Dobrý den pane Nováku,
děkuji za vysvětlení s těmi metry. Tedy pár desítek metrů lze vyložit i jako osmdesát desítek metrů. Jste dobrý počtář :-)
Můžete mi vysvětlit, odkud jste čerpal tu pasáž s o vyjmutí z privatizace a o nahrazení za cokoliv lukrativnějšího?
Zaujala mě také Vaše snaha, řešit vše pěkně po sousedsku. Nikde nahlas o tom nemluvit, zavolat si a dohodnout se. Můžete mi prosím říci něco o tom, jak tuto filozofii uplatňujete sami na sebe? Já mám za to, že zrovna Vy máte rád psaní otevřených dopisů a své problémy řešíte velmi nahlas. Ostatně sám ve svém otevřeném dopise píšete „Někdy je třeba hlučet, abychom byli slyšet.“
No a nakonec by mě zajímalo, jak je to s tou podporou od státu. Mám za to, že filozofií Kliniky je, takovouto podporu nepřijímat. Obýváte objekt, který stát nevyužíval. Vlastně jej tak hlídáte. Rozumím.
Jak se zachováte ve chvíli, kdy stát neprodlouží smlouvu a bude jej chtít využít? Co když dojde k realizaci původního záměru udělat z objektu ubytovnu pro policisty? V klidu odejdete, nebo budete chtít zachovat stávající stav?
Pokud byste totiž usilovali o zachování stávajícího stavu, stanete se v ten okamžik příjemcem podpory v hodnotě velké budovy v širším centru Prahy. Není fér si to přiznat?
Prosím neberte má řádky jako projev nepřátelství. Ve svém článku jsem jasně psal, že jsem Kliniku vnímal jako zajímavý experiment a pozorně sledoval. Mé myšlení je sice konzervativní, ale snažím se na věc dívat i očima protistrany. Myslím však, že i Klinika by měla být schopna unést polemiku bez zbytečných emocí.
Jirka Ptáček
