Názor: Klinická smrt?
Předevčírem uplynul rok od útoku neonacistů na Autonomní sociální centrum Klinika, který vedle premiéra a primátorky odsoudila i starostka Prahy 3 Vladislava Hujová. Policie provedla důkladné vyšetřování a viníky dopadla – ti následně skončili s pokutou za přestupek. Starostka při tom však implicitně označila Kliniku za centrum levicového extremismu, a tak si i na ní stát také došlápl.
Žižkovský squat v listopadu oslavil dva roky fungování. Za tu dobu zde proběhlo mnoho přednášek, debat, jazykových kurzů, koncertů a dalších kulturních akcí. Klinika se také stala pražským centrem pomoci uprchlíkům, v jejich prostorách spolek Mamatata provozuje dětský koutek a každé pondělí je zde připravena Lidová kuchyně.
Klinika nám všem ukázala, že slepé řízení se zákony nemusí být vždy tou nejlepší cestou. Nebýt nelegálního obsazení chátrající budovy pod Parukářkou, nikdo by si na bývalou plicní kliniku pravděpodobně ani nevzpomněl. Svým úsilím a ochotou vyjednávat se ale kolektivu podařilo získat smlouvu o roční výpůjčce a zlegalizovat tak svou činnost. Někteří lidé si ale Kliniku vybrali za svého politického nepřítele a nadále usilovali o její zničení.
Zlom přišel spolu s tzv. uprchlickou krizí, která silně ovlivňovala společenskou diskuzi. Situace vyvrcholila 6. února 2016, kdy skupina neonacistů zaútočila na Kliniku. Některým žižkovským političkám a politikům se po této události podařilo udělat z oběti viníka a dál těžili z lidského strachu, když fantazírovali o Jeseniově ulici jako místě budoucích bitev levicového a pravicového extremismu. Starostka Hujová hned po útoku svolala bezpečnostní grémium, kterého se zúčastnili zástupci Městské policie, Policie České republiky i Hasičského záchranného sboru. Právě po něm vydala tiskovou zprávu, ve které útok označila za střet levicového a pravicového extremismu. Dedukce srovnatelná s argumentem „nemá nosit tak krátkou sukni, takhle si o to říká“. Především místostarostovi Alexandrovi Bellu se však tak zvaně hodila do krámu a jeho snahy o zničení kolektivu byly místy až trapné. Policie později přišla s uklidňující statistikou, podle níž se kriminalita kolem ASC Klinika za dobu jejího fungování nezvýšila.
Ani ne měsíc po útoku nebyla kolektivu prodloužena smlouva. V prostorách Kliniky aktivisté a aktivistky ale zůstali a dál usilovali o smírné řešení. Místo toho se na ně ale sesypaly různé manévry majitele budovy – ÚZSVM. Neexistence kolaudačního rozhodnutí, pokus o převedení majetku na instituce, které o něj neměly zájem a v neposlední řadě nahlašování výbušnin, díky kterému se policie několikrát pokusila budovu vyklidit. Na první pohled smírný krok přišel i ze strany státu, když byla kolektivu nabídnuta budova bývalých jeslí v Praze 4. Ta byla však plná karcinogenního azbestu a rekonstrukci jeslí odmítly i některé firmy pro její nákladnost.
Klinika ale odolala a statečně bojovala dál, aby nám tak nabídla alternativu. Alternativu ke světu peněz, alternativu ke světu autoritářství. Dokázala donést otázku squatterství na jinou úroveň, kdy o ní již nerozhodují represivní složky, ale soudy. Ty se ale bojí vytvořit precedens, a tak i žižkovský squat 11. ledna svůj soud se současným vlastníkem (SŽDC) zatím prohrál. Proti nepravomocnému rozsudku se však odvolal a Klinika tak ve své činnosti pokračuje a nadále bude bojovat za naše sny o lepším světě. Probuďme se a pojďme jí v tom pomoct.
Klinika žije, boj pokračuje!
