Ivan Holeček (ČSSD): Politiku vnímám jako pomoc lidem
Místostarosta Prahy 3 Ivan Holeček (34, ČSSD) je synem režiséra a herečky. Vystudoval divadelní fakultu AMU, nicméně jeho obor byl produkce, tedy obor manažerský, který lidi vychovává např. k řízení divadel. Léta pracoval v PR pro farmaceutické společnosti. Krize v roce 2009 jej však připravila o klienty. Jeho kolega mu tehdy nabídl, aby zkusil dabingovou režii. Zkušenosti i vlohy měl, a tak se oklikou úspěšně vrátil k umění. Za rok 2014 byl nominován na cenu Františka Filipovského za dabingovou režii seriálu Gomorra. Dabingu se dnes věnuje už jen příležitostně o víkendech. I jeho agentura Zorgproduction „spí“, aby se mohl plně věnovat úřadu místostarosty Prahy 3.
Jak jste se stal z dabingového režiséra místostarostou?
Vždycky jsem dělal více věcí, např. jsem léta vedl dobrovolnickou neziskovou organizaci na pomoc lidem s epilepsií, nevěnoval jsem se nikdy pouze dabingu. A když jsem byl osloven, abych pracoval na kampani ČSSD pro Prahu 3 a magistrát, tak jsem se do toho vrhl s obrovským zápalem.
Mnozí by řekli, že to je raketový start, když poprvé kandidujete a hned jako dvojka na kandidátce?
Raketový start ne. Nějaký čas jsem byl předsedou místní organizace ČSSD na Vinohradech a tím, že jsem hodně pracoval na volební kampani, tak jsem získal důvěru a podporu. Tak to je u všech a vždy.
Odkdy jste členem ČSSD a co vás tam přivedlo?
Členem jsem od roku 2008 a přivedla mě tam touha pomáhat lidem. Sociální demokracie byla jediná strana, která měla důraz na seniory, rodiny s dětmi, handicapované atd., ukotvený jako základní princip. Vedl jsem neziskovku a viděl jsem své limity. Věci se mění na radnicích, v parlamentu, na vládě. A pokud tam člověk nebude osobně, tak některé změny neprosadí.
Často se říká, že noví lidé přicházejí do politiky nepřipraveni. Zažil jste už v politice nějaký podraz?
Než jsem vstoupil do této budovy, tak jsem byl varován před lecčíms. Nicméně když sem člověk vleze, tak zjistí, že to může být ještě horší.
Tedy, předpokládám, že ano.
Chodí sem lidé a říkají vám, že to tady fungovalo tak a tak a vy jim říkáte, že teď už to tak prostě nefunguje. Člověk neví, jestli se může opravdu na všechny spolehnout. Asi to k tomu patří. Od koaličního partnera ještě nic takového nepřišlo. Ale člověk nikdy neví. V politice může být během 24 hodin všechno úplně jinak.
A dá se říci, že vás politika „chytla“?
Já politiku vnímám jako pomoc lidem. I když bohužel dokážu více pomáhat cizím než svým nejbližším. Proto vstup sem mě už stál manželství. Politiku prostě vnímám jako prostředek k tomu měnit věci k lepšímu. V tom jsem idealista.
ČSSD na Praze 3
Máte tady čtyři organizace, jak často se scházíte a kolik máte členů?
Dle stanov je dáno, že místní organizace (MO) se musí sejít minimálně čtyřikrát do roka. Pak máme obvodní výkonný výbor (OVV), ten se schází jednou do měsíce. Děláme i různé debaty a setkání. Je to různé podle potřeby. Celkově máme 111 členů.
Kdo je dnes vlastně ztělesněním ČSSD na Praze 3? V minulosti to byli pánové Poche a Kucián. Ovšem v roce 2014 už nekandidovali.
Předsedou obvodního výkonného výboru máme Miroslava Poche, lídryní v komunálních volbách byla Irena Ropková, nynější radní.
To jsou ale lidé, kteří jsou v Evropském parlamentu, nebo na magistrátu...
Ale reprezentují ten obvod a zajímají se o něj. Pak také došlo k nějaké generační obměně a my, co jsme byli na kandidátce, bychom měli prezentovat novou vlnu, nové tváře sociální demokracie. Jako je kolega Gregor, jako jsem já, jako je Irena Ropková a další lidé na kandidátce.
Čili je to spíše více tváří...
Ano, chtěli bychom, aby to bylo více tváří. Dvě hlavní jsou Irena Ropková a Miroslav Poche.
Mělo nějaký zvláštní důvod, že pan Poche a pan Kucián už ve volbách nekandidovali?
Zvláštní důvod bych nehledal. Bylo to jejich osobní rozhodnutí. Pan Kucián je ústřední tajemník ČSSD a chtěl už mít také nějaký volný čas na syna a rodinu. Ale šlo také o generační obměnu, o nový vítr.
