Příjemnějším a bezpečnějším ulicím Prahy 3 brání ideologické předsudky koaličních stran
V listopadových Radničních novinách vychází manipulativní, až propagandistický text varující před cykloobousměrkami na území Prahy 3. Na dalších řádkách vysvětluji, v čem je problematický, a proč se vládnoucí žižkovská koalice svou dopravní politikou řadí mezi konzervativce z minulého století. Podpora cyklistiky ve městě je podporou přívětivějších ulic pro všechny, o jízdní kola jde až v druhé řadě.
Sled událostí je následující: K rukám místostarostky Vítkovské přišla 7. srpna tohoto roku z magistrátního Odboru rozvoje a financování dopravy (RFD) žádost o zavedení cykloobousměrek (tj. změnu dopravního značení) v těch ulicích, ve kterých se cyklisti dlouhodobě v obou směrech beztak pohybují. Argumentace odboru je jednoduchá: Řidič alespoň bude na již existující pohyb cyklistů upozorněn řádným dopravním značením a data ukazují, že pohyb cyklistů těmito ulicemi je bezpečnější (cyklisti intuitivně vybírají dopravně klidnější ulice).
Hned 30. srpna návrh projednala Rada městské části a zamítla ho. V důvodové zprávě se dočteme o tom, že „je potřeba zohlednit bezpečnost všech účastníků provozu“. Přímo k usnesení je přitom přiložena statistika magistrátu, která ukazuje, že v debatovaných 34 ulicích se za posledních deset let staly jen čtyři nehody s účastí cyklistů. Přestože prakticky polovina jízd na kole těmito ulicemi je „špatným směrem“, všechny čtyři nehody se kupodivu staly, když cyklista jel zrovna tím „správným směrem“. Podobně je to pak v celé Praze: z 57 nehod s cyklisty mezi lety 2007 a 2013 byla jen ve čtyřech případech příčinou jízda v protisměru.
Nejde o nedorozumění. Jde o cílenou snahu radnice znepříjemnit cyklistům život
Na rozhodnutí Rady městské části upozornila radní Vítkovská 4. září videem na svém facebooku a velmi rychle se tak stala terčem posměchu; zejména pro tvrzení, že cyklisté v dotyčných ulicích stejně nejezdí, zatímco jí na videu jeden za zády projíždí. Video ale dává hlavně nahlédnout do myšlení vládnoucí ODS. Cyklisti by podle něj měli zůstat „v parcích a na cyklostezkách“. Velmi podobné jsou dlouhodobě názory starostky Hujové (TOP 09); i ona je „pro cyklistiku“, je-li brána jako rekreační sport. Ale ne, že si někdo jen tak jezdí ulicemi. Je zřejmé, že žižkovská pravice si s udržitelnou mobilitou moc hlavu neláme a cyklisty v ulicích bere jako obtěžující a nebezpečný element. Pomíjím, že argumentovat tím, že na Žižkově cyklisti přece skoro nejezdí, je stejně hloupé jako říkat, že ve stanicích metra bez výtahu také žádní vozíčkáři nevystupují. Podmínky pro jízdu na kole jsou na Praze 3 tristní a magistrátní doporučení je extrémně levným krokem k alespoň částečné nápravě.
Návrh připravený na základě kvalifikovaných dat magistrátními experty na dopravu tak smetla na základě svých ideologických předsudků rada, ve které za dopravu ručí mzdová účetní a za územní rozvoj ekonomka. (Na tom by nebylo nic špatného, kdyby měly ony nebo jejich lidi znalost odborného konsenzu.)
Dosavadním vyvrcholením tažení proti cyklistům je pak nejnovější článek v Radničních novinách. Tématu je věnována celá strana 12 a prakticky celý text je poskládán pouze z vyjádření policie. Z jejich slov je cítit předpojatost a zlehčování statistik „vlastní zkušeností“. (Tu máme každý nějakou. Jistě, že policista nevidí jízdu v protisměru často, každý, kdo vidí uniformu, z kola hned sesedne.) Celý článek se nese v tom duchu, že cyklisté velmi často porušují předpisy a proto si přece nezaslouží nějakou změnu k lepšímu. Připomíná to represivní prohibiční politiku, která má všechny možné důsledky jen ne snížení užívání alkoholu.
