Články o dobách minulých

Dnešní návštěvník Prahy 3 si může povšimnout dodnes zřetelného nápisu Tržnice na jednom z domů na Koněvově naproti ústí Rokycanovy. Stále existuje mnoho pamětníků, kteří na tržnici vzpomínají s nostalgií. Jaký je ale skutečný příběh trhů na Dolním Žižkově? pokračování

Kluk ze Žižkova se v roce 1944 ocitl v místě, které patřilo k nejutajovanějším na světě V podzemním továrním komplexu u města Nordhausen, kde vězni vyráběli rakety pro německou armádu. Přežil dřinu ve dvanáctihodinových směnách, hlad, čtyřicetistupňové horečky i těžkou cestu zpátky domů. Po válce vstoupil do služeb StB. Dnes o své komunistické kariéře říká: „Chtěl jsem budovat lepší svět, jen jsme nevěděli, jaký by měl být.” Jedinečný a rozporuplný osud Ladislava Okrouhlíka zachytili na kameru žáci ze základní školy nám. Jiřího z Lobkovic z Prahy 3. pokračování

Luboš Zahradníček se narodil na Žižkově v roce 1935 a bydlel tu přesně 20 let, pak dostal umístěnku do Karlových Varů, kde již zůstal natrvalo. "Srdcem však jsem stále Žižkovák, i když při shánění podnájmu jsem to musel občas zapírat." Když to naopak přiznal, býval často odmítnut zcela v duchu vtipu, který se za jeho mládí vyprávěl: "Víte proč má socha Karla Havlíčka ruku na prsou? - Aby mu neukradli peněženku!" pokračování

Nový židovský hřbitov na Olšanech jako město plné malých domů význačných architektů 20. století? Tak jej představily kunsthistoričky Kateřina Lopatová a Dana Schlachertová návštěvníkům poslední předprázdninové architektonické procházky. pokračování

Obrazová reportáž z budování, hlídání a rozebírání jedné z desítek žižkovských barikád. Na snímcích 2 barikády na Tachovském náměstí - na křižovatce Husitské, Koněvovy a Chlumovy ulice. (fotografie: Michal Vronský) pokračování

K letošnímu 70. výročí Pražského povstání již vydal Vojenský historický ústav v Praze "Magazín - Speciál II. světová – Pražské povstání 1945" a k 5. květnu aktualizovaný seznam padlých, které se podařilo dohledat. Vzhledem k dřívějším odhadům se počet padlých takřka zdvojnásobil a blíží se ke třem tisícům. Zároveň MČ Praha 3 společně s Ústavem pro studium totalitních režimů a Vojenským historickým ústavem připravily rozsáhlou výstavu "Voláme na vlně 415 metrů", která má ukázat na dobových fotografiích umístěných přímo v ulicích Prahy 3 poslední válečné dny roku 1945. Na všechny připravované akce a nové objevy se těšíme a ve zkratce připomínáme, co vše se tehdy v posledních bojích o Prahu a Žižkov odehrálo. pokračování

Hlavní boje Pražského povstání probíhaly v centru Prahy a na Pankráci, ale i na Žižkově se bojovalo a umírali lidé. V ulicích celé roky míjíme pamětní desky neznámých hrdinů, zapomenutých jmen i nešťastných, náhodných obětí konce 2. sv. války. Chceme se letos pokusit, s vaší pomocí, zmapovat všechny žižkovské pamětní desky těchto událostí a dohledat k nim konkrétní příběhy lidí, kteří na Žižkově padli v posledních dnech války. pokračování