Ovšem nelze si nevšimnout, že pan Kucián se sice neobjevil na kandidátce, ale 15. 1. se stal předsedou představenstva Správy majetkového portfolia, tedy akciové společnosti Prahy 3. Pak se nabízí otázka, zda to nebyla určitá úlitba?
Já bych v tom úlitbu neviděl. My ctíme pravidlo, že kdo přispěl k dobrému výsledku ve volbách, ten má být nadále začleněn. Pan Kucián tady dlouhá léta fungoval, má obrovské zkušenosti a zná to prostředí. „Zbavovat“ se takových lidí, kteří nám mohou být prospěšní, je špatně.
Jaký je vztah mezi panem Pochem a Kuciánem?
Na to se zeptejte jich. Já nejsem stranický hráč a stranickým rošádám nepřikládám důležitost. Oba spolu léta spolupracují. S oběma komunikuji. Nemám vazbu na jednoho či druhého a přátelství v politice neexistuje, to nám historie mnohokrát potvrdila.
Popřel byste tedy mezi nimi nějaký vnitrostranický boj?
Myslím, že ČSSD Praha 3 je úspěšná i proto, že jsme pevná organizace, která drží při sobě. Jinde po republice se dá mluvit o vnitrostranickém boji, ale na Praze 3 rozhodně ne.
Sociální demokracie patří na Praze 3 k méně výrazným stranám. Přesto jsou volební výsledky velice slušné. Někdy to vypadá, že být trochu ve stínu je vaše strategie. Nedělat velké chyby, dostat se do koalice je pak snazší...
S tím naprosto nesouhlasím. Pravdou je, že např. moje agenda je nevděčná a jak mnozí říkají, nejblíž kriminálu. Vy tady pracujete a výsledky jsou vidět za mnoho let. Je to problém PR. Např. náš „konkurent“ Matěj Stropnický ten nedělá nic jiného než PR, ale zase ta práce trochu stojí. Mně sem pak chodí lidé a říkají, tohle nám slíbil pan Stropnický, tohle neudělal. My se snažíme pracovat. Asi ještě neumíme PR dělat tak dobře, jako Ž(n)S. Já se snažím být viděn, jak je to jen možné.
Vy jste odborník na PR. Snažíte se do toho nějak mluvit?
Snažím se, ale je to těžké. Odbor komunikace má pod sebou paní starostka a Radniční noviny také spadají pod tento odbor, takže možnost sebeprezentace je značně omezená.
Jak byste definoval hlavní cíl ČSSD v tomto období?
Velkým projektem je Domov sociálních služeb, který Praha 3 potřebuje. To je moje priorita v rámci sociální demokracie, která by měla právě na takovéto projekty dbát.
Volby
Jaké je vaše zdůvodnění toho, že vítěz voleb skončil v opozici?
Já jsem byl přítomen jen dvou povolebních jednání. Jedno bylo s Matějem Stropnickým. Bral jsem ho vždycky jako takového správného idealistu. Podobně jako to cítím já. Ale sám jsem byl pak svědkem, že před sebou nemáte partnera, ale člověka zahleděného do sebe. Egoistu s narcistními sklony. Když není po jeho, tak hystericky vstane, spadne židle, práskne dveřmi a odejde.
To není moje představa politického jednání. Spousta věcí se nám s Ž(n)S programově shoduje, ale tam jsem pochopil, proč koalice ve kterých je osoba Matěje Stropnického, nemohou fungovat. Díky jedné osobě může být zničeno úplně všechno a to mě hrozně mrzí.
Ž(n)S určitě není jenom Matěj Stropnický...
Jsou tam lidé, s kterými by se dalo jednat. Určitě. Ale my nemůžeme říkat: Zbavte se Matěje Stropnického. Je to jejich lídr. Koalice na magistrátu by také v pohodě fungovala, kdyby tam nebyla osoba Matěje Stropnického. Ale i uvnitř Strany zelených je velký nesouhlas s jeho osobou. To je však interní věc SZ. My jsme prostě chtěli vyjednávat a výsledek aktuální koalice funguje.
Gesce místostarosty
Byl jste do vaší gesce uveden nebo jste se v tom musel zorientovávat sám?
Můj předchůdce Bohouš Nigrin mi předal agendu, ale musel jsem si spoustu věcí dostudovat. Člověk se neustále učí. V tomhle mám velkou pokoru.
Jednou z věcí vaší gesce jsou investice. Máte na starosti vnější rekonstrukci panelových domů, která se značně protahuje. Z opozice zazněl takový návrh, že ti občané by měli být kompenzováni, protože stále platí nájem.
