Několik poznámek k dotacím Prahy 3, nic není černobílé
Dotace od Prahy 3 jsou každoročně předmětem politických třenic a poslední jednání zastupitelstva to jen potvrdilo. Ačkoliv by mohlo jít o pozitivní téma, tak nikdo příliš neděkuje a řeší se především ti, kteří nic nedostali. A dost možná i právem. K tématu jsme sepsali několik poznámek, které vám mohou pomoci udělat si na věc vlastní názor.
1) O kolik peněz jde a kam jdou?
Praha 3 je z hlediska dotací štědrá. Celkem bylo podáno 352 žádostí, z nich bylo vybráno 237 žadatelů a mezi ně bylo rozděleno 14,5 mil. Kč.
Jednotlivé dotační programy byly podpořeny takto:
• V oblasti kultury bylo mezi 52 projektů rozděleno 3,2 mil. Kč.
• V oblasti volného času bylo mezi 62 projektů rozděleno 3 mil. Kč.
• V programu pro tělovýchovu a sport bylo mezi 52 projektů rozděleno 3,2 mil. Kč.
• V programu pro oblast životního prostředí bylo mezi 13 projektů rozděleno 710 tis. Kč.
• V programu pro sociální oblast a zdravotnictví bylo mezi 53 projektů rozděleno 3,8 mil. Kč.
• V oblasti památkové péče bylo mezi 5 projektů rozděleno 650 tis. Kč.
2) Jak rozdělování vlastně funguje?
Zatímco celkový objem prostředků zpochybňuje málokdo, každoročně se vedou debaty o tom, zda byly prostředky přiřknuty správným žadatelům. Evergreenem pak jsou debaty nad transparentností a zpolitizováním celého procesu. Tedy nejprve si řekněme, jak se dotace vlastně rozdělují. Ukážeme si to například na dotacích pro oblast kultury, o kterých se tradičně vede největší polemika.
Prvním, kdo vyhodnocuje zaslané žádosti je „Komise pro kulturu, památkovou péči, turistický ruch a zahraniční vztahy“. Tato komise má osm členů předseda: Martin Brožek (TOP09), místopředseda: Gabriela Pecićová (ODS), členové: Robert Pecka (TOP09), Ivan Holeček (ČSSD), Lukáš Henzl (ČSSD), Bohumil Čáp (ŽnS), Alena Hronová (KSČM), Marcela Mojžíšová (SVOBODNÍ). Všichni členové jsou nominováni svými zastupitelskými kluby. Členové v principu nemusí být ani zastupiteli (což ve většině případů nejsou) a dokonce ani nemusí být členy politické strany (což ve většině případů jsou). Záleží především na politických stranách, jak fundované zástupce vyšlou. Někteří členové tak mohou být odborníky z oblasti kultury a někteří dané věci naopak nemusí vůbec rozumět. Tato komise jednotlivé projekty oboduje. Člen komise za ŽnS Bob Čáp to ve svém článku popisuje tak, že každý člen boduje každý projekt ve čtyřech kategoriích (např. originalita, škála oslovených skupin obyvatelstva nebo zachování tradice) od 0 do 5. Body se sečtou a projekt, který získá více než dvě třetiny možných bodů, je doporučen k získání dotace. O konkrétní výši dotace však komise nerozhoduje.
Druhým kolem je projednání žádostí ve „Výboru pro dotační politiku“. Způsob, jakým je výbor obsazen, je podobný jako u komise z předchozího odstavce. Výbor již posuzuje žádosti ze všech oblastí, přičemž vychází z doporučujících podkladů komise. Cílem výboru tak není vyhodnocovat projekty samotné, ale především rozdělit mezi ty doporučené svěřený rozpočet. Výchozí sumy navrhuje vzhledem k počtu bodů předseda výboru (Tomáš Kalivoda, ODS), další členové pak prosazují snížení či zvýšení a výsledná částka musí být odhlasována.
Třetím kolem schvalovacího procesu je projednání v Radě městské části. Ta je logicky tvořena výlučně koaličními politiky a hlasuje o všech dotacích, jak jsou připraveny „Výborem pro dotační politiku“.
