Vzpomínky pana Zahradníčka na Tachovské náměstí s přihlédnutím k blízké i nerealizované budoucnosti

historie

Luboš Zahradníček se narodil na Žižkově v roce 1935 a bydlel tu přesně 20 let, pak dostal umístěnku do Karlových Varů, kde již zůstal natrvalo. "Srdcem však jsem stále Žižkovák, i když při shánění podnájmu jsem to musel občas zapírat." Když to naopak přiznal, býval často odmítnut zcela v duchu vtipu, který se za jeho mládí vyprávěl: "Víte proč má socha Karla Havlíčka ruku na prsou? - Aby mu neukradli peněženku!"

"My jsme nikdy neuváděli Tachovské náměstí, vždy jsme říkali jdu si hrát k Váze. V jejím okolí bylo centrum našich her. Kromě objektu váhy tu dominovaly pumpa, trafika, záchody, vchod do tržnice, pojízdné závory, hradlo s panem Machotkou, v zimě tu pak metaři měli seřazeny káry na sníh. Bývaly tu seskládány i dlažební kostky, což byl ideální prostor na hry. Hřmotně a s blýskáním tu projížděly tramvaje 9 a 21."

"Narodil jsem se ve Viklefově ulici za Ohradou, ale po roce jsme se odstěhovali do Brněnské (Poděbradovy), dnes Koněvovy ulice č. 5. Tady jsem prožil nádherné dětství. Doba, i když jsme drželi pospolu, byla zlá, bombardovalo se, popravovalo, byla válka, později povstání, únorová výhybka a totalita. Největší změna do poklidného náměstíčka byla výstavba tunelu do Karlína."

 
Centrum dětských her - domek váhy byl zbourán při stavbě tunelu. Tachovské náměstí byl prostě takový plácek.

"Bydlel jsem v Koněvovce č. 5, vedle v trojce byla čokoládovna Redua, kde jsem kradl z pytlů boby. Táta musel líčit na dvoře pasti na krysy, protože z vedlejší fabriky se k nám dostávaly krysy. V čísle 1 byla restaurace U lípy, vedl ji pan Strnad, s jehož syny (Toníčkem a Jeníčkem) jsem kamarádil. Chodil jsem tam tátovi pro pivo (tehdy to snad byla náhražka - pivolín). Cestou jsem občas upíjel a nevěděl, že na mě táta kouká z okna ve druhém patře."

"V horní části náměstí jsme si po vzoru Rychlých šípů stavěli klubovnu. Jirka Samců, co bydlel v záložně na rohu a jeho otec byl knihkupcem na Václaváku, nakoupil bedny, které jsme naplnili škvárou a začali je skládat na sebe jako cihly. Druhý den to tam už nebylo, strážníci to rozmetali."

"V domě vedle u trati na jedné z pavlačí jsem zaznamenal svůj první byznys. Jakási paní nakoupila červeno-bílo-modrý krepový papír a když to prasklo a přišli Rusové, tak začala z papíru šít lodičky na hlavu. Brzy je měly všechny děti z okolí, stála 5 nebo 10 korun."

 
Tachovské náměstí uzavírala železná brána - vstup na Vítkov. Parní mašina a schody - za vstupní branou na Vítkov pod sněhem vystupují schody vedoucí na první pěšinku.

Dočkáme se revitalizace?
Výstavba tunelu byla dokončena v roce 1953. Užitečná stavba nebyla bohužel dostatečně promyšlena z hlediska napojení na ostatní komunikace. Tachovské náměstí tím bylo rozříznuto na několik pruhů a charakter náměstí byl tak zastřen.
Pár lidem z okolí Tachovského náměstí se podařilo přesvědčit tehdejšího místostarostu Ondřeje Ruta (SZ), že je třeba s touto plochou něco dělat a začala se připravovat realistická verze revitalizace prostoru. Vzniklo několik studií řešení prostoru, byla uspořádána anketa, o návrzích jednaly příslušné komise. Návrh kanceláře OV-A (Opočenský-Valouch architekti) byl vyhodnocen jako nejlepší. Starostka Vladislava Hujová (TOP 09) navázala na předchozí činnost a s architekty OV-A domluvila další kroky, zejména dokumentaci pro územní řízení.

   
Vítězný návrh ateliéru OV-A vrací prostoru charakter náměstí, které má být vstupní branou na Vítkov

Místostarosta Alexander Bellu (ODS) říká, že celá věc je bohužel velmi komplikovaná, protože záměr rekonstrukce se dotýká i majetku Hlavního města Prahy, Českých drah a Správy železniční dopravní cesty. Téměř celé náměstí je na pozemku MHMP, Praha 3 sice požádala začátkem roku 2014 o svěření do své správy, ale ještě k tomu nedošlo. Takže konečná situace ještě není daná. Podaří-li se získat pozemky ČD a SŽDC bude výsledek komplexnější. Zpracování a projednání podrobné dokumentace se dá očekávat jako složité, možná i časově náročné a výsledku může mít dokonce dopad na podobu výsledného řešení, podle toho, které pozemky se do rekonstrukce podaří zahrnout, shrnuje Bellu.

V roce 1953 mohlo být i hůře
Vestavbou tunelu pro pěší však plány z roku 1953 nekončily, počítalo se i s tunelem pro automobily, který měl na karlínské straně ústit v Šaldově ulici. Při znalosti současného stavu můžeme být rádi, že druhá větev tunelu zůstala jen na papíře.

 
Původní plány 2 tunelů pod Vítkovem

Fotografie: Leopold Malich (použití možno jen se souhlasem autora)

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů.

Související články

60 let tunelu do Karlína

19.12.2013   Michal Vronský   2

Dnes je tomu přesně 60 let, kdy byl otevřen slavný, pro někoho magický a stále více filmařsky atraktivní žižkovsko-karlínský tunel pro pěší.pokračování