Já naprosto chápu určitou frustraci těch nájemníků, kteří tam bydlí dlouho a platí nájem. Ale jsou to procesy a razítka, která nejdou obejít. Městská část za to utratí půl miliardy a získá to, že paneláky nebudou skvrnou Žižkova. Ti lidé, co tam bydlí, nebudou muset vrazit do fasády, do střechy, do parteru ani korunu. V domě, kde jsem bydlel, bychom fasádu potřebovali jako sůl, ale nejsou schopni se na to složit. Ti lidé získají opravu, na kterou by se v rámci SVJ hodně dlouho skládali.
Nebojíte se spekulace s byty v rámci privatizace?
To je věc, která mě hodně mrzí. Oni získají byt za naprosto netržní cenu a obratem ho prodávají za tržní cenu. Bohužel se to děje velmi často.
Ale jsou přece nastavená nějaká pravidla...
Jsou pravidla na slevu, když tam dotyčný bude bydlet např. pět let. Ale ta sleva je zanedbatelná vzhledem k tržní ceně bytu. Máme případy, kdy ten byt ještě ani v privatizaci není. Jen současný nájemník ví, že bude a už jsou ty byty na inzertních realitních serverech. To mi nepřijde spravedlivé vzhledem k té částce, kterou tam městská část utratí.
Dalším projektem je dokončovaná knihovna Za žižkovskou vozovnou?
Tam jsem měl problém s vybavením interiéru a v rámci výběrového řízení se nám tam podařilo ušetřit milion. Otevření se tím o měsíc zpozdí, ale myslím si, že to za milion stálo. Další věc byla, že jsme měli hlášení, že se tam pohybují děti, a kdyby spadlo dítě do té „prohlubně“, tak by mohlo dojít i k úmrtí. Takže se doprojektovává zábradlí a provizorně je tam bednění. Dole bude kulturní centrum a nahoře knihovna. Osobně mi to přijde architektonicky zajímavé, ale kdyby tam bylo něco jiného. To je ale můj názor.
Jaké jsou další důležité projekty?
Je jich mnoho. Na Pražačce se vybudovává bazén pro maminky s dětmi, příp. pro méně pohyblivé seniory. Je tu spousta zdánlivě neviditelných věcí. Opravy kanalizací, sanace bývalých krytů, kotelen, opravy střech. Pro mě je jedním z nejdůležitějších Dům sociálních služeb V Lučinách.
Na debatě o Parukářce jste říkal, že na příštího provozovatele proběhne výběrové řízení. Budou metodika a výsledky plně veřejné?
Mě mrzí, že je kolem toho taková démonizace, že snad pan Gregůrek je bůh. Naopak, je to člověk, který zanedbal všechny možnosti, aby si to legalizoval. Nereagoval na výzvy. Nové občerstvení uleví všem, včetně pana Gregůrka. Chceme k tomu ale přistupovat zdravým selským rozumem. Lidi chodí do parku, tak mají mít možnost si tam zajít na toaletu a dát si tam nějaké občerstvení. Až bude postaven ten nový, podle mě zdařilý, projekt, tak bude výběrové řízení na provozovatele. Městská část bude chtít mít rozhodovací právo, do kolika tam bude hudební produkce nebo zda tam vůbec bude atd. Nemyslím, že by měl kdokoli, zvláště v tomto případě, zájem cokoli ututlávat. Nevidím důvod.
Dále máte agendu městská část v roli akcionáře...
Máme dvě akciové společnosti, kde je městská část stoprocentním akcionářem. SMP a.s. a SZM a.s. Ta druhá je v likvidaci, je tam 72 bytů, to je historická věc, která dobíhá. Měla by skončit do konce roku.
Co se týče té první, tak v Programových cílech máte, že budete snižovat náklady na chod společnosti a racionalizovat ji, aby byla konkurenceschopnější...
SMP pro nás dělá údržbu a opravy bytů, kotelen, garáží atd. Prostě facility management. První krok, který jsem udělal v rámci racionalizace je to, že jsme převedli investice sem na úřad. Je to transparentnější a zrychlí se tím procesy. Co se týče konkurenceschopnosti, tak víme, že příjmy z privatizace tady nebudou pořád. Jednou z cest, jak nějaké prostředky přinést, je zvýšit konkurenceschopnost SMP. Na tom pracujeme.
Na závěr, jaká jsou vaše oblíbená místa na Žižkově?
Já jsem původem kluk z Vinohrad. Ovšem díky politice jsem teď v rozvodovém řízení, tak jsem se musel přestěhovat, a sice na Žižkov. Tam jsem měl rád Lobkovičák, oblast Flóry, Šrobárku a teď objevuji Žižkov. Např. je velice příjemné si v tomhle horku večer sednout na opravený Havličák a poslouchat jazz. Žižkov je krásnej, takovej punkovej a Vinohrady jsou zase taková naše Paříž.
Takže politika vás vlastně nechtěně přesunula z Vinohrad na Žižkov?
Dá se to tak říct, ale to jí nemám za zlé.
Další velké rozhovory Karla Světlíka s politiky Prahy 3 si můžete přečíst níže.
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů.