Proměny Olšanského náměstí

Na místě Olšanského náměstí se po staletí nalézala vesnice Olšany, po které je náměstí dnes pojmenováno. Podle starých map protékal mělkým údolím bezejmenný potok vytvářející několik menších rybníčků, v okolí stály asi dva hospodářské dvory a jiné budovy.

 

Výřez z mapy od A. Hurtiga z roku 1891. Červená čára v levém rohu značí trať elektrické dráhy. (Archiv hl. m. Prahy)

 

Olšany jsou poprvé zmiňovány roku 1306, kdy patřily milevskému klášteru. Roku 1557 se Olšany stávají majetkem Starého města pražského, které zde po vypuknutí morové epidemie v roce 1680 zřizuje nový hřbitov - dnešní Olšanské hřbitovy. O dva roky později byl přistavěn také barokní kostel sv. Rocha. Dne 6. května 1757 se v okolí kostela sešla hlavní bitevní vřava, v níž pruský král Bedřich II. porazil císařské vojsko. Roku 1781 bylo v Olšanech evidováno celkem 17 domů. V průvodci pro pražské výletníky z roku 1848 se píše, že “předce na tomto místě wěčného pokoje pohřešujeme toho zádumčivo-romantického položení malostranského hřbitova w Košířích, ano jednotvárná a smutná jest tato krajina.”

 

Roku 1865 rozparceloval stavitel Karel Hartig pole a vinice na stavební pozemky, čímž defacto založil Žižkov a zároveň tak odstartoval postupný zánik Olšan. Vesnice se postupně transformovala v náměstí a několik ulic rychle rostoucího města Žižkova. Z původních Olšan stojí za zmínku barokní Gűtlingův dvůr (čp 4) stojící v místech dnešního hotelu Olšanka. Druhým dvorem byla viniční usedlost P(e)routková (čp 2) stojící v místech dnešní základní školy při úpatí Parukářky. Po zániku vinice kolem roku 1800 zde vyráběli cikorku a lněný olej.

 

Zima na Olšanském náměstí v roce 1952, v levé části zcela vzadu ční věž sv. Prokopa, vpravo usedlost Proutková (archiv Kauza3)

 

Při vzpomínkách pamětníků dojde zpravidla řeč na dvě legendární místa – rybníček, kde se v zimě bruslilo a v létě zde akvaristé lovívali nítěnky. Karel Čapek si roku 1925 poznamenal: “Olšanský rybníček, zátoka slizu s vodou zelenou jako horské pleso a hustou jako smetana.” Druhým místem je pak legendární hospoda U Zeleného stromu (čp 19) - “patrový dům s pavlačemi, lokál v přízemí, klenuté stropy, v zimě žárem rudá kamna, v létě venku stolky pod mohutnými kaštany. V roce 1974 tu krásu pokrokově zbořili, aby mohli protáhnout spojku od Olšan dolů.”

 

Hostinec U Zeleného stromu před demolicí, asi 70. léta (archiv Kauza3)

 

Běžně dnes Olšanským náměstím nazýváme celý prostor táhnoucí se od samoobluhy Bezovka až ke kostelu sv. Rocha. Původní dispozice prostoru však působila komornějším dojmem. Je to dáno zejména rozšířením Táboritské ulice z 15 m na dnešních cca 40 m (mezi hotelem Olšanka a protějším panelákem) a také zbouráním Nákvasovy ulice (jejíž šíře byla 13 m, dnes tudy probíhá Prokopova).

 

Dnešnímu Žižkovu chybí hlavní náměstí nebo centrum. Olšanské náměstí je rušnou dopravní křižovatkou, která se však v přibližném středu Žižkova nalézá a do značné míry tuto centrální úlohu supluje.

 

Gűtlingův dvůr v 70. letech, dnes zde stojí hotel Olšanka. V pozadí je částečně vidět fasáda školy v Lupáčově ulici (archiv Kauza3)

 

Prostor Olšanského náměstí a Táboritské ulice v pohledu od kostela sv. Rocha, kolem 1925 (foto A. Alexandr)

 

---

Tento text byl již jednou publikován v tištěné verzi zpravodaje Kauza3.cz, na internetu jej uveřejňujeme poprvé.