A nakonec čtvrtý krok, kdy se o dotacích jako celku hlasuje na veřejném jednání Zastupitelstva městské části.
3) Není to černobílé
Držme se dotací na kulturu. Jak zde již padlo, tak zde bývá mezi politiky největší tření. Největším příjemcem dotací je totiž Palác Akropolis, který jak známo patří Pavlovi Hurdovi z ODS (v minulosti předseda ODS Prahy 3). Zatímco obhájci těchto dotací hovoří o Akropoli jako o největší kulturní scéně naší městské části a takto vynaložené peníze obhajují jako zcela logické, tak odpůrci je označují jako projev klientelismu navázaného na komunální politiky z ODS.
Tyto dotace jsou pak dávány do kontrastu s řadou dalších a třeba daleko méně úspěšných žadatelů o dotace na kulturu. Často je v tomto ohledu zmiňován Ponec, nebo Venuše ve Švehlovce.
Například opoziční klub zastupitelů za Žižkov (nejen) sobě zveřejnil svou tiskovou zprávu s názvem „Dotace 2017 – polovina peněz pro Palác Akropolis, jiné kvalitní projekty bez podpory“, kde přímo obviňuje politiky z ODS, že zajistili příjem svému soukmenovci:
„Jako by žádná hodnotící kritéria neexistovala a o podpoře rozhodoval vládnoucí politický establishment. Jak jinak si lze vysvětlit, že největším příjemcem se opět stane obchodní společnost Art Frame Palác Akropolis, vlastněná žižkovským kmotrem Pavlem Hurdou (ODS).“
Tato argumentace je pochopitelná, ale má jednu trhlinu. I ŽnS má svého zástupce v kulturní komisi, která žadatele roztřídila. Je jím spolupředseda Strany zelených v Praze 3 Bob Čáp. Výsledné rozdělení žadatelů odhlasovala komise jednohlasně, tedy i on nakonec pro takové rozdělení zvedl ruku (viz. veřejný zápis na webu Prahy 3).
Při projednávání ve Výboru pro dotační politiku nejvíce škrtů v dotacích pro Akropoli prosadil Tomáš Hrubý (TOP09). Názor na dotace pro Akropoli se tedy neláme jednoduše po linii koalice vs. opozice.
Důležité je také zmínit, že Palác Akropolis byl největším příjemcem dotací i v době, kdy byla ODS v opozici a naopak dnešní opozice (ŽnS) byla součástí koalice. Černobílé vidění zde proto není vůbec na místě.
Dotace pro Akropolis mají ještě další rozměr. Jestliže lze dotace městské části na kulturní projekty označit za „nemalé“, oproti prostředkům plynoucím z magistrátní pokladny jsou v podstatě zcela zanedbatelné. Například v lednu tohoto roku schvalovali zastupitelé města Prahy víceleté granty a pro roky 2018, 2019 a 2020 byla Akropoli schválena dotace 9 mil. Kč ročně!
Samotný palác Akropolis tak jako významná kulturní instituce celopražského významu dostal příslib dotací, které trojnásobně převyšují kulturní dotační fond celé Prahy 3. Pokud se na věc koukneme politickým pohledem, je dobré zmínit, že ODS je na magistrátu opozicí a v podstatě je zde politické rozložení zcela opačné než v Praze 3.
4) Jak rozdělování dotací vylepšit?
Zkusme se zamyslet nad tím, komu by dotační zdroj Prahy 3 měl vůbec sloužit. Do jaké míry se mají omezené prostředky Prahy 3 vynakládat na podporu institucí, které zcela přesahují její hranice? Nebylo by lepší dotace profilovat jako podporu ryze lokálním projektům menšího charakteru? Protože zatímco pro Akropoli se jedná o kapku v moři, tak pro řadu menších žadatelů jsou právě tyto granty dělicí čarou mezi existencí a zánikem.
Pokud jste u předchozích řádků souhlasně přikyvovali hlavou, berte však v potaz, že stejný argument lze aplikovat i na některé žadatele, kteří v Praze 3 příliš úspěšní nebyli a nyní rozdělování grantů kritizují. Například opozicí zmiňované divadlo Ponec má z magistrátní kasy slíbených 5 mil. Od magistrátu úspěšně čerpá i Zákulisí z.s. (Venuše ve Švehlovce), nebo Auto*Mat na akci Zažít město jinak.