Jízda v protisměru jako hazard se zdravím. Zní to logicky, ale je to blbost.
Nejabsurdnější jsou pak konstatování redakce novin na závěr textu:
1) Opatření by prý zvýhodňovalo jednu skupinu účastníků silničního provozu oproti jiným.
Jako že by zvýhodnilo - mnohem pomalejší, mnohem zranitelnější a mnohem ekologičtější - cyklisty před motoristy, kteří dnes uličnímu prostoru naprosto dominují? A to je špatně proč přesně?
2) V současné době je prý cyklistický provoz na území Prahy 3 „možný“ a není důvod nic měnit.
Jel autor textu vůbec někdy po městě na kole? Zkoušel se systémem jednosměrek bez navigace dostat z místa A do místa B? V praxi si každý dvakrát rozmyslí, zda sjede další ulici z kopce dolů, jen aby zjistil, že tam je taky jednosměrka. Je tak těžké pochopit, že lidé jezdí ve městě na kole ne proto, aby zažili adrenalin a měli svaly na nohou, ale aby se v přijatelném časovém horizontu dostali třeba do práce?
3) Cykloobousměrkami by se prý zhoršila plynulost a bezpečnost provozu.
Obojí vyvrací zkušenosti z měst, kde byly zavedeny. Ve Francii jsou na kole legálně průjezdné všechny jednosměrné ulice s omezením na 30 km/h a méně. Brusel má obousměrky na celém svém území. Ani v Karlíně se po zavedení zóny 30 nehodovost nijak nezvýšila. Cykloobousměrky nejsou nebezpečné nikde na světě.
Na Redakční radě Radničních novin 23. 10. jsem na výmysly v textu upozorňoval. Především jsem navrhl, aby v článku kromě policie dostal prostor alespoň kdokoliv, kdo se dopravou či územním rozvojem zabývá profesně. Že bychom si měli podobu veřejného prostoru nechat předepisovat výhradně represivními složkami státu, považuji za neslučitelné s liberální společností. Všechny moje návrhy byly zamítnuty.
Nejde zdaleka jen o cyklistiku
Tento článek není lobbing za relativně malou cyklokomunitu. Cykloobousměrky jdou nejčastěji ruku v ruce se zónami 30 a dalším dopravním zklidněním rezidenčních čtvrtí. Je absurdní, že ve čtvrti, kde je běžné chodit středem ulice nebo večer pokuřovat v hloučcích před hospodou, je stále legální jezdit mimo hlavní tahy padesátkou. Stačí se projít obytnými ulicemi například v německých nebo holandských městech a pochopíte, proč se v nich cítí dobře všichni lidé bez ohledu na to, kolik kol mají zrovna pod sebou. Jde o zklidnění celého prostředí ulice, nejen vozovky. Máte při chůzi přes silnici mnohem komfortnější pocit, nerozhlížíte se třikrát na obě strany, zastavíte se se známým k hovoru nebo si u nějakého podniku dáte kafe přímo na ulici. Je to prostě velmi jednoduchý nástroj, jak pouhou změnou dopravního značení podnítit postupné, ale rapidní zlepšení kvality veřejného prostoru.
Moderní město by mělo vítat každého, kdo se po městě pohybuje jinak než autem. Toho docílíme jedině tím, že budeme překážky odbourávat, nikoliv tím, že cyklistům pomocí pokut vysvětlíme, že překážku přece mohou objet. Chceme-li, aby ulice, ve kterých žijeme, byly přívětivější, aby v nich lidé trávili čas, aby zácp bylo méně a ovzduší nebylo plné jedů, musíme dlouhodobě podporovat a aktivně hledat veškeré alternativy k automobilové dopravě. Na tom není nic naivního, složitého ani extrémního. Žižkovská radnice dělá přesný opak.
Matěj Michalk Žaloudek
Autor je členem redakční rady Radničních novin a členem základní organizace Strany zelených Praha 3.
