Názor: Squatterská příručka z Kliniky
Lidé z Autonomního sociálního centra Klinika využili svých zkušeností k sepsání stručné publikace s názvem Squatterská příručka. Ten materiál je zajímavý nejen pro budoucí squattery. On totiž zcela autenticky popisuje, na jakých základech squatting a potažmo i Klinika staví. Příznivci i skeptici zde naleznou vysvětlení pro řadu událostí, které se v poslední době v Praze 3 odehrály.
Neskrývám svou zaujatost. Ale přinejmenším v první části článku se pokusím být objektivní, jak mi to jen půjde. Máloco totiž v posledních letech přesáhlo hranice Prahy 3 více než Klinika. O Klinice vědí i sousedé u mě na chalupě. Mezi velké propagátory se řadí několik dobrých kamarádů, kteří ji vášnivě řeší v hospodě nebo na Facebooku. Zaujalo mě, jak se lidé dokáží na takové věci štípnout a všichni se za svůj postoj perou s pocitem, že tvoří lepší svět. Myslí to „upřímně“. Problém je v tom, že se nemohou shodnout, jak by ten lepší svět měl fungovat.
Zmíněná "publikace" má dvacet stránek a je volně ke stažení na webu Kliniky, tedy nejedná se o nějaký pokoutně šířený materiál. Zájemci si příručku squattera mohou koupit i v tištěné formě za symbolických 20 Kč na třech pražských adresách. Ačkoliv autor není výslovně uveden, tak známé kontakty Kliniky uvedené v tiráži a první osoba některých pasáží nepochybně umožňuje přiřknout autorství právě kolektivu Kliniky. Tohle tedy není další z řady drbů, ale skutečně autentický materiál komplexně popisující filozofii lidí z nejznámějšího pražského squatu.
Tady se dočtete o smyslu squattingu, o politickém rozměru, o tom jak si vyhlídnout a obsadit vhodnou nemovitost, komunikovat s policií, získat veřejnou přízeň, komunikovat se sousedy i novináři. Popisuje také, jak efektivně klást odpor při policejním zásahu a chovat se u výslechu. Prostě squatting od A do Z. Bez ohledu na to, zda vám přijde edukace těchto věcí jako absurdní, nebo naopak smysluplná, je třeba uznat, že je to materiál ohodnotitelný slovem "profesionální". Kdo jej psal nebyl žádný hlupák a dobře věděl, o čem píše. Zda je to profesionalita společnosti prospěšná, nebo naopak škodlivá, to si musí každý vyhodnotit sám. A je tohle ještě aktivismus nebo již extremismus?
Dodnes slýchám názor, že Klinika je „ta neziskovka pro uprchlíky“. Například festival Festival jeden svět se rozhodl Kliniku nedávno podpořit protože Klinika je prý "pražským centrem pomoci migrantům.“ Také Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty v ČR podporuje Kliniku jako „reprezentanta občanské solidarity s lidmi prchajícími před válkou“.
Ne. Klinika je primárně politický projekt, který zcela v duchu příručky usiluje o „konfrontaci se státem a kapitalistickým systémem“. Paradoxně chce právě ve státní budově bojovat proti státu. Jenže ve státní budově nikdy nebude skutečně autonomní.
Pro média se pak uprchlíci dostávají do role lidského štítu Kliniky.
Jako ukázku uvádím několik pasáží. Bezpochyby je to jen malý vzorek a bezpochyby je vytržený z kontextu. Proto doporučuji plné znění na - http://klinika.451.cz/2015/03/squatterska-prirucka/
...
Politický squatting je charakteristický pro ty, kdo jsou zapojeni v antisystémové politice a identifikují se s revolučními nebo „autonomními“ idejemi. Squatting tu není cíl sám o sobě, nýbrž se používá jako prostředek ke konfrontaci se státem a kapitalistickým systémem. Označením „politický squatting“ ale neznamená, že by ostatní typy squatování byly nepolitické, jelikož squatting je už ze své, výše nastíněné podstaty politický. Toto označení jen zdůrazňuje, že hlavní hnací silou je ta politická, jež chce zviditelnit konflikt – političtí squateři_ky zpravidla nejsou ochotni vyjednávat anebo přistupovat na kompromisní smlouvy. Slovy aktivistů_ek z hamburské Rote Flory jde o to „vždy zůstat konfliktní“.