5) Vize
Pravdou bohužel je, že Praha 3 v tomto žádnou vizi nemá. Nikdo srozumitelně nedefinoval, kdo má být hlavním příjemcem dotací a jaké má v tomto ohledu městská část dlouhodobé cíle. Dotace se mnohdy rozdělují dle subjektivních názorů hodnotitelů (pokud nepřistoupíme na spekulace o zákulisních dohodách), často se podporují zaběhnutí žadatelé ze setrvačnosti a naopak někdy z tohoto „nesystému“ nečekaně vypadnou žadatelé, o které má Praha 3 ve skutečnosti zájem. Třeba letos byl takovým nešťastníkem Klub přátel Žižkova, který zde působí od roku 1970 a pro který nakonec radnice hledá alternativní cestu podpory, jelikož o něj rozhodně nechce přijít.
Nastavení přísnějších pravidel, která by např. vyřadila kulturní instituce celopražského významu, by ovšem mohlo být omezující, protože i tyto instituce mohou pořádat akce lokálnějšího charakteru, které by Praha 3 podpořit chtěla. Účinnější by tedy bylo, kdyby strany definovaly své priority a obecnější vizi, kterou se chtějí při přidělování grantů řídit.
Helena Ganická (ŽnS) z Výboru pro dotační politiku tvrdí, že pravidla, jež ŽnS v minulosti spoluvytvářela jsou dostatečná, ale nejsou důsledně dodržována. Jako příklad uveďme slovní hodnocení, které komise jednotlivým projektům dává. Pro příklad uvedeme hodnocení Venuše ve Švehlovce z magistrátu a z Prahy 3.
Hodnocení žádosti o dotace z magistrátu: „Otevření nového kulturního prostoru, kde již třetí rok funguje inovativní kulturní centrum, obohatilo mapu hl. města a zlepšilo podmínky nezávislých umělců. Projekt charakterizuje vypracovaná dramaturgie. Působí zde tři rezidenční soubory, pravidelně jednorázově jsou uváděny projekty hostujících subjektů. V r. 2017 by měl prostor nadále sloužit pro reprezentaci, zkoušení, rezidenční pobyty, workshopy, vzdělávací aktivity, komunitní akce. Deklaruje rozmanité cíle tohoto otevřeného prostoru pro alternativní divadlo. Grant byl přidělen ve výši 800 tis. Kč.“
Hodnocení žádosti o dotace z Prahy 3: „Projekt nesplňuje kritéria v požadované kvalitě - v počtu bodů přiděleno 9 bodů.“
Neúspěšní žadatelé by z odůvodnění měli být schopni vyčíst v čem je problém a co by měli změnit, aby příště dotaci dostali, což z odůvodnění Prahy 3 nelze.
Na obranu členů komise v Praze 3 je třeba ovšem dodat, že magistrátní Výbor pro kulturu rozděluje významně větší částky a navíc ani žadatelé často nenapíšou svoji žádost podle předepsaných kritérií. Zde by určitě bylo namístě nové školení či jednoduchá instruktáž.
6) Transparentnost
Pokud by strany deklarovaly své vize ohledně dotací, pak je otázka, jak by se kontrolovalo, že se členové komisí (a výboru) vyhlášeními svých stran skutečně řídí. Bodování jednotlivých členů komise totiž dnes veřejné není (na zastupitelstvu změnu v tomto smyslu navrhoval Lukáš Haupt, ŽnS). Zdá se, že ani po schválení dotací zastupitelstvem, kdy končí členům komisí a výborů mlčenlivost, se nejde dostat k tomu, jak kdo bodoval.
Transparentnost, tedy možná kontrola kolegů a veřejnosti, by zde jistě byla namístě. Není totiž lepšího léku na spekulace o zákulisních dohodách než věc odtajnit. Už by se nestávalo, že projdou projekty, u kterých není nikdo schopen vysvětlit lichotivé hodnocení.
