Svět podle Hurdy
Radnice Prahy 3 má v posledním desetiletí více než pošramocenou pověst díky neprůhledným rozhodovacím procesům a nekontrolovatelným finančním tokům. Na dobrém jménu ji také nepřidalo arogantní vystupování a privatizační aféry některých radních včetně neochoty podávat jasné a srozumitelné informace občanů. Z těchto důvodů byla naše radnice nominována na třetí místo v soutěži Otevřeno/Zavřeno, kterou každoročně pořádá obecně prospěšná společnost Otevřená společnost.
V pozadí nejkřiklavějších kauz, ať již to byl prodej Paláce Akropolis, vznik akciové společnosti Pražská parkovací nebo tzv. revitalizace a následná privatizace bytového fondu , můžeme vystopovat radního Pavla Hurdu, oblastního šéfa ODS Prahy 3 a nepsaného absolutního vládce radnice Prahy 3. Přestože se v jednotlivých volebních obdobích jména radních či starosty nominovaných za ODS různě střídaly, hybatelem a organizátorem těchto kauz byl a stále je právě radní Pavel Hurda. Ten vládne pevnou rukou od konce starostování bývalého člena ODS Tomáše Mikesky, jehož funkční období skončilo v roce 1998. A byl to právě Tomáš Mikeska, který se dostával do ostrých sporů s Pavlem Hurdou, jelikož nesouhlasil s jeho představou o výkonu správy věcí veřejných. V té době započala pomalá ale vytrvalá privatizace Radnice Prahy 3 ze strany ODS a na ní navazující paralýza. Nepohodlní a nepoddajní úředníci byli ze svých postů odejiti. Jeden z takových byl i tehdejší vedoucí odboru kultury Dan Merta.
Pro pochopení celého vývoje zákulisních her tohoto člena ODS se musíme vrátit zpět do minulosti.
Na počátku 90. let minulého století se Pavel Hurda stal téměř přes noc z topiče ředitelem bývalého OPBH Prahy 3. Byla to doba, kdy docházelo ve velkém k restituci nemovitostí právě z portfolia bytového podniku, který spravoval veškerý bytový fond ve vlastnictví státu na území Prahy 3. Jaké měl takový ředitel možnosti a příležitosti v tak hektickém období bez právního rámce, jež první půle devadesátých let bezesporu byla, se dnes můžeme jen domýšlet.
Zlomovým okamžikem bylo založení akciové společnosti SKM, pod kterou bylypřevedeny veškeré nemovitosti ve správě Prahy 3. Z Pavla Hurdy se stal ředitel této akciovky a tím se podařilo veškeré finanční transakce, tedy investice do nemovitostí, vybrané nájemné nebo servisní služby, dostat mimo kontrolu opozičních zastupitelů. Tento stav trvá dodnes a naopak se více „zdokonaluje“ zakládáním dalších akciových společností. Po dobu ředitelování byl také pan radní spolumajitelem stavební společnosti Bieber a Kubeš, která prováděla servisní práce pro SKM a to ve značných finančních částkách. Již tehdy byl pro něj termín „střet zájmů“ naprosto prázdným pojmem. Později uvolnil místo ředitele, ale kontrolu nad chodem společnosti si podržel jako předseda dozorčí rady.
V roce 1997 zakoupil jedenapadesátiprocentní podíl v Žižkovské divadelní a hudební agentuře (ŽDHA), spravující Palác Akropolis. Postupně tato společnost dlužila České spořitelně 115 miliónů korun a také nesplácela půjčku z radničního fondu obnovy ve výši jednoho miliónu korun. Ani jeden z úvěrů se však Pavel Hurda nepokoušel splatit a peníze, které získával z pronájmů čtyř barů a restaurací v Paláci Akropolis, putovaly mimo agenturu do společnosti Smabik, jejímž majitelem je Pavel Hurda, a do společnosti Hurdovy přítelkyně Marcely Graciasové, současné zastupitelkyně za ODS a dlouholeté členky grantové komise, kde hlasuje o přidělování dotací mimo jiné i pro Palác Akropolis.
V roce 2000 se podařilo našemu radnímu přesvědčit vedení tehdy ještě státní České spořitelny a zastupitelstvo MČ, aby radnice odkoupila dluh České spořitelny za pouhých třináct miliónů korun a za stejnou částku pak třetí městská část prodala pohledávku majiteli Paláce Akropolis. Rozdíl ve výši 102 mil korun tak zaplatil český daňový poplatník při sanaci českých bank. Přitom podle tehdejších odhadů by v konkurzu mohla radnice získat za nemovitost až 45 miliónů korun. Do Paláce Akropolis byla přesunuta i příspěvková organizace městské části Junior klub, který je nucen zde platit neúměrně vysoké nájemné. Další finance do Paláce Akropolis proudí přes grantovou komisi Prahy 3, ve které má většinu ODS a také z Magistrátu HMP, kde předsedou rady pro udílení grantů v oblasti kultury je Ondřej Pecha, pravá ruka Pavla Hurdy a člen zastupitelstva za ODS a taktéž předseda grantové komise Prahy 3.
Oblastní předseda ODS neměl nikdy potřebu stát se placeným členem vedení naší radnice, vždy však stojí v pozadí a řídí své nastrčené figurky, tak jak potřebuje. Pozice si jistí svým členstvím v radě a mnoha komisích, výborech a orgánech akciových společností ve vlastnictví MČ. Dle volně dostupných zdrojů je Pavel Hurda předsedou představenstva Pražské plynárenské a předsedou dozorčí rady její dceřiné společnosti Pragoplyn. Jeho jméno naleznete ve 14 obchodních společnostech a ve třech akciovkách zřízených MČ Prahy 3. Stále je také členem zastupitelstva Magistrátu hl. města Prahy za ODS.
Svoji představu o správě věcí veřejných prezentuje často pan radní v Radničních novinách, kde je mimochodem také členem redakční rady. V tomto periodiku jsou často publikovány jeho výpady proti občanským aktivitám. Avšak opoziční názory občanů, kteří odmítají stát se poddanými v Hurdově království, jsou striktně odmítány se směšnou argumentací.
Jaký tedy je svět podle Pavla Hurdy? Jsou to především peníze a zase peníze jako nejvyšší hodnota, za které je možno si koupit neomezený vliv a moc. Lidé, kterými se obklopil, jsou již zakoupeni. S tím jde ruku v ruce arogance, bezohlednost a jistota, že ODS bude vládnout na naší radnici do skonání věků. Zdali však přijmeme hodnoty a pravidla takové světa záleží jen a jen na občanech Prahy 3, kteří budou mít příležitost na podzim příštího roku v komunálních volbách vyjádřit svůj názor. Ale především musí k volebním urnám přijít.