…
Vniknutí do objektu
Než dojde k samotnému obsazení, dům si prohlédněte zvenčí i zevnitř, zjistěte případné alarmy, kamery atd. Před otevřením se doporučuje několikrát prosondovat terén a zjistit, jestli v něm není ostraha a jaké zabezpečení na něm vlastně je, a podle toho se připravit. Pokud dům vyloženě nemá dokořán otevřené dveře nebo pár vybitých oken, kterými se dá vstoupit, budete potřebovat páčidlo, šroubovák, univerzální klíč na matice a pákové kleště. S touto sestavou a trochou času se dá otevřít skoro cokoli. Myslete však na to, že při otevírání budovy překračujete zákon, takže je lepší učinit tak nepozorovaně, nejlépe si pro vstup vybrat zadní vchod nebo zjistit, zda do objektu nelze vstoupit přes střechu či dvůr sousední budovy.
Vždy je lepší, když je tzv. vnikací parta organizovaná zvlášť a zbytek kolektivu netuší, kdo je její součástí. Vniknutí do budovy je totiž často to jediné, co může policie napadnout (zbytek aktivistek_ů vstoupil do už otevřené budovy), a tak je lepší, když identitu toho, kdo štípnul zámek, opravdu nikdo nezná.
Názory na to, kdy provádět otevírací práce, se liší. Nabízí se pozdní noční (resp. brzké ranní) hodiny, kdy není nikde nikdo, ale na druhou stranu je pak naše počínání vyloženě nápadné, nehledě na hluk, který můžete způsobit. Další variantou je běžný denní provoz za použití reflexních vest, protože jak praxe ukázala, osoba v reflexní vestě se stává pro veřejnost neviditelnou bez ohledu na to, co zrovna dělá.
Řetězy nebo visací zámky se dají přeštípnout, dost často je ale jednodušší odstranit systém, na kterém drží (například petlici). Zámky typu FAB se nejsnáze otevírají páčidlem – stačí zarazit a viklat, dokud nepovolí. Na modernější zámkové vložky jsme často s touto výbavou krátcí. Můžete zkusit použít tzv. bump-keys nebo tzv. planžetovou pistoli, pokud se ale ani to nepoštěstí, hledejte jiný vchod nebo jiný dům. Další možností vstupu je vysazení (vysklení) okna a následné otevírání dveří pak může probíhat již nepozorovaně zevnitř domu. Je důležité, abyste hned po otevření domu a vniknutí dovnitř odstranili důkazy o svém počínání: schovali přeštípnutý zámek a nahradili jej svým, ihned nahradili rozbité okno nebo za sebou zavřeli všechno, co bylo předtím zavřené. Čím déle dokážete zůstat nepozorováni, tím lépe. Pokud to jenom trochu jde, veškerá poškození co nejdříve opravte, pokud rozbíjíte okno, je vhodné jej zasklít. Pokud rozbíjíte dveře či zámky, co nejdříve je vyměňte.
…
Obrana domu, oddálení vystěhování a pasivní odpor
Pokud se dá očekávat příjezd represivních složek, ale nechcete se vzdát jen tak, pak využijte materiálu uvnitř domu k zabarikádování přístupových cest. Pozor zejména na strategická místa jako schodiště. Je lepší do začátku opevnit spíš menší prostor než se snažit o zabezpečení celého několikapatrového domu, navíc se snáze drží hlídky (které není radno podceňovat, nechcete-li, aby vás zastihli nepřipravené). Překonávání barikád zabere policii spoustu času, během kterého máte čas o vyklizení informovat všechny příznivce_kyně a média a připravit se na další fázi pasivního odporu.
…
Pasivním odporem se myslí nekontaktní nenásilné bránění výkonu úřední osoby a jde zejména o lezení na komín (odkud vás nesmí sundávat, pokud by mohli ohrozit vaše bezpečí, takže počkáte na hasiče, čímž dostanete o něco víc času), o poutání se k topení, ke sloupům nebo navzájem k sobě, o zamknutí a zabarikádování se někde, kam se těžko leze, nebo oblíbená „trubková metoda“. Internet je plný návodů, stačí chvíli hledat.
…
Mějte už předem na ruce lihovou fixou napsané číslo na domluveného právníka_čku. Později nebudete mít možnost ho někde zjišťovat a všechny věci z kapes (papírky, telefon) vám při zadržení seberou. Ještě před výslechem máte právo svému právníkovi zavolat a vyžadovat jeho přítomnost u výslechu (ale není to nutné, rozhodnete-li se nevypovídat).
…
Pokud vypovídáte, neříkejte rezolutní ne – policie pak může napadnout rozpory ve výpovědi. Použijte radši formulace „nepamatuji se“ atd.
…
Jsem jedním ze zakládajících členů Kauzy3 a člen redakční rady Kauzy3. Můj text popisuje osobní postoj a není jednotným stanoviskem Kauzy 3. Od roku 2010 jsem členem TOP 09.