Slavné žižkovské ženy jsou dnes např. Olga Havlová, Marie Čermínová (Toyen), Jiřina Švorcová anebo literární postava Olbrachtovy Anny proletářky. Po vítězství komunistů si ovšem tento termín nárokuje sbor několika tisíc žen pochodujících prvomájovými průvody od roku 1949 až do května 1989. Mašírovaly vždy v čele manifestací a řazeny po stovkách do čtverců vytvářely gigantické živé obrazy. Podle toho, jak se synchronizovaně ukláněly, poklekaly, mávaly praporky, nebo vystrčily zadek, vytvářely po 40 let nové a nové obrazy, na kterých se soudruh Stalin měnil obratem v kouřící továrnu, Klementa Gottwalda nebo srp a kladivo. Vždy na konci dubna hlásalo Rudé právo – "Čím nás zase letos překvapí Žižkovské ženy?" a ony nikdy nezklamaly. Každý rok byly na svém místě a tak např. v květnu 1958 přivítaly úspěchy sovětského jaderného programu secvičeným nápisem "Atom pro mír". pokračování

Slavné žižkovské ženy jsou dnes např. Olga Havlová, Marie Čermínová (Toyen), Jiřina Švorcová anebo literární postava Olbrachtovy Anny proletářky. Po vítězství komunistů si ovšem tento termín nárokuje sbor několika tisíc žen pochodujících prvomájovými průvody od roku 1949 až do května 1989. Mašírovaly vždy v čele manifestací a řazeny po stovkách do čtverců vytvářely gigantické živé obrazy. Podle toho, jak se synchronizovaně ukláněly, poklekaly, mávaly praporky, nebo vystrčily zadek, vytvářely po 40 let nové a nové obrazy, na kterých se soudruh Stalin měnil obratem v kouřící továrnu, Klementa Gottwalda nebo srp a kladivo. Vždy na konci dubna hlásalo Rudé právo – "Čím nás zase letos překvapí Žižkovské ženy?" a ony nikdy nezklamaly. Každý rok byly na svém místě a tak např. v květnu 1958 přivítaly úspěchy sovětského jaderného programu secvičeným nápisem "Atom pro mír". pokračování

Hlavní boje Pražského povstání probíhaly v centru Prahy a na Pankráci, ale i na Žižkově se bojovalo a umírali lidé. V ulicích celé roky míjíme pamětní desky neznámých hrdinů, zapomenutých jmen i nešťastných, náhodných obětí konce 2. sv. války. Chceme se letos pokusit, s vaší pomocí, zmapovat všechny žižkovské pamětní desky těchto událostí a dohledat k nim konkrétní příběhy lidí, kteří na Žižkově padli v posledních dnech války. pokračování

Dnešní Žižkov si mnozí z návštěvníků, ale i z jeho obyvatel, spojují s různými symboly – od bitvy na Vítkově přes Karla Hartiga a vznik města, ve kterém řádil fešák Hubert, bohémové a podnikatelé, dělníci a ochmelkové, až třeba k asanaci, hospodám a klubům anebo dnešním sporům obyvatel s developery o každičký kousek čtvrti. V téhle mozaice obvykle nebývají zmiňovány ty nejstarší žižkovské symboly – hřbitovy a šibenice. Ten první zmíněný symbol ale známe a pokud ne, můžeme si ho na vlastní oči prohlédnout. Druhý jmenovaný si zaslouží zvláštní pozornost, na Žižkově totiž bývala šibenice hned na třech místech. pokračování

Žižkov byl místem jako stvořeným pro děti. Nežilo se tam zrovna nejlépe, zvláště ve válce, ale prostředí mezi maloměstem a opravdovým městem se všemi kouzly, kterými na nás působilo bylo zcela výjimečné. Většinu z nás vychovávala ulice, ale jinak než si dnes dovedou neznalí představit. Vznikalo soupeřivé kamarádství v partách působících v okolí své ulice, domu, na dvorech a pláccích Žižkova. Po ulici přejelo auto párkrát za den, a kde kdo nás znal. Já jsem měl tu „výhodu“, že příbuzní byli rozeseti po starém Žižkově, takže jsem měl příležitost ho poznávat, ale často být i poznán s patřičnými důsledky. pokračování