Praze 3 doznalo v posledních letech mnoha změn. Nejsou to jen nespočetněkrát diskutované zóny placeného stání, co ovlivňuje možnost zaparkovat před svým domem.
Všechny dostupné statistiky jasně ukazují, že počet automobilů v Praze se od roku 1989 zněkolikanásobil. V současné době připadá na jedno motorové vozidlo 1,4 obyvatele, což je jeden z nejvyšších stupňů motorizace nejen v republice, ale i v Evropě. Další tisíce aut do Prahy pak vjíždějí. Hranice vnějšího koridoru hlavního města přejede každý den průměrně 282 tisíc vozidel. Je logické, že ulice Prahy 3 se za poslední desetiletí řádně zaplnily a problémy s parkováním na sebe nedaly dlouho čekat.
Zavedení zón placeného stání jistě přineslo jistý posun. Mnoho z nás mělo možnost zakoupit si parkovací kartičku, díky které se hledá místo o něco snadněji. Během dne jsou ulice takřka vymetené, avšak v průběhu večera se situace začíná podobat stavu před zavedením zón. Zkušenosti se samozřejmě mohou trochu různit v závislosti na konkrétní části Prahy 3… to ať si každý vyhodnotí sám.
Jenže tenhle článek není o zónách…
Někteří z nás potřebují pruhy
Volební program SNK ED pro komunální volby v roce 2006 obsahoval jeden zajímavý námět. Parkovací plochy v ulicích měly být opatřeny vodorovným značením, které by jasně vymezovalo prostor pro zaparkování. Tato nepříliš nákladná úprava by citelně zvýšila využitelnost parkovacích míst. Tvrzení si lze snadno ověřit porovnáním počtu zaparkovaných vozidel na ulici a na srovnatelném prostoru parkoviště před supermarketem, kde vodorovné značení obvykle bývá.
Ideální by však bylo, kdybychom se naučili inteligentně zaparkovat bez pruhů. To můžeme ovlivnit i bez politiků.
Dnes zaparkovali dva
Stejné místo o den později - pohodlně tři
Ohrádky kolem stromů
Před několika lety se začaly v ulicích objevovat kovové zábrany kolem stromů. Toto řešení má za cíl ochránit veřejnou zeleň, která byla mnohdy devastována nevhodně parkujícími automobily. Když pomineme nevzhlednost těchto trubek a nebudeme ani příliš přemýšlet nad tím proč mají některé zábrany rozteč skoro tři metry, stálo by možná za úvahu, co bylo důvodem k montáži zábran vysokých skoro půl metru. Stávající řešení nejen že nedovolí autem zajet blízko stromu, ale ani k samotnému rámu, jelikož jeho výška neumožní otevření dveří.
Opět vzpomínám na předvolební plán SNK ED – úprava trubek (obrázek je převzat)
Zdravotně postižených o 100% více
Na úvod tohoto odstavce bych rád uvedl, že bych se nerad v následujících řádcích dotkl kohokoliv, kdo invalidní místa využívá oprávněně. Jsem přesvědčen, že je jich většina a jsem rád, že pro ně tato možnost existuje.
Přesto si dovolím několik poznámek. Ruku v ruce s ubývajícími místy pro parkování začalo přibývat těch vyhrazených pro zdravotně postižené. Například v Lucemburské ulici se v posledních pěti letech jejich počet prakticky zdvojnásobil – dnes je jich tu 15.
Zřízení vyhrazeného parkovacího místa nemusí být nutně spojeno s poruchou pohybového ústrojí a navíc vozidlo může být ve vlastnictví i jiných členů společné domácnosti. Asi je těžké připravit nezneužitelná pravidla pro přiznání těchto výhod, ale je smutnou skutečností, že ke zneužívání evidentně dochází.
Zřizování těchto vyhrazených míst je spojeno ještě s jedním nešvarem. Místo je logicky zřizováno pro konkrétní SPZ. Tedy prostor je trvale blokovaný a to bez ohledu na četnost využití. Především v letních měsících, kdy někteří uživatelé odjíždějí na „letní byt“, bývají tato místa dlouhodobě bezúčelně blokována. Bylo by chvályhodné, kdyby invalidní stání šla označit jako dočasně neaktivní. V mnoha případech by tomu tak bylo po většinu roku.
Příklad dvou vyhrazených míst - konkrétně zde žádné auto několik měsíců neparkovalo